350

Rybí. Dá-li se malému dítěti jísti rybího
masa, nenaučí se dlouho mluvit. Mtc. 1. 1897
Obr. 54.

Rybička Ant. Vz Ott. Slov. XXII. 394.,
Lit. I. 932. Alm. X. 132. —141., Př. star.
VIIL 24., Tk. Pam. I. 493., Almanach na
počesť 80. narozenin Rybičkových uspoř.
V. Konečný v Chotěboři 1892.

Rybinový. R. přeplátování. Vz KP. XL
285.. Rybina.

Rybitev, tva, m. = rybář, piscator. Jid.
D. 63., Ev. seit. Luc. 5. 2.

Rybl, u, m. = rýl.

Ryblár, peníz. Arch. XXI. 481.

Rybníček Ant., spis. Tob. 215.

Rybničnice, e, f = ručnice k honbě na
rybnících. Ott. XXII. 54b.

Rybníkářství, vz Ott. XXII. 398.

Rybolovecký. R. nástroje. Čas. mus. V.
36

Rybovec, vce, m. = masť vařená v noci
na velkou neděli. Rozetrou se vnitřnosti
malých ryb v odvaru z kořene kapradiny,
která byla trhána za rosy na Veliký pátek.
Slouží proti ustknutí jedovatých hadů, proti
bolesti hlavy atd. Kšť. L d. 14.

Rybovitý. Jeho r. klid je dráždil. Zvou
III. 316.

Rybovod, u. m. Nár. list. 1904. č. 30. 2.

Rybrcoul. Vz Ott. XXII. 400., Krakonoš,
Čes. 1. XIV. 226.

Rycieř = rytier. Mill. 44^a.

Ryč, e, f. = svarba (hrách vařený s krou-
pami). Jedli ryči z němčiny a latiny vařenou
Koll. V. 20., Sbor. čes. 274. Sr. Ryča.

Ryčeti = mluviti. U Plzně. Bl. Gr. 339.

Ryčka, y, f., turma. Rozk. R. 97.

Ryčník, a, m. = podivný člověk. Baw.
A. v. 5896.

Ryčno. Bylo tam r. po celou noc (veselo).
Tbz. V. 1. 251. R. houkati (hlasitě). Msn.
II 15.

Rýčový bagger. Jind. 5.

Rydlo (v ryjectví). Vz Ott. XXII. 448.

Rydvan Jos, č. spis, nar. 1844. Vz Ott.
XXII. 417.

Rygle = větší podložky dubové ve vin-
ném lisu. Čes. J. XIII. 475. Vz Bleška.

Rygolovací pluh až na ³/₄ metru hloubky
Nár. list 1904. 135. 21

Rýhonosec, sce, m., cleonus. Vz Ott.
XXII. 418.

Rýhovací stroj. Ott. XVIÍI. 567.

Rychlíček, čku, m., rosl. Vz Orlíček.
zde.

Rychlička, y, f. = polévka, upražená
krupice na másle, do ní vajíčko. U Kr.
Městce Čeč. 177.

Rychlírna, y, f., Treibhaus, v zahrdn.
Rgl.

Rychloběžka, y, f. = rychloběžný parní
stroj. Ott. XIX. 258., XXII. 418. — R. =
druh důlní pumpy setrvačníkové. Vz Ott.
XX. 990.

Rychloběžný stroj parní. Vz KP. IX.
51., Rychloběžka.

Rychlobruslař, e, m. Nár. list. 1904. č.
10. 10.

Rychločinný. R. brzda, Schnellbremse.
Jind. 8.

Rychlochod, u, m. R-dem někam se ubí-
rati. Msn. Od. 96.

Rychlochodý koráb. Msn. Od. 33.

Rychlokresba, y, f. Nár. list. 1904. č.
22 3.

Rychloletem uháněti. Sá. IV. 52.

Rychlolis, u, m. Tiskací r. Vz Ott. XXII.
418.

Rychloměřictví, n, tachymetrie. Vz Ott.
XXII. 418.

Rychlomřivý = rychle mroucí. Msn. Od.
59.

Rychlomrlý. Stali jsme se r-lí a svatbo-
vraží vesměs. Exc.

Rychlonohý ohař Msn. Od. 22.

Rychlopalka, y, f. = zbraň rychle pá-
licí. Ott. XXII. 418.

Rychlopalný. R. děla. Ott. XXII. 418.

Rychlopařák, u, m. = náčiní k paření
brambor a řepy, k vypařování nádob. Nár.
list.

Rychloparní prací stroj. Nár. list. 1905.
131. 23.

Rychloparník, u, m. Nár. list. 1903. č.
131. 10.

Rychloposel, sla, m. Stan. I. 228., Emin
926.

Rychloposelčí, m. = rychloposel. Msn.
Od. 152.

Rychloprací stroj. Nár. list. 1903. č.
140. 5.

Rychloskočný kvapík. Vykl. Obrz. 262.

Rychlosť, Vz Ott. XXII. 419. nn.

Rychloun, a, m. = rychlý kůň. Msn. Od.
45. Vz Rychlounek v III. 233.

Rychloveslý koráb. Ott. Od. 34.

Rychlovrtačka, y, f. Nár. Jist. 1904. 138.
10.

Rychlovský Jan. Vz Ott. XXIII. 422.

Rychlý na čem: na svém díle. XV. stol.
Vstnk. X. 600. — jak. Rychlý jak šipka.
Us. Rgl

Rychna Jos., č. lék. a spis., nar. 1842.
Vz Ott. XXII 423.

Rychnovský Jiří, sklad. čes. zpěvů,
1540. - 1614. Ott. XXII. 427

Rychta. Vz Ott. XXII. 428.

Rychtář. Hra na rychtara. Vz Sbor. slov.
1901. 142.

Rychtářík Vlastina., čes. hádankář, učit.,
nar. 1861. Vz Ott. XXII. 429.

Rychtářovati. Dost. Pov. 254. Sr. Rych-
tářiti v VII. 641.

Rychtářský. R. právo. Sr. Vck. Vset.
186.

Rychtéř, e, m. = rychtář. Půh. II. 245.

Ryjba, y, f. Charakterní r. Zl. Pr. XXI.
279.

Ryjecký. R. umění. Dolen. Pr. 40.

Ryjectví, n. Dolen. Pr. 316., Ott. XXII.
429., 448. Sr. Ryjecký.

Rykel, epur. Rozk. P. 1859., R. 94.

Rykmns = rhythmus. Grm. XIX.

Rykot, u, m. = ryk. Tbz. V. 1. 131.

Rykotný hluk, Tbz. V. 4. 381., smích.
Ib. V. 1. 133.

Rým. Vz Ott. XXII. 434. nn.