368

Sklíčení, n. S. úst (křeč v ústech), tris-
mus, Mundsperre. Ktt.

Sklíčený kde: v srdci. Msn. II 417.
Jinde: srdcem.

Sklíčnati = sklčnati Ž. tom. 67. 10. (Mš. ).

Skliditi co. Lidé sklízejí jen to, co za-
seli. Stan. II. 296.

Sklípek, vz Picek.

Sklípka, y, f. S vodní, gallinula chlo-
ropus. Vz Ott. XXIII. 393.

Sklípkani, pavouci. Vz Ott. XXIII. 273.

Sklivec, vce, m. Vniknutí krve do sklivce,
haemophthalmus; zánět sklivce, hialitis,
Glaskörperentzündung (syrovatečný, serosa,
vleklý, chronica); zkapalnění sklivce, syn-
chisis corporis vitrei. Ktt.

Skliznouti = sklouznouti, komu odkud.
Náhle mu ruka se (s) dřeva sklizla. Pal.
Záp II. 90

Sklizňový. Sklizňový úbytek, s. vyhlídka,
výsledek. Nár. list. 1903, č. 154. 17., 1904,
251. 17.

Sklo, a, n. Vz Ott. XXII. 273., XXIII.
274. nn. — Prorazil sklo = probořil se na
ledě. Nár. list. 1904. 66. 9. — Sklo je
sklom a zabije se (rozbije se). Mus. slov,
VI. 110. — S. = skleněná nádoba. Baw. E.
v. 1594.

Sklon, u, m. = osidlo, pletka, curvatrum,
Rozk. P. 2528., curatrum, Bhm. hex. 878,
curatrum. Mam. A. 18b. (Mš).

Sklonec, nce, m. = síť k chytání koroptví.
Vz Ott. XXIII. 275.

Sklonka, y, f. = sponka. Římov. List. fil.
1902. 251.

Sklonolebí, n., Klinocephalie. Ktt.

Skloňování, n. = deklinace. Vz Ott. XXIII.
276. Skloňování v podřečí polenském: sub-
stantiv, vz Hoš. Pol. I. 48. —70., adjektiv 71.
až 74., náměstek 75. -83., číslovek 83. -87.

Sklopovací křeslo. Nár. list. 1903. č.
174. 3.

Skloubený. Pevně s. celek. Nár. list. 1904.
73 5. Vz Skloubiti.

Sklubati co odkud. Vlnu s nich sklubi.
Mand. 64.

Sklučovati co nač: paseku na pole. Sá.
XVII. 12. Sr. Klučiti.

Skľuditi, vz Skliditi.

Sklúdný = sklidný. Rad. Otc. P. 240.

Skluz, u, m. = rozchod, ang. slip, Schlüp-
fung, v elektrotechnice. Vz Ott. XXIII. 393.
— S. = stokové zhlaví, které končí se pod
záchodovou rourou. Ib. 276.

Skluzavka, y, f. = železnice k zábavné
jízdě, kde vůz se pohybuje vlastní svou váhou
a váhou osob v něm sedících. Vz Ott. XXIII.
277.

Sknocený S vlasy = do rulíku spletené.
1531. Čes. I. XIII 110.

Skoagulovaný = sloučený. S. materie. Uč.
spol. 1902. 18.

Skoagulovati = sloučiti, spojiti co. 1585.
Uč. spol. 1902. 24.

Skobla, y, skoble, e, f., gaya, Rozk. P.
2045., R. 99., Veleš 129.; uncus. Bhm. hex.
817., Mam. A. 36b.

Skobrtúlať sa kam: do výmolu (svaliti
se). Mus. slov. V. 77.

Skočdopole Ant. Sr. Ott. XXIII. 278.,
Tob. 216.

Skočec, ricinus, rostl., Wunderbaum. Sr.
Ott. XXI. 692.

Skoček, čka, m Už nejsi žádný s. (kdo
skáče, mladík). Rais. Lop. 200.

Skočiti. — jak kde. Skáče jako žába
v plívách. Zbirov. Čes. J. XI. 269. — odkud.
Krev z úst skákáše. Baw. T. v. 1610. —
kam proč. Skočil by od strachu do kozieho
rohu. Rizn. 178.

Skočka, v, f. Pustiti koně na skočku (na
pastvě, pustiti koně se svázanými nohami).
Jrsk. XII. 333.

Skočmo se vzepnouti. Kká. Sion I. 93.

Skočná, é, f., tanec na Tešínsku. Vz Brt.
P. n. 825., 914., 993.

Skočně. Studnice s. šumící. Kká. Sion
I. 143.

Skok. Paní okem, děvče skokem (když
paní dohlíží, služka se činí). Zvon. IV. 182.
— S. interjekce v přísudku. A liška skok
na jedli. Sš.

Skokánek Ign., inž., nar. 1837. Vz Ott.
XX II. 278.

Skokani, ranidae, žáby. Vz Ott. XXIII.
279.

Skokotniště (!), ě, n., Tanzboden, Pohl.

Skokýš, e, m. Sr. Ott XXIII. 280.

Skolé, n., trabaseta. Rozk. P. 1972. Srv.
Skolí.

Skolecit, u, m., nerost. Vz Ott. XXIII.
281.

Skolek, lku, m. Skolky = rozštípané dříví
(od kláti). Turn. Šb. D. 29. — S = roubík.
Štrychy krávě stojí jak skolky. Č. Třeb.
Čes. 1. XII. 227.

Skolík, u, m. = kolík. Litom. 62.

Skolitelka, y, f. S. srnců (Artemis). Msn.
Hym. 68. Sr. Skoliti.

Skolostivý = choulostivý.

Skolování, n. S. vola. Wtr. exc. Srv.
Skoliti.

Skolovati koho: vola. Rakovn. kn. svěd.
XVI. stol. Wtr. Vz Skoliti.

Skomlati = kňučeti, murmurare. Baw. E.
v. 923.

Skon, u, m., skonka, y, f. = hra, komedie.
Míhat skonku = hráti. V zloděj. mluvě.

Skoncentrovati co. Chyt. 51.

Skoncipovati si co. Osv. 1896. 369.

Skončiti se. Sněm se skončil. Tk. XIII.
142. a j.

Skond = odkud Orava. Sb. sl. 1901. 192.

Skonejšený, vz Skonejšiti. Vše bylo tiché
a s-né. Zl. Pr. XXII. 23o.

Skongelovati vodu. Zach. Test. 32.

Skop, u, m. = škopek. Dal. V. 10.

Skopalík Fr. Sr. Ott. XXIII. 281.

Skopčiti co: rov = do kopce vystaviti, vy-
výšiti. Msn. Od. 353.

Skopec, pce, m. = žalářník. V zlodějské
mluvě. — S. Jindř., spis., adj. kapitulní
knihovny. Sr. Zvon IV. 418.

Skopenec. V I. Přisp. 363. oprav v: Skop-
nec, pence a Sr. Rostl. G. 17b., 18a., 31b.

Skopné, ého, n. = plat knězi po půl kopě
pšenice a ovsa z každé čtvrti rolní. Mtc.
1903. 325.