379

Smola. Táhne sa jak s. (jde zdlouha)
Mus. slov. VI. 85.

Smolák, a, m., pissodes, rod nosatců
(brouků). Vz Ott. XIX. 796. - S. Jarosl.,
spisov

Smolař Gotth, spis. nar. 1863. Vz Ott.
XXIII. 525., Tob. 217.

Smole = trepky. V zloděj. mluvě. Čes 1.
XI. 141.

Smolec, lce, m. = smolnaté dřevo. Litom.
52.

Smolek, lku, m. Sr. Ott. XXIII. 526.

Smokla, y, fem. k smokloš (= plačící
žena). Slov. Phľd. XXIV. 480.

Smolené = boty. V zloděj. mluvě. čes. 1.
XI. 141.

Smolenice, ves v prešpurské stol. Vz
Sbnr. slov. VIII. 47.

Smolenky, pl., f., pixina (inter fructus
arborum). Rozk. R. 71. Sr. násl. Smolnice.

Smolík, u, m. = vejce vyplněné smolou,
které se krejcarem nesnadně proťukne (o veli-
konočních hrách). List. fil. 1902. 252. —
S. Jos., prof., spisov., nar. 2. /12. 1832.; S.
Vinc., sochař, 1857. —1902. Vz Ott. XXIII.
530.

Smoliti co: punčochu (o dětech, namá-
havě a špatně plésti a ji při tom špiniti).
Sá. Upom. 175.

Smolková M. A., učit. a spis. +6. /3. 1904.
Vz Nár. list. 1904. 67. 2.

Smolky, louky u Dl. Brtnice. Čas. mor.
mus III. 142.

Smolnice, e, f., pixina. Rozk. P. 648.
Sr. Smolenky. — S. = lněný pancíř smolou
nebo dehtem napuštěný. Jrsk. XII. 334. Sr.
Smolník.

Smolniční svit (od smolnice, Fackel. ).
Tb«. V. 4. 314.

Smolný džbánek. Jrsk. XVII. 14. — S.
= střevíce. V zloděj. mluvě.

Smolonohý hríb (hříbek), polyporus pi-
cipes Slov. Vz Phľd. XXIV. 434.

Smoloroň, ě, f, silphium, rostl. Vz Ott.
XXIII. 170.

Smořiti co = snísti. Sýr se jemu (ha-
vranu) z úst vynoří, popadši jej liška smori.
Baw. Ar. v. 828.

Smotací stroj. Ott. XX. 722b.

Smračený. S. brvy. Nár. list. 1903. č. 3. 13.

Smradák, u, m. = chlév. V zloděj. mluvě.
Čes. 1. XI. 141.

Smradění, n., fedatio. Rozk. P. 1304.

Smraděnka, y, f. S obilí s-kó plevel
sháněti (nějaká vějačka). Čes. 1. XII. 457.

Smradina, y, f. = penízek rolní (rostl. ).

Smradivý S. svíčka. Wtr. Str. 33.

Smradlatý. Dšk. Km 19.

Smradlavec, vce, m. vz Lnička (rostl. )

Smrákavý. S. nebe. Fr. Leg. 80.

Smraskalý pepř. Luc. 51. Sr. Svraštělý.

Smrč = smršť. Vetrom hnaná s. Slov.
Phľd. XXII. 305.

Smrček Ant., prof. a spisov., nar. 1859.
Vz Ott. XXIII. 534.

Smrčeti v III. 485. oprav v: smrcěti a
polož před Smrč.

Smrčinka, y, f., zdrobn. smrčina. Hruš.
159.

Smrčiny. Vz Ott. XXIII. 534.

Smrčka, y, f., semicocta (de convivio),
Rozk. P. 1719., pulmentum. Rozk. R. 90. —
S. Otak., spis. Tob. 217.

Smrčkový. S. krajky. Vz Krajka.

Smrděti s inft. Smrdí mu robiť (nechce
r. ) Phľd. XXIV. 343.

Smrdikožka Vz Sbor. slov. 1901 140.

Smrdlák, a, m. = smraďoch (žid). Slov.
Nár. Sbor 1902. 3.

Smrdlavcovitý. S. rostliny, olacaceae. Vz
Ott. XVIII. 707.

Smrďuch, a, m., vz Mařoch.

Smrdutka, y, f., stapelia, Aasblume,
rostl. Vz Ott. XXIII. 1053.

Smrk, u, m. = smrkání, setměni. Zpívala
od úsvitu do smrku. Mod kn. 1898. č. 40.
64. — S. = nos. Pod mrkama (očima) smrky.
Brt Čít. 85. — S. strom, picea, Fichte. Vz
Ott. XXIII. 536.
Smrkačka y, f., rostl. Vz Černucha zde.

Smrkla, y, f. = ženská, která pořád smrká.
Slov. Phľd. XXIV. 483.

