318

Prysky = osmihranná n. hruškovitá
láhev na svěcenou vodu, kterou se o veliko-
nocích postřikovali. Litorn. 62.

Pryskyřička, y, f., zdrobn. pryskyřice.
Rozk. P. 774.

Pryskyřník, u, m., ranunculus, rostl.
Vz Ott. XX., 894. P. vodní, r. aquaticus: hoJá
Káča, lakuška, lakušník, řasy, žabí očko,
žabník; p. lítý, r, sideratus: blýskac,
jaskyr, kokoška, lítík, lítá (zlá) tolita, pro-
klatý (jedovatý) žluťák, zlatý kvítek, ža-
rouš, žlutý květ; p. velký, r. lingua: meto-
luník; p. plamének, r. flamula: plamínek,
žlutá tolita, p. prudký, r. acris: babí lesk,
blýskac, blýskavé kvítí, blyštěk, husí (patka,
nůžka), kapalníce, mastný knedlík, mastné
kvítí, mazaneček, drobný zarůžek, žabinec,
žabník, žluťák, žluté kvítko, žrout; p. pla-
zivý, r. repens: gombíčky, maslenka mo-
čarinka, močarník, plazivec, rupník, zarouš,
zarouž, zarůž, zaružel, zaružina, žarouš,
zarůž, zarůžek, zlatník; p. bambulinatý, r.
bulbosus: cibulka divoká, kvítko žluté, naa-
zaneček, psi květ, zlatník; p. asijský, r.
asiaticus: knoflíčky, páví oko pupíčky,
vraní oko, zarůžek plný, zlatohlávek. vo
jenské růžičky. Vz Čes. 1. XIV. 124., 134.,
135.

Pryskyřníkovitý. P. rostliny. Vz Ott.
XXI. 294.

Prýščiti = stříkati, téci. Pel. XVIII.

Prýšť = chrasta, pupenec. Liptov. Sbor.
slov. IX. 46.

Prýt, u, m. P. rostlin. Vz Ott. XX. 894.

Prziestan, u. m„ cessa. Zahr. 26.

Prznice, e. f, prnilia, prinulia. Rozk. R.
71., P. 646 (ovoce).

Psací stroje (vlastně tiskací). Vz Ott.
XX. 899.

Psaně. Listně i p. s někým disputovati.
Kom. Ces. 203. P. zprávu činiti (písemně).
Fel. 58.

Psané. Přinesl p. (= psaní) od úřadu.
Brt. D. I. 345.

Psanice, psankyně fem. k psanec (na-
dávka). XVI. stol. 'Zvon II. 593. Vz Psanec.

Psaníčko, a, n., zdrobn. psaní. P. děvčat,
vz Pavučina (předchází).

Psáře, zaniklá ves na Mor. Vz Mtc.
1901. 384.

Psaronie = zkřemenělé kusy kmenů
kapradinových. Vz Vstnk. XIII. 669.

Psarové, ého, n. = co se poskytuje
psům a jejich hlídačům. 1230. Jir. Prove 303.

Psáti co ke komu. Psal listy ku panu
Košáteckému. 1512. Arch. XIX. 103. — Ne-
možnosť psáti, agraphia. Ktt.

Psec, e, m., cano. Rozk. P. 261., R. 61.

Psek, gt. peska, m. Výb. Pel. § 4. 4. d.

Psenky. Bhm hex. 249.

Pseudoarchaeologický. Nár. list. 1904.
196. 13.

Pseudofit, u, m., nerost. Mtc. 1903. 50.

Pseudogotický stil. Nár. list. 1904.
196. 13.

Pseudoklassicis-mus, u, m. Mus. 1903. 5.

Pseudoklassický. P. umění. List. fil.
1903. 382.

Pseudoklassik, a, m. Lit. I. 236.

Pseudokumyl, u. m., v lučbě. Vz Vstnk.

XII. 54.

Pseudomesolith, u, m., nerost. Vz Vstnk.
XI. 840.

Pseudonitrol, u, m., v lučbě. Vz Vstnk.
XII.. 47.

Pseudonym, u, m., z řec. = nepravé
jméno spisovatelovo. Vz Ott. XX. 908.

Pseudoononin, u, m-, v lučbě. Vz Vstnk.
XI. 520.

Pseudoromantický. Nár. list. 1905.

I. 13.

Pseudoumělecký. Zvon III. 391, Nár.
list. 1904.

Pseudověda, y, f. Zvon IV. 126.

Pseudovědec, dce, m. Nár. list. 1904.
79. 2.

Pseudovědecký. Nár. list. 1905. 1. 13.

Psi, tanec na Těšínsku. Vz Brt. P. n.
985

Psí dni a žízeň veliká (bývá horko).
Světz. 1895. 290. Co lidé si povídají, v tom
bývá vždy mnoho psích hlasů (pomluv). Sá.
XVII. 152. Běžel jako na psích nohách
(rychle). Zl Pr. XXI. 27. Po psím mluviti
(jako pes). Čch. II. Pov. 5. Má se jako pes
po psím servání. Frant. 52. 15. — P. nos, vz
Popravky (na Těšínsku). Vyhl. n. 115. —
P. květ, vz Pryskyřník zde. P. mor, rostl.
Vz Oměj zde.

Psík, u, m. — visutý zámek. V zloděj.
mluvě. Čes. 1. XI. 141. Sr. Pes. — P. Chlapci
běhají za holkou jako červení psíci. Šu-
mava. Rgl.

Psina, y, f. Ty p-no (nadávka)! Msn.

II. 6.

Psineček, čku, m., agrostis. Vz Ott. XX.
911.

Psinka, y, f. P-ky červené, rostl. Vz
Ott. XX. 911.

Psohlavec, vce, m. P-ci na Slov. = Ta-
taři, kteří r. 1230. Uhersko plenili. Vz Sbor.
slov. 1900., 150. — P. — kdo má psí hlavu.
P-vci, národ báječný v Indii. Luc. 51.
— P., nadávka. 1539 Zvon II. 562.

Psohlavý J., spisov.

Psojed, a, m. nadávka. Zvon II. 562.

Psota. Tu je koniec chleba a vrch psote
(největší bída); Svet je škola, p. majster;
Vyháňajú psotu (o prvním mlacení). Sbor.
slov. VII. 132., 133. P. nemá vôle. Rizn.
63. Lepšia mladá psota ako stará. Msn.
slov. VI. 110. Kde jeden Čihí, druhý hota,
(tam) skoro bude psota. Sbor. mus. VIII. 85.

Psotník, a, m. = kdo má psotu, bídník,
Baw. E. v. 2123. — P., u, m., božec P. dětí
při řezání — se zubů, eclampsia infantum
dentilentium; hlístový, e. inf. verminosa. Ktt.

Psovař, e, m. = psotvář. (VII. 1372. )

Psovati, psuju, vz Psouti. V XVI. stol.
Práci p. = kaziti. Kom. Did. 133. — P. =
nadávati. Zvon II. 591.

Psovina, y, f. = nečas. Venku je dnes p.
Tbz. V. I. 131. To je p. (darebáctví). Tbz.

XIII. 449.

Psovsky. Vede se mu p. (zle). Tbz. V. 1.
159. P. se k někomu chovati. Slád. ŠI. 89.

Pstroček, čku, m., smilacina, rostl. Vz Ott.
XX. 917., XXIII. 510.