302

Přibodnouti, přibósti koho kam čím.
P-dnu tě na zeď (mečem). Tbz. III. 1. 273. —
kam s čím. P-dl k němu s koněm (přijel).
1512. Arch. XIX. 82. Sr. Dobůsti, Přibůsti. —
se kam. P-dl se tam (přijel na koni). Gest.
B. 44a.

Přibouchnouti co: dvéře. Rais. Lep.
366.

Příbram. Do P-mě. Tk. XII. 69. a j.
Arch. XIX. 80. (1512. ). Do P-mi. Tbz. V.
9 393. — P. {Mistr Jan z Příbramě), husit.
theol. + 1448. O jeho literarní činnosti vz
Mus. 1903. 425. nn. — P. Pavel (Hlavsa),
č. math. a astron. f 1520. Vz Ott. XX. 671.,
473.

Příbramit, u, m., pyrrhosiderit, nerost.
Vz Ott. XX. 673.

Přibraný erb. Kol. Her. I. 253.

Přibrousiti, přibrusovati co: větu (pilo-
vati, upravovati). Hav. Chamr. 28.

Pribudník, prístupník, priženčiar, a,
m. = kdo se někam přižení. Liptov. Sbor.
slov. IX. 43.

Příbuzenství, n. Vz Ott. XX. 673. P.
(členy rodiny) na Litomyšl. Vz Litom. 69. nn.
Sr. Rodina.

Příbuzný. Sluší více příti tomu, pří-
buznější jsi ty komu. Baw. E. v. 2172.

Přibyl Ant., cír. spis., nar. 1848. Vz Ott.
XX. 674., Vck. Vset. 309.

Přibyslav, ě, f. Tbz. III. 1. 31.

Přica. Smrť hříšných p., pessima. Ž. wit.
33. 22. Chybně dle Ž. pod m.: přezlá. Mš,

Přicahnuť co = přitáhnouti. Spiš. Sbor.
slov. 1901. 85.

Přícestný. P. vosy (bydlící při cestě)
Msn. II. 293.

Přicestovalý = kdo přicestoval. P. ob-
chodník. Hol. Met. II. 448.

Přicláněti si oči (rukou). Zl. Pr. XXII.
49.

Přícný = přísný. Dšk. Km. 14.

Přicupati někam = přijíti drobným
krokem (o dětech). Rais. Lop. 254. Sr. Při-
capati.

Přicupitati někam = přijíti drobným
krokem. Us.

Příčasí, n. Krátké p., momentem. Mam.
A. 28b.

Příčestí, n., partic. Vz Ott.

Příčeští, n. = příčestí. Sr. Náměští. Us.
Mš.

Přičet, čtu, m, Zurechnung. Příčty po-
kladen mezi sebou. Vz Ott. XX. 677.

Příčetnosť, i, f. Zurechnungsfähigkeit.
Vz Ott. XX. 675.

Příčina. V té p-ně užíváno božího soudu
(tak často u Pal. ). Vz Mtc. 1901. 379. Stejné
p-ny rodí stejné účinky. Vlč. Lit. II. 2. 5. —
P. = kvas, který se přidává do díže, aby
těsto rychle kynulo. Kšť. Lid. 13

Příčinek, nku, m., causa, příčina. P. k spa-
senie. Pat. Jer. 29. 30.

Příčinosloví, n., Aetiologie. Vz Ott. XX.
677.

Příčník při stavbách. Vz KP. IX. 279.

Příčnosť, i, f. P. v hudbě (uepřijemný
účinek). Vz Ott. XX. 677.

Příď = příze (od předu), dříve, superl.
nejpříď. Tam je nejpříď hruška a nejzáď
stodola. Dšk. Km. 48.

Přídatný, vz Křeč.

Přidavač, e, f. = stroj přidávací. Samo-
činný p. obilí. Nár. list. 1905. 131. 21.

Přídavek, vku, m. = a) attribut, b) suf-
fix. Klc. 74., 77.

Příděl, u, m. = účin přídělový, způsob
odevzdávky skutečných peněz z pokladny
jedné na druhou, der Verlag. Vz Ott. XX.
677.

Přidieti. Ale však ještě toto přídím,
že... Chč. S. I. 99a.

Přidka, y, f. = starosvatka. Slez. Vyhl.
II. 79.

Přidky = přástky. Slez. Vz Vlasť. I.
158. nn.

Přídomkování jména. Hlavn. 47.

Přídonožec, žce, m. Vz Ott. XX. 678.

Přídožabrý. Vz Ott. XX. 678.

Přidrkotati. Za hodinu po nás p-tal po
hrbolatém dláždění vozík. Zl. Pr. XXII. 369.

Přidržeti se čemu. Ev. olom. XXX.

Přídržka, y, f. = náčiní dráteníků. Kal.
Slov. 16.

Přidupati, přidupnouti co čím kam:
nohou k zemi. Tbz. III. 1. 175.

Přídveřní kámen (dvéře zatarasující).
Msn. Od. 135.

Přídych. Sviní p., bara (herba). Rozk.
R. 75. V Rozk. P. bzdich. Mš.

Přieběh, vz Příběh.

Přieboj, vz Příboj.

Přiebojník, vz Příbojník.

Přieborník, vz Přeborník.

Přiebytek, vz Příbytek.

Přiebyvek, vz Příbyvek.

Přieče. Což u přieči (jí bylo) = na příč,
co na rozum jí nešlo. Kat. 531. (Mš. ).

Přiečení, vz Příčení.

Přiečka, vz Příčka.

Přiehbie, vz Příhbí.

Přieheb, vz Příheb.

Přiehořie, vz Příhoří.

Priehyba, y, f. = kotlina. Liptov. Sbor.
slov. IX. 45.

Priehybina. Sbor. slov. 1901. 40. Sr.
Přiehyba.

Přiejemce, vz Příjemce.

Přiek, u, m. Jemu na přieky (na vzdory)
sú zbiti. Pulk. Lob. k. 23. Aniž, což není
duši na přiek. Vít. 34a.

Přiekaza, y, f. = překážka. Slibil mi list
vrátiti bez p-zy. Půh. ol. III. 499.

Přiekaziti = překážeti. Aby jima diabel
nemohl p. Pass. 337.

Přiekazka, y, f. = překážka. Sr. Přiekaza.

Přieklad, vz Příklad.

Přiekopec, vz Příkopec.

Přiekoř, vz Příkoř.

Přiekořizň, vz Příkořizeň.

Přieliš, vz Přiliš.

Přielišný, vz Přílišný.

Přielišenství, n., vz Přílišenství.

Přielišnosť, vz Přílišnosť.

Priemen, mna, m. Bez přiemna. Pass. 302.
(List. fil. XVI., 251. )

Přieměřie, vz Příměří.