376

Slovanožroutský duch zpupnosti Nár.
list 1904. 73. 1.

Slovanský. S. bajesloví, literatura, ja-
zyky, právo. Vz Ott. XXIII. 435. - 453,
418. nn.

Slove, slově. Držitel dvora šosovního,
s. (totiž) hnatovského. 1683. H. Jir. Mýto
94. 2.

Slovena snopů, vz násl. Šopka.

Slovenek, nku, m., vz Slovenka (lusko-
vina).

Slovensky mši sloužiti. Dal. C. 23. 20.
Vz násl.

Slovenský = slovanský. S. písmo, země.
Pass. 311., 383. Sr. Czam. Slov. 81.

Slovesnosť, i. f. = literatura vůbec a
v užším smyslu literatura krásná čili belle-
trie. Ott. XXIII. 463.

Sloveso. Sr. Ott. XXIII. 452. S. co do
skladby v podřečí polnickém. Vz Hoš. Pol.
I. 128.

Slověti rr slouti. Od Thebis egyptských
slovějí Thebei. Comest. B. 130a. sl. l. (Mš. ).

Slovíčkářský způsob vyučování latině.
List. fil. 1901. 400. S. práce literární. Lit. I.
136.

Slovinsky = slovensky. Dal. C. 23. 20.

Slovnář (!), e, m. = slovník. Pohl.

Slovní hříčka, Šarvátka. Nár. list. 1904.
Č. 22. 3, Zvon IV. 41

Slovník. Sr. Ott. XXIII. 463.

Slovo. Slova mají zuby (jsou někdy kou-
savá). Wtr. exc. Dokaď s. v hubě, něpoli,
jak vyjdě, často poli (pálí). Slez. Vyhl. II.
66. Nemožeme prisc na slovo (shodnouti se).
Mus. slov. VII. 90. Kto nedrží slova, tomu
bieda hotová. Sbor. slov. VIII. 84. - Sr.
Ott. XXIII. 464.

Slovoobrat, u, m., Redewendung. S. písní
milostných. Jeř. Rom. básn. 370.

Slovorčený člověk = filolog? Lék. A.
13a. 1. - 2. (Mš. ).

Slovosled, u, m. S. v češtině. Vz List. fil.
XXX. 510.. Ott. XXIII. 466., Věst. XII. 208.

Slovotvůrce, e, m. Jrsk. XVII. 32.

Slovovnice, e, f. - grammatica. Mam. V.

Slovutný. Prk. (Krok 1891. 199., 1893.
13), Ht., Pel. Výb². 66a., Pel. Progr. Kr.
Hrad. 1890. 19.: slovutný; Har. Cest. II.
121.: slovoutný; Gb. v Ž. witt. 253.: slo-
vútný; Rostl. 9. 19b. slovuten. Mš.

Sloza = slza. Zastaviti se někde na slozo
vína (na skleničku). Mtc. 1902. 18

Složeně, composite. Mam. F. 87a. 2.

Složenina. Jak vznikají s-ny u Husa.
Vz List fil. XXIX. 140. Sr. Ott. XXIII. 470.

Složiti. Složevati. List. fil. XIII. 294. —
se — usaditi se. Kdež se ráčí (Bůh) s. pří-
bytkem v duom jeho chudoby. Chč. S. II.
143b. — se = ulehnouti. — se kdy. V pon-
dělí se složila (nemocna jsouc ulehla). 1511.
Arch. XIX. 75. — co jak. Skrze křest slo-
žijem vetkého člověka. Alb. 46b. (List. fil.
XIII 294. ).

Sľub. Lepšia plná ruka nežli prázdny s.
Rizn. 171. Vz Slib.

Slubný soud = druh soudu smírčího, jehož
pravomoc se vztahovala na věci nepatrné
ceny. Dvoř. Mor. 57.

Slučí hlavička, caput gallinaginis, po-
délní pahrbek semenný cíblu. Ott. XXI.
1039.

Slučka, y, f., vz Stěničnik, rostl.

Sluha, y, m. Ak chceš dobrého sluhu,
služ si sám. Sbor. slov. VII. 129.

Sluch, u, m. = ucho. Tu svój s. zatře.
Baw. E. v. 555., 2791. Sr. Ott. XXIII. 472.

Slucha, y, f = leposť, slušnosť. Pel. XXII.

Sluchárna, y, f. = posluchárna. Kom.
Did 72.

Sluchomorný nástroj (piano, gramofon
atd. ). Máj. III. 6.

Sluchovod, u, m. Zánět zevního s-du,
otitis externa (druhotný, secundaria, hni-
savý, phlegmonosa, prudký, acuta, prvotní,
původní, primaria, vleklý, chronica). Ktt.

Sluchový. S. kůstka, malleus (kladívko),
pásky, striae acusticae. Ktt. S. představa.
Vz Čad. 128.

Sluj, e, f. = lepivosť, vazkosť. Červeníce
(země) má s. Rgl.

Slujina, y, f. = sluj. Msn. Od. 137.

Slujný. S. útroba. Msn. Od. 181.

Sluj ovitý. S. hlína. KP. IX. 92.

Sluka, pták. Sr. Ott. XXIII. 473.

Slukov (Jak. Vojta), herec a spis. Sr.
Ott. XXIII. 473., Zvon III. 364.

Slunce. Sr. Ott. XXI1I. 474. Ranní slunce
jak opilý sedlák (nestálé; hned se směje,
hned pláče). Šumava. Rgl. — S. symbol
zlata. Zach. Test. 150. — Vz Slunéčko.

Sluncejasný. S. zář mysli. Zr. Nov².
323., Poes. 197.

Sluncestředný názor. Vést. X. 179.

Sluncóv. Strom s., solis. Mill. 21a. Sr.
Sluncový.

Slunéčko. Zatoč se, s-Čko, nad ty lesy,
už mě má panenka nic netěší; Zatoč se,
s-čko nad tím domem, milovali jsme se, už
nebudem; Hřej, s-čko, hřej, hory doly krej,
povyskoč si vejše, na téj naší střeše kolo
udělej; S. vychází z hory ven, pán Kristus
jde z nebe ven; S. vyšlo přes hory, má
milá kouká z komory atd. Mtc. 1. 1897. Obr.
84. -86. Sr. o sl. Ott. XXIII. 477.

Sluneční soustava. Sr. Ott. XXIII. 479.

Slunečnosť, i, f. = sluneční záře. Baw. Ar.
v. 3056.

Sluníčkář, e, m. = výletník. Vz Lufťák
zde.

Slunipak, vz Slunipad v VIL 1383., Sluni-
pad. Rozk. R. 57.

Sluniti se čím: klamem blyštícím. Zr.
Brand. 40.

Slunivky, heliozoa, prvoci. Vz Ott XVIII.
497., XXIII. 480., 804.

Slunka, y, f, ryba. Sr. Ott. XXIII. 481.

Slunko, vz Slunce, Slunéčko.

Slunník, u, m. = slunečník. Rais. Lep.
208, Věst. X. 342.

Slunný. S. sláva, svit, teplo. Zr. Let III
92., Nár. list. 1903. č. 13., 125.

Slunopis, u, m., Heliografie. Vz Ott.
XXIII. 481.

Slunosvět. Rozk. R. 58. Vz Slunovět.

Slunotřpytný. S. peruť. Zr. Leg. 91.

Slunovět, subsolanus. Také v Rozk. P.
152.