411

Světlokosý. S. žena. Šav&Ťjg. Msn. II. 205.

Světlokoule, e, f. Čch. I. Pov. 93.

Světlolesklý pás. Krs. Ten. III. 25.

Svetlomodře. KP. IX. 324.

Světlonoc je tiež zlý duch. Slov. Sbor.
slov. VIII. 172.

Světlonoš, e, m. Vz Čes 1. XI. 171. S.,
lucerna. Baw. Ar. v 4395.

Svetloplachosť, i, f. Vz Vstnk. XI. 59.

Světloplodný. S. slunce. Škd. Od. 159.

Světlorodý bůh, Hermes, Škd. Od. 104.,
74., den, Škd. F. 58., Apollon. Msn. II. 61.

Světlošče = světlosti. Světloščemi padesta
oba na zemi. Kat. 142. (Lit. fil. 1882. 121. )

Světloštítý vojín. Msn. II. 405.

Světlotisk, u, m., vz Ott. XXIV. 433.

Světlovláska, y, f. = děvče světlých vlasů.
Jrsk. XXIV. 292.

Světlovlasý. S. hlava. Jrsk. XII. 8.

Světložhavý. S. láva. Vstnk. XI. 566.

Světník, u, m. = svícen. Ev. olom. 141^b.

Světoběžně. To se s. tak nazývá. Nár.
list. 1886. č. 1.

Světobluda, y, m., vz Světobludný. Jeř.
Rom. básn. 125.

Světojdoucí člověk (světem jdoucí). Dšk.
Km. 52.

Světomírový. S. úsilí. Nár. list. 1905.
16. 3.

Světomluvný = žvatlavý.

Světoobsáhlý, weltumfassend. S. báseň.
Jeř. Rom. básn. 375.

Světoříše, e, f. Kká. Sion I. 240., II. 89.

Světošírý. S. pověst Msn. Od. 37.

Světotřas, a, m. S. Neptun, Poseidon.
Msn. 111. 152., 244.

Světozdroj, e, m. S. v III. 795. za Světlový
oprav: v. Světlozdroj.

Světský. Jako pára bomby, tak dlúho
trvá chvála světská. Rozpr. fil. 109.

Světýlka. Vz Kšť. Poh. 205., Čes. 1. XIII.
452., Světlíčko, Hoš. Pol. H. 22., 52., 63.,
101., 111., 117., 120., 124.

Svévolnictví, n. Msn. Od. 10.

Svévolnodrzý. Msn. Od. 267.

Svévolovat, vz Svívolovati.

Svězení, n. = svázání. Kat. 2372. (List.
fil. VI. 237. ). Sr. Svěziti.

Sveziska, pl-, n., druh rolí. Sbor. slov.
VIII. 66.

Svéznačnosť, i, f. Krejčí.

Svěžemodrý. S. obloha. Rais. Sir. 28.

Svěženka, y, f. = druh bonbonů, Er-
frischungspille Us. Rg.

Svěžerosný. S. jitro Kká. Sion I. 65.

Svěžestně zelený Tbz. II? 317.

Svěžestný. S. zeleň. Tbz. V. 5.. 17 a j.

Svěževějný vánek. Msn. Od. 66.

Svěží čím. Květ svěží nadějemi rosy.
Zub. Még. 40

Svéživotní nástin. Vlč. Lit. II. 2. 72.

Svěžobolný. S. srdce. Msn. Od. 161.

Svíb = keř, má dlhé, tenké prúty. Mus.
slov. IV. 86. Sr. Cvíb.

Svícatý = lesknoucí se. S. holinky, korale.
Slez. Vyhl. II. 112., 115.

Svíce, vz Svíčka.

Svíceství, n. = vítězství. Sequ. 359. (Mš. ).

Svícezovati = vítěziti. Mill. 43^a.

Svíčacko, a, n. = svíčka nepatrná. To malé
s. dohořovalo. Val. Brt. D. I. 347.

Svíčalka, y, f., zdrobn. svíce. Dšk. Km. 31.

Svícečka, y, f, zdrobn. svíce. Brt. D. I. 347.

Svíčička, zdrobn. svíce. Us.

Svíčka. Sviečky do loja máčala (hopkom
tančila). Sbor. slov. VII. 131. Svíčky lojové,
které spalují boky a rozvazují jazyk (v mu-
čírně). Zvon. IV. 254. Dočká sviečka večera;
Vystrel sa (napjal se) ako sviečka. Rizn.
170., 174. Nezapaluj sviečku na obojom
konci. Sbor. slov. VIII. 86. - Sr. Ott. XXIV.
434. — S. Svatvečer svíček = večer před
Sv. třemi králi. Souk. 7. — S. = svědek.
V zloděj. mluvě. Čes. 1. XI. 141. — Sr.
Sviečky.

Svíčkářství, n. Vz Ott. XXIV. 435.

Svíčkovat = svědčiti, přísahati. V zloděj.
mluvě. Čes. 1. XI. 141.

Svidina, y, f., periploca, rostl. Vz Ott.
XIX. 485.

Svidník, a, m., hora u Pelhřimova. Jrsk.
Pov. 353.

Svidý = svalovitý. tuhý. Hruš. 159. S.
dřevo = křivě rostlé, které se špatně štípe.
Šumava. Rgl.

Svieceti = svítiti, lucere. Ev. víd. Joh.
5. 35.

Svieček, čku, m, internodium. Rozk. P.
431.

Sviečky = čásť těla. Pakli mu (nemoc-
nému) bolesť na sviečkách neb v očí, tehdá
tomu mají púštěti za uchem. Rostl. G. 178^a.

Sviet, vz Svět.

Svietek, tku, m., zdrobn. svět. Pel. XXIV.

Svietitedlnice, e, f., vz Světitedlnice.

Svietiti, vz Svítiti.

Svijačka, y, f. = čásť krosny (tkadlcov-
ského stavu). Mus. slov. VII. 58.

Svíjivý, hadovitý, dusivý tanec. Nár. list.
1905. 98. 13.

Svijonožec, žce, m. S-ci = řád korýšů
nižších. Vz Ott. XXIV. 437. nn.

Sviňačka,, y, f. = děvče pasoucí svině.
Čes. 1. XI. 138.

Sviňáky, m. = boby. Dšk Kom. 29.

Svincký, sviňský. Dšk. Km. 38.

Svinčina, y, f. = vepřové maso. Msn. Od.
207.

Svindžúr, a, nadávka. Ty s-re! Zl. Pr.
XXI 207. - Sr. Svinďura III. 803.

Svině. Kdež veliká s. učiní dieru, tudíž
i malá polezú prasata (co se povolí pánům,
to chce i prostý lid). Št. (Souk. 6. ). Sviňa
až po smrti stojí dačo. Rizn. 169. Utekla
mu s. s čepem (o špatném hospodáři) Čes.
1. XIII. 176. Velmi neslušuý jest, jako svini
pancíř, tak ženě boj. XVI. stol. Uč. spol.
1903. III. 15. Lépe že jedné svini zadek
mažeme, nežli všem (jednoho podplá-
címe). Arch. XXI. 418. Aká sviňa, taký
kvik. Sb. sl. VII. 129. — Sr. Prase. — Š.
Znamení svině dostávali žáci, kteří ne-
stoudně mluvili. Jrsk. III. 271.

Svinec, nce, m. = prasinec Jeho zařízení
vz v KP. IX. 402.

Sviňec, ňce, m., hora v Štěkovsku. Sbor.
slov. VII. 115.