346

Rozvolňovati co: bavlnu (roztřásati) před
předením jí. Ott. XX. 597.

Rozvoňávati. — kde. Na tom strome
kvet r-vá. Brt. P. n. 665. Sr. Rozvoněti.

Rozvoněný čím. Starodávné romance,
r-né sentimentalitou první mladosti české
společnosti Zvon IV. 260. R. země. Ib. 34.

Rozvotka, y, f., Schränkeisen, v tru-
hlářství. Rgl.

Rozvrácený. Zoufalá a r-ná domácnosť.
Zvou V. 566.

Rozvrávorati se. Slád. Cor. 53.

Rozvrtnutý. R. klouby. Zvon V. 486.

Rozvybourati co. Čes. 1. XIII. 200.

Rozvyti se. Smečky vlků r-ly se ve
výši. Zvon III. 487.

Rozzačatý. Díl ten byl rozzačat, ale
nedokončen. Tk. Pam. I. 183.

Rozzáření, n. R. zraků. Zvon V. 701.

Rozzářený čím: radostí. Zvon V. 567,
Zl. Pr. XXII. 210.

Rozzaviť co: Rozzäví ústa, ako vráňa.
Mus. slov. V. 95.

Rozzevlý. Tak jej r-ho kopím z vozu
táhl. Msn. II. 297.

Rozzěvovati, vz Rozzívati.

Rozzívati, rozzíti = otevříti. — co nač.
Vlk ústa na ně rozzieval. Chč. S II. 121b.

Rozzvučený zvon. Zr. Krist. 19.

Rozžalostnění, n. Hrozné r. Tbz. XI².
11.

Rozželelý. Msn. Od. 347.

Rozživotněný. Člověk vrhá se v tuni
divě r-nou. Masar. Stud. 32.

Rozžuchłaný = rozbříždělý, rozředlý.
Val. Čes. 1. XII. 229.

Rožánek Otak., spis. Tob. 215.

Rožďalovský voštíp. 1511. Arch. XIX. 9.

Rožděný, z rozha. List. fil. II. 317.

Roždinečka, y, f. = větvička. Hoš. Pol.
142.

Róžďka, y, f. = roždička, větvička, ulmus.
Rozk. P. 593., Voc. Zdík r. 1424. Sr. Rozba,
Roždička.

Rožek, žku, m. Kto nemáš v rožku, hýbaj
si nôžku. Sbor. slov. VIII. 84. — R. Kar.,
(pseud. K. Egor), učit. a spis., nar 1876.
Vz Ott. XXII. 27., Nár. list. 1904. 295. 3.,
Zvon IV. 517, Máj. III. 111., Zl. Pr. XXII.
34., Tob. 215. — R., žku, m., tanec. Vz
Brt. P. n. 875.

Rožeň, žně, m. = nástroj mučící. Vck.
Vset. 192. Vz Rošt. — R. Řožně kosy =
příčky zachycující obilná stébla. Litom. 64.

Rozženivý, -rv-^oyafioe. Msn. Od. 255.

Rozžuchlaný = rozmočený. R. botiska.
Nár. list. 1904. 147. 9.

Roženec, nce, m. = jeden ze 14 kolíků,
které se zastrkují do hrabicí kosy. Ml.
Bolesl. Čes. 1. XIII. 88.

Rožený, der Gehörnte. Krok. 1889. 239.
pozn. 1.

Róžený (ruožený). V ruožené se tváři
stkvie se. Baw. Ar. v. 3058. R. olej Lék.
B. 179b. Sr. Růžený.

Rožka, y, f. = jalovice. V zloděj. mluvě.
Čes. 1 XI. 141.

Rožmberský. R. růže. Vz Kol. Her. T.
80., 106., 109., 213.

Rožnay Sam., slov. básn. Vz Ott XXII.
36., Lit. L 536., 663., II. 146., 872.

Róžník, basar. Rozk. R. 70. V Rozk. P.
růžník. Vz toto v VII. 1378.

Rožnový. R. krajky. Vz Krajka.

Róžový. R. voda. Lék. B. 222a. Sr. Rů-
žový.

rp m. rb: chrpa m. charba. Šb. D. 22.

Rtuť, vz Ott. XXII. 38., Vstnk. XIV.
305. Dějiny, vlastnosti, výroba, upotřebení
rtuti. Vz KP. X. 235. nn. Otrava rtutí, mer-
curialismus. Ktt.

Rtuťňatka, y, f. = opar po rtuti, rtuťovka,
hydrargyrosis (otrava rtutí); r. prudká, ná-
hlá, h. acuta. Ktt.

Rtuťnatý. R. formace rud. Vz Ott. XXH.

79a.

Rtuťovitě. Divoká radosť pohybuje jí
rtuťové krví. Zvon IV. 202.

Rtuťovka, y, f., vz Rtuťnatka

Rtuťový. R. rudy, páry. KP. X. 236, 239

Ruba, y, f., = spodní konopná košile.
Mor. Zákrejs. Sr. Podolek.

Rubač: valašská košula ženská. Sklá-
dala se ze životku a kabotku. Životek za-
krýval prsa a sáhal až po pás; kabotek
pokrýval hruď od krku až k životku, u krku
byl všitý do límečku. Vz Vyhl. II. 195.

Růbanice, e, f. Ustoupil mu půl r-ce.
1724. Mtc. 1903. 18. U Bzence = povšechné
jméno luk povstalých z vysekaných lesů.
Čes. 1. XIII. 375.

Rubazonový. R. kyselina. Vz Vstnk.
XII. 58.

Rubek, bku, no. Já dosežeeh s hlávky
rubka mého. Vít. 54a. Sr. Rub 4

Rubenik. Červeny r. (šátek) ? Slez. Vlasť. I.
99.

Rubeš Fr. Jar., básn. a humor. 1814. až

1853. Vz Ott. XXII. 45., List. fil. 1904. 53.
nn., Zvon III. 603., Tob. 215.

Rubeška Václ. dr., prof. a spis., nar. 4. /1.

1854. Vz Tob. 215., Ott. XXII. 46., Zl. Pr.
XXI. 191. s podob.

Rubidi-um, a, n., prvek. Vz Ott XXII.
47., Vstnk. XIII. 359.

Rubidnatý hroznan. Vot. 88.

Rubl od rubiť = sekati, poněvadž ruble
byly původně sekané kousky stříbra. Vz
Ott XXII. 49.

Řúcovati se kam = řítiti se. 6. se
v člověka, irruere in hominem. Ž. klem. 61. 4.

Ruč, sg. nom. masc. Bývaj ruč. Olom.
Sir. 31. 27. Nohy jich jsú ruče (pl. fem.
nom. ). Koř. Řím 3. 15. (List. fil. XIII. 400. ).

Ručák, u, m. = košík. U Plzně. List. fil.
1902. 251., Dšk. Km. 29.

Ručalka, y, f., zdrobn. ruka. Dšk. Km.
31.

Ručebrodný koráb. Msn. II. 13., 181.

Ručejízdný lid. Msn. II. 65., Od. 70.

Ručemroucí = rychle mroucí. Msn. Od.
255.

Ručení, n. Vz Ott. XXII. 52

Ručiti. Ručiť a pozbyt' je na jedněch
vážkach. Zl. Pr. XXI. 127. — se koho -
zastati se, zarunti se. Smrť. 43. Ten se mne
ručí. Otc.