378

Směliti se k čemu. Kdo se k ní smělí
(osměluje). Mark.

Smělodušný lid, rek. Msn. II. 34., 242.,
293.

Smělosrdný muž. Msn. II. 169.

Smělý čím: svým životem. Baw. Ap.
209b.

Směna, y, f. Sr. Ott. XXIII. 488.
Směnárenský. S. potřeba. Nár. list. 1904.
73. 17.
Směnečný S. řízení soudní. Vz Ott. Říz.

III. 184. nn. S. právo. Vz Ott. XXIII. 489.
Směnka, y, f. Sr. Ott. XXIII. 489.
Smerekóv, vrch v Gemersku na Slov.

Sb. sl. 19 2. 166.

Směřenka, y, f. = přímka smyšlená stře-
dem střílny n průstřelny v náspu před-
prsně. Ott. XXIII. 490.

Směřitedlný, mensurabilis. Z. klem. 38^b.

Směrnice, e, f. = rayon. Ott. XXI. 337.

Směrování, n. = rayonování. Ott. XXI.
337.

Smertnica, e, f. = hřbitov. Spiš. Sbor.
slov. IX. 50.

Směsek, vz Směs.

Smésti. Hrom do chocholáče (policajta),
že mne smet (sebral, zatkl)! Praha 110.

Smetalník, a, m. = krajáč na smetanu.
Dšk. Km. 32.

Smetan, u, m. Píti pivo ze smetanů
(z hrubých džbánů). Slov. Jrsk. XXVIII. 1.
292.

Smetana Jos. Fr. Vz Věst. X č. 3., 4.,
XI. 162., XII 98. nn., Máj. III 598., Tk.
Pam. I. 494.; Ott. XXIII. 491., ZI. Pr. XXI.
371., 383. (přírodozp. a historik, 1801. —1861. ),
List. fil. 1905. 302. nn. — S. Aug., vz Ott.
XXIII. 492.; S. Bedř., hud. sklad., 1824. -
12. /5. 1884. Vz Obz. lit. III. 43., 52., Zvon

IV. 465. nn., Ott. XXIII. 493., Dolen. Pr.
621.; S. Ant. Gabriel. Tob. 217.

Smetánka Emil, dr., č. filol., prof., doc.,
nar. 1875. Vz Ott. XXIII. 500., Tob. 217.

Smětati = slíditi Chod. Hruška.

Smetek, tku, m. = smetí. Slez. Vlasť. l. 36.

Smětstola, y, m. = kdo všecko vylíže,
všude vleze (o psu). Úbočí. Rgl.

Smiech, vz Smích.

Smiera = míra. Baw. se Ar. v. 2585, 4924.

Smiestiti se, locari. S. se kde. Mill. 99a.
Sr. Směstiti se.

Smiešeti, commiscere. — se s čím. Mill.
99^b — se več: v hromadu. Mill. 124. Sr.
Smísiti.

Smieška, y, f, vz Směška.

Smiešlivý = co směší, působí smích. Mš.

Smieti, vz Smíti.

Smieti se, vz Smáti se. Luc. 56.

Smích, u, m.: dvorný, jedovatý, nucený,
srdečný, tichý, závistivý atd. Zvon IV. 370.
Smíchy div se nepotrhal. Kšť. Lid. 7. — S.
= posměch. S. jím mnozí jmějiechu. Baw.
T. v. 923.

Smichaeus Ant., č. malíř. 1704. —1770.
Vz Ott. XXIII. 501.

Smíchorodý. S. náhoda. Osv. 1896. 547.

Smíchov, rybník u Vřesné a Kardaš.
Řečice. Uč. spol. 1903. XIII. 34.

Smil Flaška z Pardubic. Sr. Zvon III.
671., Mus. 1905. 298. O S-vi a jeho Nové
radě vz List. fil. 1904. 199. nn.

Smílati co jak. Tak lakotně seno smílal
(jedl). Faust. 122.

Smilně, luxuriose, nádherně. Živ jsa s.
Pat. Zim. 27a4.

Smilnomluvce, e, m. = smilnomluvník.
Jrsk. VIII. 3. 371.

Smilosrdie, n., misericordia. Ž. wit. 22.
6. Ž. klem.: milosrdie, Ž. pod.: milosť. (Mš. ).

Smilovatedlný, miserator. Ž. kap. č.
111. 4.

Smilovati koho kde. S-li jej v ústech,
et dilexerunt eum in ore suo. Ž. kap. č. 77.
36 — se nad kým. Na úrok p. Bohu dává,
kdo se nad chudým smilovává. Lit. list.
XIX. 243.

Smilovník, a, m S. jich zpravovati je
bude, miserator eorum. Pror. ol. 38b. 1.
Isa. 49. 10. Sr. Smilovatel.

Smilovný. Ale ty nečiň daleko s-ných
tvých ote mne, ne longe facias miserationea
tuas a me. Ž. kap. č. 39. 12.

Smilstvie, n. = luxuria. Mill. 110a.

Smilstvo, a, n. = smilství: násilné, po-
krevní, nepřirozené, homosexuální (mužů
s muži, paederastie; žen s ženami, tribadie).
Sr. Ott. XXIII. 512.

Smirek, rku, m., miner. Sr. Korund.

Smirgrust, u, m., vz Mrskačka.

Smirkový prášek (čistidlo nožů), Messer-
putzpulver. Jeřb. 31.

Smiřovací stání. Stieb. 164.

Smiřovatel, e, m. Pokr. 1885. č. 345.

Smíšek Ant., spis.

Smíšen, šňě, f = smíšenina (vína, ječme-
niny, medu a sýra). Škd. Od. 157.

Smíšeti, vz Smísiti.

Smíšný. Láska je smíšná žalosť' (žalosť
spojená se smíchem). Koll.

Smital Ant, spis., 1863. -1897. Vz Ott.
XXIII. 517., Vck. Vset. 307.
Smithsonit, u, m. = kalamin uhličitý,
nerost. Vz Ott. XXIII. 523.

Smitka, y, f. = skrojek. Tenká s. (chleba)
— dlhý vek (kdo střídmě žije, dlouho
žije). Mus. slov. V. 95.

Smlčeti se = zamlčeti se. Smlčel se
a (potom) pravil. Jrsk. VI. I. 231.
Smldivý. S. sémě. Lék. B. 192. (Mš. ).

Smldník, u, m., rostl. Vz Ott. XIX. 655.
Smldovník, u, m. = třemdala, diptamus.
Lék. B. 112b., 163a..

Smlouva. O smlouvách v starší době. Vz
Arch. XIX. 574. -577., Ott. XXIII. 523.

Smlsati se nač Strn. Hor. 17.
Smlúva, vz Smlouva.
Smluvce, e, m. O smluvcích v starší
době. Vz Arch. XIX. 633. nn.

Smluviti co s kým nač, z čeho. S. se
s kým na hotové peníze. Půh. ol. III. 466.
Však si z peníze denního smluvil se mnú.
Chč. S. I. 64a.

Smluvní podíl (plynoucí ze smlouvy).
Nár. list. 1903. č. 131. 10. Sr. Smluvný.

Smlza, y, f., rostl. Vz Čas. raus. V. 33.

Smokřený čím: deštěm. Mršť. Obrz. 154.

Smokvoňový les. Zub. Még. 23.