413

Svornoduchosť, i, f. Msn. Od. 226.

Svornostka, y, f. = čepice, jakou nosili
členové spolku Svornosti. Čch. Kv. 115.

Svornostník, a, m. = člen spolku Svor-
nosti. Lit. II. 295.

Svorný. Muž so ženou, ako deti pod
stenou (povadia sa a hneď sa opät pomeria).
Sbor. slov. 1901. 150. Sr. Kaše.

Svozil Jos., spis. Tob. 218. — S. Jan,
rolník a red., nar. 1847. Sr. Ott. Slov.

Svrab, u, m. Vz Ott. XXIV. 457.

Svrabovina, y, f., vz Svrab. S. strupatá,
scabies crustata, Borkenkrätze. Ktt.

Svrabový. S. zákožka, Krätzmilbe.

Svraskatěti, ěl, ění. Tvář mu s-těla. Rais.
Lop. 203.

Svrasknouti se kde. Kože svraskala se
jest na mně (sprahla). Št. (Mus. fil. 1902.
87 ).

Svráskovatělý obličej, Tbz. XVI. 89.,
tvář. V. 5. 258. — čím. Palác větrem a
deštěm s-ly. Zr. Strat. 223.

Svráskovatěti, ěl, ění. Tbz. V. 6. 146.

Svraštělosť, i, f. S. oka (úbytě, atrophia
bulbi. Ktt.

Svraštidlo, a, n., vz Stavidlo.

Svratek = hrnec (svratecký).

Svratka. Vz I. Přisp. 396. Ve Svratce se
zablesklo (říkají, když někdo rozbije hrnec).
Litom. 74.

Svrbcovati = šíti povrchní. Sr. Tercovať,
Vrpcovať, Vrbcovať. Slov. Pohľd. XXIV. 814.

Svrbění, n. S. kol nosu, pruritus nasi.
Ott. XX.

Svrbivka, y, f., prurigo. Vz Ott. XX 848.

Svrhání, n. =dávení. Slez. Vyhl. II. 211.

Svrchejtek, tku, m. = dénko u máselnice
Dšk. Km. 31.

Svrchek, chku, m. = svršek. Obřezali s.
srdce svého. Chč. S. II. 146b — S. = ná-
bytek atd. O s-cích v starší době vz Arch.
XIX. 636. -638.

Svrchmo. Houní s. se přikryti. Msn. Od.
108.

Svrchní = povrchní, zevní. Takoví, ješto
jsú již s-mi obyčeji pominuli svět. Chč. S.
I. 10b. — Srchní za Svrchek v II. Přisp.
320 oprav v.: Svrchní.

Svrchnosť, i, f. Měl nad těmi domky s.
(svrchní dohled). Zvon III.

Svrcholec, lce, m. S. u tkadlcov. stavu.
Vz Ott. XXIV. 51.

Svrcholek, lku, m. = vrchní pažení do
pratýsek (veřejí). Litom. 60.

Svrchovanství, n., consummatio. Až do
s. města. Pat. Zim. 56a. 12.

Svrchovník, a, m. S. dioecese české.
Tbz. III. 170.

Svršina, y, f = smrk. Sb. sl. 1901. 154.

Svrtiti se. Tomu se s-lo (zdařilo). Deštná.
Mš. — Dobře se jí svrtilo (máslo). Us.

Svůj. Sám s. = svobodný. Baw. E. v.
1107. — Přinesla chléb, podala nůž a šla
po svých. Zvon III. 362 Jakož i my od-
pouštíme svým vinníkům (psali už za Kon-
stantia v XVII. stol. Vz Bílý Obr. 83. ). Při-
vedli ho ku svýmu (rozumu = k vědomí,
k paměti, byl-li někdo v mdlobách). Hoš
Pol. I. 143. — Svým časem (o budoucnosti):

Všetko svojim časom, svojou mierou a na
svojom mieste. Rizn. 65. Časem svým mělo
kněžstvo býti obesláno; Svým časem měl
tu zemi držeti její syn; By svým časem
bylo ho užito; Pod výminkou nahražení
časem svým; Konali kazatelský úřad ve
vlastním kostele, svými časy také v jiných
pražských kostelích. Tk. XI. 189., 212., 268.,
II. 45., 115. Pták činí vše svým časem. Kom.
Did. 137. Vás časem svým v té věci opatřiti
chci. Arch. XX. 252; Budou věděti co svým
časem odpovědíti. Fel. 160. By se svým
časem k modlitbám uprázdnil; Aby nebe
déšť dalo časem svým; Časem svým stúpím
k otci na nebi. Št. — svého času (o čase
minulém). To pobouřilo svého času celou
Prahu. Sá. Upom. 77. a j. Svého času kolo-
vala v Praze trapná historka. Zl. Pr. XXII.
194. Svého času přišel Jagic k podobným
vývodům. List. fil. 1905. 320.

Svůr = nejšpatnější čásť pole na strání.
Zbynice. List. fil. 1902. 252. — S. = košík
s obloučkem na trávu. Šumava. Rgl.

Svůrka, y, f. S. tkadlcovského stavu. Vz
Ott. XXIV. 50.

