237

Ošed (osed?), bitonia. Rostl D. 62a.

Ošemetný jako had. Tbz. V. 6. 17.

Ošemetnota, y, f. = ošemetnost. Děsná o.
Msn. Od. 172.

Ošetřba, y, f. = ošetřování. Msn. Od. 358.

Ošidně někomu něco podstrčiti. Hl. nár.
6. /6. 1886.

Ošiedlé, n., lacuna. Mam. A. 28^a. Sr.
Ožiedlé.

Ošker. Svým (statkem) můžeš vlásti, ne-
boje se v tom otcova o-ru. Zrc. marn. (Mus. ).

Ošklubati koho jak: až do kůže. 1618.
Hrubý. 228.

Oškobrh, vrch u Poděbrad. Jrsk. Pov. 343.

Oškomrdělý = ošmrdělý, ošmrda. huhený.
O. liška (mutilenta vulpes) do hojné špižierny
vešla. Čtver. rkp. dle Hanky 26. (Mš. ). Sr.
Oškomrděti.

Oškrabkovitý průjem (obsahuje hojnosť
odlouplých cárů změněné sliznice střevní).
Ott. XX. 832b.

Oškrabovač, e, m. = škrabadlo. Ktt.

Oškřec, fetus. Rozk. P. 1108.

Oškřečení, n., inclamor. Rozk. P. 1339.

Oškrouknouti se na koho = utrhnouti se.
Rais. Lep. 304.

Oškudnúti. Viz, aby neoškudl té svátosti.
Št. (Rozb. I. 199. ).

Ošlebodzit koho = osvoboditi. Spiš. na
Slov. Sbor. slov. 1901. 86.

Ošlehati, ošlehovati co. Déšť domy o-val.
Jrsk. XXIX. 147.

Ošmelc, vz Osmelc.

Ošmukovati co = okrášliti. 1562. Zvon II.
591.

Ošoplstaný = otřelý, odřený. Val. Čas. 1.
XI. 378.

Ošťádal Jos., prof. a spis., nar. 1839. Vz
Ott. XVIII. 960.

Ošťárať se = optati se. V zloděj. mluvě.
Čes. 1. XI. 141.

Ošťastiti koho čím. Slov. Sbor. čes. 243.

Oštěkati koho = láním potupiti. Sbor. Čes.
237., Nár. list. 1902., č. 226., Slád. Rich. 8.

šte p, pilum. Vz Ott. XIX. 747b.

Oštěpek, vz Oščepek.

Oštěpky. Kál. Slov. 39. Sr. Oštěpek v II.
436., VII. 147.

Oštěpník, a, m. = kdo metá oštěpem. Msn.
11. 34., 280.

Oštěpobojce, e, m. = bojovník oštěpem.
Škod, II². 55., 67., 106.

Oštěpoborce, e. m. Msn. II. 120. Sr.
Oštěpolomec.

Oštěpoborství, n. O-stvím slynouti. Msn.
II. 124., 279.

Oštěpochovna, y, f. = místnost, kde ulo-
ženy byly oštěpy. Škd. Od. 5.

Oštěpomávný rek. Msn. II. 261.

Oštěpomet, u, m. = metání oštěpem. Msn.
II. 429., Škd. Od. 115.

Oštěpometný lid. Msn. II. 23.

Oštěpometsťví, n. Znalec o. Msn. II. 272.

Oštěposlavný Idomeneus. Škd. II². 42.

Oštěra, y, f Je mu na o-ru (obtíž). Val.
Čes. 1. XII. 421.

Oštěrovať sa s kým = truditi se a p. Val.
Čes. 1. XII. 131.

Oštídavý. O. záhlaví (článku novinář-
ského). Nář. list. 1902. č. 73. odp.

Oštiepka, y, f. Slov. Sbor. čes. 102. Sr.
Oštepka v Dod. Ze sýra hotoviti parenice,
o-ky (jídlo). Sb. sli. 1902. 36.

Oštikaný. Osekaná, o-ná oběť. Fel. 14.

Ošumělec, lce, m = ošumělý člověk. Čít. I.
Pov. 77., Tbz. V. 1. 364.

Ošuntělý, abgenützt. O. tobolka, Vrch.
N. střepy 52., vtip. Us.

Ošustování, n., vz Šoustačka.

Ošvihat co, koho, flagellare. Gl. řeh.
Ben. 210.

-ot příp.: práskot, praskot. Vz Dšk. Km. 20.

Ot, a, m. = otec. Sr.: H. Jir. Slov. pr. I.
71. — Dobrovského Slovanka. — Brandl.
Obrana. 21. — J. Jir. v Mue. 1878. 146. —
Komenský. 1886. 498. — Geitler v Obzoru
brn. 1879. 350. — Mus. 1859. 333., 1860.
59. — Bartoš v Osvětě 1879. 533. — Ge-
baurův Výklad un. čt. 1877. 18. — Jir. Prove
231. — Arch. X. 534. ? — L. Píč v Archaeol.
pam. XIV. 1887. 110. (Mš). Kott. Slov. II.
437. Ot = otec, ?????-rcm/9. Msn. Od. 137., 209.

-ota příp.: mdlota, suchota atd. Vz Dšk.
Km. 20.

Otáčecí. O. věže obrněné. Vz Ott. XVIII.
961.

Otáhal Ant, spis. a básn., nar. 1864.
Vyhl. I. 89.

Otakárek, rka, m., motýl. Vz Ott. XVIII.
962.

Otálivý přítel. Jakb. Mar. 30.

Otaviti se jak. Udříti chlapu (sedláku)
sádla, otavíť se (zotaví se) chlap jako lípa.
Rokyc. Post. 293a.

Otazatedlný. O-ná sú ta slova (lze se
domáhati jich smyslu). Kar. 51.

Otázkový. O. síť (mnoho otázek). Čch. I.
Pov. 175.

Otběžné, ého, n. Vz Odběžný.

Otbíjeti, vz Odbíjeti.

Otbýti, vz Odbyti.

Otcebijství, n. Zr. Nov. ² 249.

Otcevský = otcovský. O. příbytek. Gl.
roadn. 70^b. Hřebci, jejichž původ se strany
otcovské i mateřské dokázati se může m.:
po hřebci a kobyle. Vést. XII. 97. (Brt. ).

Otcevý = otcovský. O-ho královstvie ne-
uzříš. Alx. p. P. 114. (Mš. ).

Otcezabitel, e, m., parricida. Ev. olom.
93. 201.

Otcohúbce, e, m. Mat. Lyr. l^a sl. 2.

Otcový v II. 441. polož před: Otcův.

Otčec, ulcus (inter nomina personarum).
Rozk. P. 1183.

Otčenáš, tanec. Vz Brt. P. n. 841., Čes.
1. XI. 144.

Otčina, y, f. Nad o-nu rodnou pranic
sladšího není. Msn. Od. 127. Sr. Vlast'.

Otčiniti, vz Odčiniti.

Otdáliti, vz Oddáliti.

Otdati, vz Oddati. Za právo někomu něco
o. Dal. Ff. 27. 4.

Otdělati, vz Oddělati. Pror. Ol. 16a. l.
Isa. 10. 13.

Otděliti, vz Odděliti.

Otdiel, vz Oddíl.