381

Snaženec, nce, m. Štěstí mladého s-ce.
Nár. list. 1885. č. 78. — Pokr. 1885. č. 11.
Není dobře utvořeno, neníť participia
perft. pass snažený. Lépe: snažil, snažitel,
snaživec. Mš Sr. -ec v dod.

Snažný o čem. Aby král byl snažen
o stavu jich více než o tvém. Kar. 122. —-
čím, Hospodin snažen jest mnú, sollicitus
est mei. Ž. pod. 39. 18. — S. = silný, sta-
tečný. Litom. 52.

Sněd, u, m. = jídlo, pastus. Ještě k snědu
bylo hojně. Pat. Jer. 75. 10.

Snědek, dku, m., ornithogalum, rostl. Vz
Ott. XVIII. 889. — S. Žehnání na snědek.
Vz Čes. 1. XIV. 12.

Snědný, essbar. Jmáte-li tuto něco sned-
ného. Pat. Zim. 54a26.

Snědobledý. S. čelo. Klicp. Blaník 1820.
str. 291.

Snědolící žena. Kká. Sion II. 90.

Snědotemný kámen. Msn. II. 380.

Sněhobílý květ, Čch. Kv. 151., Msn. II.
313., kůň. Tbz V. 5. 93.

Sněhojasný zz jasný jako sníh S. libel-
lula. Zr Čer. 71.

Sněhotřpytný. S. čelo. Zr. Nov. 174.,
Zr. Mad. 53. a j., Zr. Strat. 149.

Sněhový pluh = široké prkno opatřené
po stranách prkénky, jako jsou na pluhu
krahulíku; byl opatřen řetězem, do kte-
rého se zapřáhalo i pět koní. Vz Čes. 1. XI.
278.

Snějaký. Jakož se stal u nás s. purk-
recht. NB. č. 168.

Snejší = snazší. Dšk. Km. 47., List. fil.
1902. 255.

Sněm. Vz Ott. XXIII. 547.

Sněmový lid (který chodí do sněmu).
Msn. Od. 29.

Sněť, cenda, Rozk. P. 771., centra. Rozk.
R. 74. Sr. Ott. XXIII. 547. S. plieni, gan-
graena. Ott. XIX. 924^b. S. plieni rozsáhlá,
diffuser Lungenbrand, s. jazyku (jazyková),
g. linguae, s. plieni ohraničená (omezená),
g. circumscripta. s. teplá, g. calida, s. vlhká,
g. humida; nákaza snětí slezinnou, Milz-
bradinfektion; s. nemocniční, g noseco-
mialis, Hospitalbrand, z proležení, g. per
decubitum, decubitus. Ktt. — S. je dřevo
celé, nerozštípané. Hoš. Pol. II. 118.

Snětí, n. = souloh. Pokus s., Cohabita-
tionsversuch. Ktt.

Snětivý. S. dutina, Gangränhöhle, s.
hnízdo, Gangränherd, jíchovité odměšování
ran snětivých n. vředovitých, ichorrhoea, s.
stolice, brandiger Stuhl, s. šankr, gangrä-
neser Schanker; s. zánět prstu, panaritium
gangraenosum septicum. Ktt.

Snězený = sněděný. Val. Nár. sbor. VIII.
39.

Sněžákový. S. úd (sněhového panáka).
Čch. I. Pov. 11.

Sněžina, y, f. = kraj sněhem pokrytý.
Tbz. V. I. 156.

Sněžistý. S. vločky (sněžné). Msn. II.
361. S. Kreta. Msn. Od. 291.

Sněžně deštiti. Msn. II. 217.

Sněžnice, e, f. = lavina. Pokr. 1883. —
S. = sněhová vánice. Msn. Od. 66.

Sněžník kralický = hora v Kladsku;
děčínský u Děčína. Xz Ott. XXIII. 549.

Snicěvati. Snicijte až do základa, exa-
nanite, Ž. kap. č. 136. 7. (Mš. ).

Sniedati, vz Snídati.

Snieh, vz Sníh. Mill. 6.

Sniesti. vz Snísti. Mill. 126.

Snieti, vz Sníti. Mill 105. — se. Když
se zemská pára sejme s mlhú. Luc. 64., 65.
Sníh. S. padal, jakby cíchu rozsypal. Brt.
Čít. 234. S. prší (zhusta v XV. stol. ) Mus.
1904. 388. — O sněhu sr. Ott. XXIII. 550.

— Vonný s. = vonné bílé květy. Machar.
Snímač, e, m. S. v (papírnách) = dělník,

který snímá (papír). Ott. XVIII. 181.

Snina, y, f. Snina, bzdina sú rodina (pří-
buzné). Mus. slov. IV. 11.

Snítek, tku, m. = snítka (slabší strom).
Hoš. Pol. L 142.

3. Sníti (sjíti, sejíti). — komu odtud.
Tu mu žena s světa snide. Baw. Ar. v.
224. (2913., 5041 a j. ). — se = smířiti se.
Když se Jetřich a Dětleb snide. Baw. T.
v. 1020.

Snivec, vce, m. = snivý člověk. Zl. Pr.
XXII. 98.

Snivojemný. S. oko. Kká. Sion II. 151.

Snivooký. S. děva. Čch. I. Pov. 64.

Snivosť, i, f. Nábožná s. Zr. Leg. 53.

Snivotklivý. S. láska. Svět. knih. 420.
57.

Snob, a, m. = člověk, který vážné věci
béře malicherně a malicherné vážně; jest
to člověk podivný, jehož podstatou jest
malichernosť a to malichernosť neobyčejně
vážně a důstojně provozovaná. Vz Nár. list.
1902. č. 114. 3.

Snohatý. S. morka. Slov. Čes. 1. XII.
415.

Snop. Suché kopy (sena) — mokré snopy
(jeli pěkné počasí za sklízení sena, prší,
když jsou žně). Sbor. slov VII. 132. Padali
v boji jako snopy. Sbor. 1900. 150.

Snopek, pku, m. = míra. V zloděj. mluvě,

- S. Vinc. spis, Sr. Mtc. 1903. 277. — S.
Fr., spis. Mtc. 1904. 417.

Snopkový. S. střecha (dosková). Čes. 1.
XII. 226.

Snopné, ého, n., plat, z každých 60 snopů
žita a pšenice groš český. Tk. XII. 399.

Snopravce, e, m. = vykladač snů. Msn.
II. 78., Lit. I. 503., Škod. II. 4., 89.

Snořiti = spustiti. Baw. E. v. 781.

Snositel, e, m., delator. Mam. F. 88^a 2.

Snoubenství, n. = zasnubování se. Zkrátil
čas pro s. Kubl. 87.

Snoubiti koho k čemu: k stavu manžel-
skému. 1538. Svět. 1882. 559. Král věrné
k nevěře snúbi (sváděl). Kat. brn. 12.

Snovací bradavky pavouků. Ott. XIX.

Snovač, e, m. Snovači, ploceïdae, pěvci
pěnkavám podobní. Vz Ott. XXIII. 553.

Snovadlice, e, f. = stojan na dýmky. Val.
Ges. 1. XI. 225. — S. = deska, přes kterou
se vede příze na snovadla. Litom. 66.

Snovadlo, a, n, rastrum. Bhm. hex. 196.,
Mam. A. 27^a. S. = čtyrrohý skřížený rám
na snutí osnovy zvýší od podlahy do stropu,
otáčí se směrem vodorovným. Val Čes. 1.