Smrkloň, e, m. = muž, který pořád smrká.
Slov. Phľd XXIV. 483.
Smršče, ete, n. = smrček; bičiště ze star-
šího smrčišče. Hoš. Pol. I. 149

Smršť = větrný sloup. Sr. Ott. XXIII.
537

Smrť. Smrti nom. sg. Na Mor. Sš. 10., 12.
a j. Sr. Ott. XXIII. 538. Už neuslyší kukačky
kukat; Už nebude dlouho světla pálit; Už
se chystá k Abrahamu (brzo umře. ) Čes. 1. XII.
484., 486. Už mu idú podkovy strhať (umírá).
Mus. slov. V. 37. Sr. Ůmorník zde. Dal
smrti výkupné, nuž ho přeskočila (ozdravěl);
S. neobíde nikoho; Smrťou vyplatíš všetko.
Rizn. 65,, 167., 168. A pane, s. je nějaký
jurista! Nenadělá lejster, nebere ani peníze,
ani tenounké plátno, ani pytle obilí jako
na ouřadech, a kolek má jediný pro kaž-
dého. Rais Vlast. 239. S. rovně dělí: Ani
šarlatu, ani šeři nedbá, všem rovně měří.
Ta pána s sluhú, a kralovu berlu i pape-
žovu v hrobě položí s motykú. Nechť v kost-
nici rozeznají, které papežovy, královy a
sedlákovy jsú kosti. Hus. Post. 248. Po
smrti, môj pane. všetko tu zostane. Sbor.
slov. VIII. 85. S. jest jen dlouhý spánek
bez děsného sna, jímž život byl. Zr. Poes.
159. Smrti se nikdo nevyhne. Zvon V. 554.
Proroci smrti (věci, znamení, z kterých se
soudí na něčí smrť) Vz Vlasť. I. 196. To je
cesta s. (na níž lze zlomiti vaz). Úbočí. Rgl.
Hra na smrť). Vz Brt. Čít. 120. — S. Vyná-
šení smrti. Vz Vyhl. II. 126. nn., Čes. 1.

XIII. 274., 278. V Tovačově. Vz Čes. 1.

XIV. 344. Pověry táhnoucí se k smrti (u Kr.
Městce) vz v Čeč. 179. Sr. Svítek, Vyhl. II.
62.

Smrťák, a, m. = bídný, vyhublý člověk
Tbz. I. 25., V. 6, 276.

Smrtce, e, f., zdrobn smrť. Darius nechce
(se) vyvinúti od smrtci (smrtce). Alex. B.
M. 147. (Mš. ).

Smrtečka, y, t., zdrobn. smrť. Nár. sbor.
1902. 17.

Smrtedlnosť, i, f. = smrtelnosť. Rozk. P.
1376.



