240

Ouráčka. Jíti na o-čku = nadejíti si.
Litom. 50.

Ouředníček Otak., básn. a belletr., nar.
1868. Vz Ott. XVIII. 997.

Ouředničie soud. Arch. XXI. 203.

Ouroď = úroda. Msn. Od. 129.

Ourosy, pole u Čáslavic. čas. mor. mus.
III. 138.

-ous příp.: morous, mrkous, kabous. Vz
Dšk. Km. 48.

Oustřele, Zažehnávání o-lí. Vz Čes. 1.

XII. 133.

-ouš příp.: Kotrouš, Vavrouš, Papouš,
Venouš. Vz Dšk. Km. 50.

-oušek příp.: Viloušek, Maroušek, Na-
noušek, panoušek. Vz Dšk. Km. 39.

-out příp.: klancout, machout. Vz Dšk.
Km. 22.

Outek, tku, m, vz Útek (zde).

Outěnky, vz Útěnky.

Outinka, y, f., zdrobn. Útek. Dšk. Km.
33.

Outloň, ě, m., vz Útloň.

Outrata, y, f. = hospoda, krčma. V zlo-
děj. mluvě. Čes. l. XI. 141.

Outratská, é, f. = hospodská. V zloděj.
mluvě. Čes. 1. XI. 141.

Outratský, ého, m. = hospodský. V zlo-
děj. mluvě. Čes. 1. XI. 141.

Ouvertura. Vz Ott. XVIII. 998.

Ouvykati = bědovati. Volyně. Čes. 1.

XIII. 124.

-ov. Strč. jména místní ukončená přípo-
nou -ov. Vz Progr. realky v Hradci Krá-
lové za r. 1883.

Ovad, a, m., vz Ott. XVIII. 999.

Oval, u, m. = veliký kus. Dajte mi o. ko-
láča, nech mi žalúdok roztláča. Rizn. 177.

Ovál, u. m., z lat. ovum (vejce) = vejčitý
čili ovální tvar, vejčitá čára, křivka. Vz
Ott. XVIII. 999.

Ovalbumin, u, m., v lučbě. Vstnk. XI.
505.

Oválníkový. O. nůžky. Vz Kružní.

Ovazek, zku, m = svůra, jíž se spojuje
cep s čepovkou. Želez. Brod. Čes. 1 XIII.
29.

Ovce. Vz Ott. XVIII. 1001. Popěvek o
ovci: Běžela ovečka vzhůru do kopečka, a
baranek za ňum s olejovum baňum. Slez.
Vyhl. II. 268. — O. = soukenník. V zloděj.
mluvě. Sr. Chlupař.

Ovčáctví, n., vz Ott. XVIII. 1004.

Ovčačky, pole u Hor. Újezda. Čas. mor.
mus. III. 138.

Ovčín. Jeho zařízení vz v KP. IX. 399.

Ovčúr, a, m. = ovčíř, titirus. Rozk. P.
486., R. 67.

-ovec příp.: hladovec, švánovec atd. Vz
Dšk. Km. 42.

Ovečník, u, m. = ovčín, ovile. Ev. ol.
276., 116.

Ovej ! Stůně na, ovej', a bolí ho, co pak'?
— nic mu není. Kšť. Lid. 12.

Oveličiti, magnificare. Ž. kap. č. 125. 3.

Ověření, n. = legalisace.

Oves. Vz Ott. XVIII. 1004. Hraje mu
v břiše o. (o bujném). Val. Čes. 1. XI. 95
Spasený o., vz Popravky.

Ovesník, a, m. = prodavač ovsa. Tk. M.
r. 185.

Ovesný. O. slavnosť (svěcení ovsa). Vz
Souk. 1903. 24.

Ověšadlo, a, n. Krumplované o- (na koně).
Kká. Sion. I. 237.

Ovětřiti co: železa k lapání škodné zvěři
= natříti vnadou, aby železo nebylo cítiti.
Ott. XVIII. 1009.

-oví příp.: cukroví, provazoví, břítoví.
Dšk. Km. 25.

-ovic: Královic, Kovářovic atd. Kovářo-
vic koště, jímž metou u Kovářů; Kovářovo
pivo náleží jen Kovářovi a ne všem u Ko-
vářů. V příponě -ovic tají se vždy pluralní
význam či vztah ke všem členům rodiny.
Místo -ovic bývá: -oic, -ojic, -ojc, -ujc, -úq,
-úç, -ec (vz tyto příp. ). Dšk. Km. 42.

-ovice příp.: Budějovice, Hořovice, Ho-
ražďovice atd. Vz Dšk. Km. 45. Místo -ovice
bývá: -ojice, -ojce, -ouce, -ice. Vz tyto pří-
pony.

Ovidius Naso. Vz Ott. XVIII. 1010.

-ovitý konc, její původ. Vz List. fil.
XXVII. 225.

-ovka příp: stolovka, židovka. Vz Dšk
Km. 35.

Ovlada, y, m. = vůdce. O. mužstva. Man.
U. 122.

-ovna příp.: sirkovna, šenkovna. Vz Dšk.
Km. 18.

-ovný konc, její vznik. Vz List. fil. XXV.
454.

-ovo příp.: domovo Braňovo atd. Příp.
adj. všech rodů m. -ův, -ova, -ovo. Židovo
pacholek, děvečka, pole. Dšk. Km. 24, 25.

Ovoce. Vz Ott. XV1II. 1010.

Ovocí, n., slovo nedobré, poněvadž ovoce
již jest kollektivum. Mš.

Ovocnickoštěpařský kurs. Nár. líst. 1904.
121. 17.

Ovocnictví, n. Vz Ott. XVIII. 1014.

Ovocovka, y. f. = odvárka, ve které bý-
vají hrušky plané a křížaly, ale žádné man-
dle a hrozinky. Dl. Třebová. Ces. 1. XI.
154. O. = ovocová polévka. Litom. 21.

Ovocový. O. polévka. Litom. 91. Vz Ovo-
covka (zde)

Óvoda y, f., = školka? Malé deti chodia
do ovody. Slov. Czam. Slov 131.

Ovodnění, n., inundatio. Mam. F. 90a. 1.

Ovonívati co: fialku. Hlavn. 68. Vz
Ovoněti.

Ovršník, u, m. = živótek (šat). Sbor.
slov. VII 113.

-ovský konc. ve spisech Husových Vz
List. fil. XXVI. 449.

-ovsťvo, -ovství konc., její původ. Vz List.
fil. XXVII. 227.

-ový konc. ve spisech Husových. Vz List.
fil. XXVII. 230.

Oxalnitroxyl, u, m., v lučbě. Vz Vstnk.
XI. 127,

Oxalový. O. kyselina = šťavelová. Vz
Ott. XVIII 1018.

Oxalurie, e, f., z řec. = vylučování vět-
šího množství oxalatu vápenatého močí.
Ott. XVIII. 1018.

Oxoni-um, a, n., v lučbě. Vot. 196.