Svýba, y, f. = křovina. Sb. sl. 1901. 154.

Svyklý zz navyklý, zvyklý. Časy uloženými
a obyčeji s lidmi svyklými. Chč. S. I. 32^b.

Svývolička, y. f = svévole. S-čku někomu
zastaviti. 1604. Čes. 1. XIII. 350.

Sybaritský přepych. Čch. II. Pov. 148.

Sycílit = koupiti. V zloděj. mluvě.

Syčák, a, m. = žebrák, když béře, nač
padne. V zloděj. řeči. Čes. 1. XI. 141.

Syenit, u, m. Sr. Ott. XXIV. 473.

Syfiloid, u, m. = druh příjice. Vz Ott.
XX. 683a.

Syfon, vz Sifon.

Sychra Mat. Vz Lit. I. 935., Ott. XXIV.
474.; S. Jos., hud. sklad., nar 1859; S. Fr.,
spis., nar. 1863.; S. V. Sr. Ott. XXIV. 474,
Tob. 218.

Sychřeti, el, ení = zimou se třásti. Tam
s Bohem sychříc pojedou. Baw. Ar. v. 4032.

Sykál, u, m. = stříkačka bezová. Mus. slov.
IV. 25.

Sykavec, sekavec, vce, m., sykavka, y,
f., ryba, cobitis taenia. Vz Ott. XXIV. 476

Sykavka, y, f, vz předcház. Sykavec. —
S. = ptáček z rodiny budničků, phyllopneuste
sibilatrix. Ott. XXIV. 476

Sykora, y, f., parus, pták. Vz Ott. XXIV.
477. — S. = tři niti do jednoho prádla skrou-
cené (vada). Vz Vck. Vset. 362. — S. Sý-
kory =jídlo z rozstrouhaných brambor, vody,
vajec, pečené na plotně. Vz Čes. 1. XIII. 28. —
S. Kar. Hugo, spis,, nar. 1859. Vz Vck. Vset.
308. — S. Jan Lad., dr. theol., prof, spis.,
nar. 16. /4. 1852. Sr. Mus 1905. 307.; S. Oldř.,
spis. Sr. Tob. 218.; S. Jan Nep., spis., 1780.
až 1845.; S. Ant., č. math. a spis., nar. 1847.;
S. Kar., spis., prof., nar. 1852. Vz o nich
v Ott. XXIV. 477.

Sýkorčí hlas. Vz Vyhl. II. 265

Sykotání, n. S. sýkor. Svět. knih. 420.
118.

Syllaba Lad., Dr. lék., prof., spis., nar.
16. /6. 1868. Vz Ott. XXIV. 478.

Syllabičnosť, i, f. Vz Nejed. 357.