	379

	Smola. Táhne sa jak s. (jde zdlouha) Mus. slov. VI. 85. Smolák, a, m., pissodes, rod nosatců (brouků). Vz Ott. XIX. 796. - S. Jarosl., spisov Smolař Gotth, spis. nar. 1863. Vz Ott. XXIII. 525., Tob. 217. Smole = trepky. V zloděj. mluvě. Čes 1. XI. 141. Smolec, lce, m. = smolnaté dřevo. Litom. 52. Smolek, lku, m. Sr. Ott. XXIII. 526. Smokla, y, fem. k smokloš (= plačící žena). Slov. Phľd. XXIV. 480. Smolené = boty. V zloděj. mluvě. čes. 1. XI. 141. Smolenice, ves v prešpurské stol. Vz Sbnr. slov. VIII. 47. Smolenky, pl., f., pixina (inter fructus arborum). Rozk. R. 71. Sr. násl. Smolnice. Smolík, u, m. = vejce vyplněné smolou, které se krejcarem nesnadně proťukne (o veli- konočních hrách). List. fil. 1902. 252. — S. Jos., prof., spisov., nar. 2. /12. 1832.; S. Vinc., sochař, 1857. —1902. Vz Ott. XXIII. 530. Smoliti co: punčochu (o dětech, namá- havě a špatně plésti a ji při tom špiniti). Sá. Upom. 175. Smolková M. A., učit. a spis. +6. /3. 1904. Vz Nár. list. 1904. 67. 2. Smolky, louky u Dl. Brtnice. Čas. mor. mus III. 142. Smolnice, e, f., pixina. Rozk. P. 648. Sr. Smolenky. — S. = lněný pancíř smolou nebo dehtem napuštěný. Jrsk. XII. 334. Sr. Smolník. Smolniční svit (od smolnice, Fackel. ). Tb«. V. 4. 314. Smolný džbánek. Jrsk. XVII. 14. — S. = střevíce. V zloděj. mluvě. Smolonohý hríb (hříbek), polyporus pi- cipes Slov. Vz Phľd. XXIV. 434. Smoloroň, ě, f, silphium, rostl. Vz Ott. XXIII. 170. Smořiti co = snísti. Sýr se jemu (ha- vranu) z úst vynoří, popadši jej liška smori. Baw. Ar. v. 828. Smotací stroj. Ott. XX. 722b. Smračený. S. brvy. Nár. list. 1903. č. 3. 13. Smradák, u, m. = chlév. V zloděj. mluvě. Čes. 1. XI. 141. Smradění, n., fedatio. Rozk. P. 1304. Smraděnka, y, f. S obilí s-kó plevel sháněti (nějaká vějačka). Čes. 1. XII. 457. Smradina, y, f. = penízek rolní (rostl. ). Smradivý S. svíčka. Wtr. Str. 33. Smradlatý. Dšk. Km 19. Smradlavec, vce, m. vz Lnička (rostl. ) Smrákavý. S. nebe. Fr. Leg. 80. Smraskalý pepř. Luc. 51. Sr. Svraštělý. Smrč = smršť. Vetrom hnaná s. Slov. Phľd. XXII. 305. Smrček Ant., prof. a spisov., nar. 1859. Vz Ott. XXIII. 534. Smrčeti v III. 485. oprav v: smrcěti a polož před Smrč. Smrčinka, y, f., zdrobn. smrčina. Hruš. 159.	Smrčiny. Vz Ott. XXIII. 534. Smrčka, y, f., semicocta (de convivio), Rozk. P. 1719., pulmentum. Rozk. R. 90. — S. Otak., spis. Tob. 217. Smrčkový. S. krajky. Vz Krajka. Smrděti s inft. Smrdí mu robiť (nechce r. ) Phľd. XXIV. 343. Smrdikožka Vz Sbor. slov. 1901 140. Smrdlák, a, m. = smraďoch (žid). Slov. Nár. Sbor 1902. 3. Smrdlavcovitý. S. rostliny, olacaceae. Vz Ott. XVIII. 707. Smrďuch, a, m., vz Mařoch. Smrdutka, y, f., stapelia, Aasblume, rostl. Vz Ott. XXIII. 1053. Smrk, u, m. = smrkání, setměni. Zpívala od úsvitu do smrku. Mod kn. 1898. č. 40. 64. — S. = nos. Pod mrkama (očima) smrky. Brt Čít. 85. — S. strom, picea, Fichte. Vz Ott. XXIII. 536. Smrkačka y, f., rostl. Vz Černucha zde. Smrkla, y, f. = ženská, která pořád smrká. Slov. Phľd. XXIV. 483. Smrkloň, e, m. = muž, který pořád smrká. Slov. Phľd XXIV. 483. Smršče, ete, n. = smrček; bičiště ze star- šího smrčišče. Hoš. Pol. I. 149 Smršť = větrný sloup. Sr. Ott. XXIII. 537 Smrť. Smrti nom. sg. Na Mor. Sš. 10., 12. a j. Sr. Ott. XXIII. 538. Už neuslyší kukačky kukat; Už nebude dlouho světla pálit; Už se chystá k Abrahamu (brzo umře. ) Čes. 1. XII. 484., 486. Už mu idú podkovy strhať (umírá). Mus. slov. V. 37. Sr. Ůmorník zde. Dal smrti výkupné, nuž ho přeskočila (ozdravěl); S. neobíde nikoho; Smrťou vyplatíš všetko. Rizn. 65,, 167., 168. A pane, s. je nějaký jurista! Nenadělá lejster, nebere ani peníze, ani tenounké plátno, ani pytle obilí jako na ouřadech, a kolek má jediný pro kaž- dého. Rais Vlast. 239. S. rovně dělí: Ani šarlatu, ani šeři nedbá, všem rovně měří. Ta pána s sluhú, a kralovu berlu i pape- žovu v hrobě položí s motykú. Nechť v kost- nici rozeznají, které papežovy, královy a sedlákovy jsú kosti. Hus. Post. 248. Po smrti, môj pane. všetko tu zostane. Sbor. slov. VIII. 85. S. jest jen dlouhý spánek bez děsného sna, jímž život byl. Zr. Poes. 159. Smrti se nikdo nevyhne. Zvon V. 554. Proroci smrti (věci, znamení, z kterých se soudí na něčí smrť) Vz Vlasť. I. 196. To je cesta s. (na níž lze zlomiti vaz). Úbočí. Rgl. Hra na smrť). Vz Brt. Čít. 120. — S. Vyná- šení smrti. Vz Vyhl. II. 126. nn., Čes. 1. XIII. 274., 278. V Tovačově. Vz Čes. 1. XIV. 344. Pověry táhnoucí se k smrti (u Kr. Městce) vz v Čeč. 179. Sr. Svítek, Vyhl. II. 62. Smrťák, a, m. = bídný, vyhublý člověk Tbz. I. 25., V. 6, 276. Smrtce, e, f., zdrobn smrť. Darius nechce (se) vyvinúti od smrtci (smrtce). Alex. B. M. 147. (Mš. ). Smrtečka, y, t., zdrobn. smrť. Nár. sbor. 1902. 17. Smrtedlnosť, i, f. = smrtelnosť. Rozk. P. 1376.