279

Pomník. Vz Ott. XX. 196. Skutky dobré
bývají nad hrobem nejlepšími p-ky. Tbz.
III. 1. 230.

Po mnoho. Neb se to p. stává, často
strach síly přidává. Ezop. Baw. 347. Jinde
tam: po mnohu.

Pomoc. V hlave bom, v kosťách lom,
trenie na srdci — hľadaj pomoci. Rizn. 65.
Lepší malá p. nežli velká nemoc. Litom. 74. —
P. = zemské berně. 1240. Vz Mus. 1902. 216.

Pomocen, cna, o, vz Pomocný.

Pomoci komu. Pomáhej si sám, keď ti
druhí pomôcť či nechcú, či nemôžu. Rizn. 64.

Pomocně. Že's třetí den vstáti měl vzhoru
p. všem dušičkám. Um. roudn. 819.

Pomocničiti = pomáhati. Slov. Sbor. čes.
16.

Pomodliti se komu. Pomodle se svátosti
na oltáři sv. kříže položenej. Kar. 75.

Pomohati = pomáhati. Pomohej Pámbu.
Us.

Pomoklý chodník (deštěm drobet mokrý).
Zi. Pr. XXII. 243.

Pomorančovník, u, m. Vz Ott. XVIII.
836.

Pomorančový. P. registra (barvy té).
Schulz 112. a j.

Pomosazování, n. = mosazení. Vz Ott. XX-
199.

Pomostné, ého, n., pontale. Vz Jir. Prove
262.

Pompe funébre (pomp fynébr) = po-
hřební slavnost' Us.

Pompeji, Pompeje. Vz Ott. XX. 206.,
208.

Pompesní dekorace architektonická. Nár.
lis. 1905. 29. 13.

Pomponek, nku, m. Sametový p. čepice.
Čch. Kv. 220.

Pomračný. P. obzor. Pokr. 1885. č. 89.
P. jako kakabus. Smíš. 24.

Pomrhoda, y, f. = pomlázka. Vykl. Obrz-
160.

Pomrkávati. Hlk. XI. 43. Vz Pomrk-
uouti.

Pomrzeti se nad čím. Nár. sbor. VIII.
45. - se s kým proč. Jrsk. XV. 307., XX.
I. 23

Pomstný. P. srdce = pomsty chtivé. Slád.
Rich. 23 P. služby. Slád. Cor. 134.

Pomstonosný bohatýr. Zr. Krist. 185.

Pomščenie, n. = pomstění, pomsta, trestáni.
Spravedlivvý jest v p., in puniendo. Pat.
Jer. 25. 12. Vz násl.

Pomčievánie, n., ultio. Rozk. P. 1386
Vz předcház. Pomščenie, Pomstiti.

Pomurysaný = umazaný. Vyhl. IT. 78.

Pomútiti si co čím: rozum učením =
pomásti Slov. Čes. 1. XII. 476.

Pomužiti se = počínati si jako muž. Nár.
list. 30/1. 1898.

Pomužný. Jména vlastní p-ná (po muži).
Pechanda = žena Pechanova, Machulda
atd. Dšk. Km. 22.

Pomyslitel, e, m., scrutator. Mam. A.
35a.

Pomyslně. Kár. list. 1904. 353. 2. Sr.
Pomyslný.

Pomytec, tce, m. (od mýto =: mzda?)
Dvě popluží s pomytci Hynkem a Třebkem.
Hošťálek Smíchov a Zbrasl, 245.

Pomývač, e, m. = hadr na pomývání, utí-
rání. Brt. P n. 544.

Pomžikovati očima. Zvon IV. 573.

Pomžiti co čím: zrcadlo dechem, an-
hauchen. Zr. Poes. 207.

Poň = tuším, wohl. Vyznal, že lovil ryby
a jeden pacholek, poň mu říkají Hanzl.
1423. Popr. kn. rožm. 41. (Mš. ).

Poňádří, n P-dřím někomu podobný.
Msn. II. 32.

Ponadstaviti = trochu nadstaviti. Mš.

Ponaříkati si kde: v psaních. Rais.
Vlast. 305.

Ponaschrániti = zachovati. — co. Čes.
1. XIII. 111.

Ponaschraňovaný. P. věci (ustřádané).
Čes. 1. XII. 228.

Ponastrčiti co komu. Ponastrkoval jí
hřbet. Msn Hym. 87.

Ponazhýbati se, vz Furman.

Ponebí, n. = půda. Z p. vzal prkno.
Frant. 10. 37.

Ponejvýš. Mš. exc.

Poněť = nonne. Nebo která žena po-
tratí-li peníz jediný, p. převrátí duom. Ev.
seit. Luc. 15. 8.

Ponětí, n., nyní: pojem. Jakb. Mar. 184.

Poničiti co: úrodu. Tbz. V. 9. 304., V.
1. 174. a j.

Ponidž = pokud. P. jest tu opatem byl.
Hrad. 9a.

Poniklec, rostl. Vz Koniklec zde.

Poniklý trup tam ležel. Msn. II. 382.

Ponivadž = poněvadž. Půh. ol. III. 640.,
Mus. 1887. 117.

Poniže = poniž. P. obě strany táhnú se
na dsky. Půh. brn. III. 250..

Ponocenský. P. písně. Čes. 1. XII. 143.
Vz násl. Ponocný.

Ponócka. Chč. I. 9a.

Ponocný, ého, m. Píseň p-ho. Vz Brt.
P. d. 570. nn. a předcház. Ponocenský.

Ponorný. P. loď. Nár. list. 1901. č. 277.

Ponořovací (utápěcí) apparat, který se
sám ponořuje. Vz KP. X. 117. Sr. Utápěcí.

Ponosnice, e, f. P. na dřevo. Nár. list.
1902. č. 233. 2.

Ponositi, ponosovati se na koho. Sb. sl.
1902. 40.

Ponovadž. Modl. č. 47., 49., 50.

Ponovně = znovu. Prus. Slez. Čes. 1. X.
424.

Ponovoroční doba. Nár. list. 1901. č. 242.
odp.

Ponský pilát = pontský. Luc. 55.

Pontrubí, n. = podtrubí. Hoš. Pol. 141.

Ponuk, u, m. Hus. III. 276.

Pooblomiti se v čem = poopraviti. Krok.
I. d. 142.

Poobřezati co = drobet obřezati. XVI.
stol. Uč. spol. 1905. II. 53.

Poobviniti koho. Fel. 127.

Poocelování, n., ocelování. Vz Ott. XX.
222.

Poocelovati co: železo. KP. X. 152. Vz
Pooceliti v VII. 351.