	413

	Svornoduchosť, i, f. Msn. Od. 226. Svornostka, y, f. = čepice, jakou nosili členové spolku Svornosti. Čch. Kv. 115. Svornostník, a, m. = člen spolku Svor- nosti. Lit. II. 295. Svorný. Muž so ženou, ako deti pod stenou (povadia sa a hneď sa opät pomeria). Sbor. slov. 1901. 150. Sr. Kaše. Svozil Jos., spis. Tob. 218. — S. Jan, rolník a red., nar. 1847. Sr. Ott. Slov. Svrab, u, m. Vz Ott. XXIV. 457. Svrabovina, y, f., vz Svrab. S. strupatá, scabies crustata, Borkenkrätze. Ktt. Svrabový. S. zákožka, Krätzmilbe. Svraskatěti, ěl, ění. Tvář mu s-těla. Rais. Lop. 203. Svrasknouti se kde. Kože svraskala se jest na mně (sprahla). Št. (Mus. fil. 1902. 87 ). Svráskovatělý obličej, Tbz. XVI. 89., tvář. V. 5. 258. — čím. Palác větrem a deštěm s-ly. Zr. Strat. 223. Svráskovatěti, ěl, ění. Tbz. V. 6. 146. Svraštělosť, i, f. S. oka (úbytě, atrophia bulbi. Ktt. Svraštidlo, a, n., vz Stavidlo. Svratek = hrnec (svratecký). Svratka. Vz I. Přisp. 396. Ve Svratce se zablesklo (říkají, když někdo rozbije hrnec). Litom. 74. Svrbcovati = šíti povrchní. Sr. Tercovať, Vrpcovať, Vrbcovať. Slov. Pohľd. XXIV. 814. Svrbění, n. S. kol nosu, pruritus nasi. Ott. XX. Svrbivka, y, f., prurigo. Vz Ott. XX 848. Svrhání, n. =dávení. Slez. Vyhl. II. 211. Svrchejtek, tku, m. = dénko u máselnice Dšk. Km. 31. Svrchek, chku, m. = svršek. Obřezali s. srdce svého. Chč. S. II. 146b — S. = ná- bytek atd. O s-cích v starší době vz Arch. XIX. 636. -638. Svrchmo. Houní s. se přikryti. Msn. Od. 108. Svrchní = povrchní, zevní. Takoví, ješto jsú již s-mi obyčeji pominuli svět. Chč. S. I. 10b. — Srchní za Svrchek v II. Přisp. 320 oprav v.: Svrchní. Svrchnosť, i, f. Měl nad těmi domky s. (svrchní dohled). Zvon III. Svrcholec, lce, m. S. u tkadlcov. stavu. Vz Ott. XXIV. 51. Svrcholek, lku, m. = vrchní pažení do pratýsek (veřejí). Litom. 60. Svrchovanství, n., consummatio. Až do s. města. Pat. Zim. 56a. 12. Svrchovník, a, m. S. dioecese české. Tbz. III. 170. Svršina, y, f = smrk. Sb. sl. 1901. 154. Svrtiti se. Tomu se s-lo (zdařilo). Deštná. Mš. — Dobře se jí svrtilo (máslo). Us. Svůj. Sám s. = svobodný. Baw. E. v. 1107. — Přinesla chléb, podala nůž a šla po svých. Zvon III. 362 Jakož i my od- pouštíme svým vinníkům (psali už za Kon- stantia v XVII. stol. Vz Bílý Obr. 83. ). Při- vedli ho ku svýmu (rozumu = k vědomí, k paměti, byl-li někdo v mdlobách). Hoš Pol. I. 143. — Svým časem (o budoucnosti):	Všetko svojim časom, svojou mierou a na svojom mieste. Rizn. 65. Časem svým mělo kněžstvo býti obesláno; Svým časem měl tu zemi držeti její syn; By svým časem bylo ho užito; Pod výminkou nahražení časem svým; Konali kazatelský úřad ve vlastním kostele, svými časy také v jiných pražských kostelích. Tk. XI. 189., 212., 268., II. 45., 115. Pták činí vše svým časem. Kom. Did. 137. Vás časem svým v té věci opatřiti chci. Arch. XX. 252; Budou věděti co svým časem odpovědíti. Fel. 160. By se svým časem k modlitbám uprázdnil; Aby nebe déšť dalo časem svým; Časem svým stúpím k otci na nebi. Št. — svého času (o čase minulém). To pobouřilo svého času celou Prahu. Sá. Upom. 77. a j. Svého času kolo- vala v Praze trapná historka. Zl. Pr. XXII. 194. Svého času přišel Jagic k podobným vývodům. List. fil. 1905. 320. Svůr = nejšpatnější čásť pole na strání. Zbynice. List. fil. 1902. 252. — S. = košík s obloučkem na trávu. Šumava. Rgl. Svůrka, y, f. S. tkadlcovského stavu. Vz Ott. XXIV. 50. Svýba, y, f. = křovina. Sb. sl. 1901. 154. Svyklý zz navyklý, zvyklý. Časy uloženými a obyčeji s lidmi svyklými. Chč. S. I. 32^b. Svývolička, y. f = svévole. S-čku někomu zastaviti. 1604. Čes. 1. XIII. 350. Sybaritský přepych. Čch. II. Pov. 148. Sycílit = koupiti. V zloděj. mluvě. Syčák, a, m. = žebrák, když béře, nač padne. V zloděj. řeči. Čes. 1. XI. 141. Syenit, u, m. Sr. Ott. XXIV. 473. Syfiloid, u, m. = druh příjice. Vz Ott. XX. 683a. Syfon, vz Sifon. Sychra Mat. Vz Lit. I. 935., Ott. XXIV. 474.; S. Jos., hud. sklad., nar 1859; S. Fr., spis., nar. 1863.; S. V. Sr. Ott. XXIV. 474, Tob. 218. Sychřeti, el, ení = zimou se třásti. Tam s Bohem sychříc pojedou. Baw. Ar. v. 4032. Sykál, u, m. = stříkačka bezová. Mus. slov. IV. 25. Sykavec, sekavec, vce, m., sykavka, y, f., ryba, cobitis taenia. Vz Ott. XXIV. 476 Sykavka, y, f, vz předcház. Sykavec. — S. = ptáček z rodiny budničků, phyllopneuste sibilatrix. Ott. XXIV. 476 Sykora, y, f., parus, pták. Vz Ott. XXIV. 477. — S. = tři niti do jednoho prádla skrou- cené (vada). Vz Vck. Vset. 362. — S. Sý- kory =jídlo z rozstrouhaných brambor, vody, vajec, pečené na plotně. Vz Čes. 1. XIII. 28. — S. Kar. Hugo, spis,, nar. 1859. Vz Vck. Vset. 308. — S. Jan Lad., dr. theol., prof, spis., nar. 16. /4. 1852. Sr. Mus 1905. 307.; S. Oldř., spis. Sr. Tob. 218.; S. Jan Nep., spis., 1780. až 1845.; S. Ant., č. math. a spis., nar. 1847.; S. Kar., spis., prof., nar. 1852. Vz o nich v Ott. XXIV. 477. Sýkorčí hlas. Vz Vyhl. II. 265 Sykotání, n. S. sýkor. Svět. knih. 420. 118. Syllaba Lad., Dr. lék., prof., spis., nar. 16. /6. 1868. Vz Ott. XXIV. 478. Syllabičnosť, i, f. Vz Nejed. 357.