426

Šodroň, louky u Martínkova. Čas. mor.
mus. III. 143.

Šof, u, m. = zlatý. V zloděj. mluvě.

Šofánky = ? Š. prodává drátař. Mtc. 1902.
26.

Šohaj Fr. dr., prof., spis., 25. 11. 1816.
až 31. /5. 1878. Vz Tk. Pam. I. 377., 381,
Ott XXIV. 693

Šohajda = šuhajda. Dšk. Km. 22.

Šókavě = zdlouhavě. Něco š. vykládati.
Haná. Hoch. 63.

Šolařka, y, f. = dřevěná pokladnice před-
stavenstva obecní chasy při slavnosti má-
jové. Brt. Čít. 406.

Šolc Lev, spis. Sr. Zvon IV. 406., Tob.
218., Ott. XXIV. 694.

Šolín Jos., nar. 4/3. 1841. Sr. Tob. 218.,
Ott. XXIV. 695.

Šoltys, a, m. = soudce, z něm. Schultheiss.
Arch. XIX. 271., 706.

Šoltyšonka, y, f. = žena so šoltystva.
Orava. Sbor. slov. IX. 62.

Šomař, e, m. = šumař. Mtc. 1902. 29.

Šomovský = šumavský. Š. hodiny,
Schwarzwälder Uhr. Mtc. 1902. 4.

Šomrati. Šomre si popod nos. Phľd.
XXIII. 525.

Šonda, y, f. = Antonie. Chrud. Rgl.

Šonkova = půda. V zlod. ml. Čes. 1. XV.
48.

Šopka, y, f. = kozelek, mandel, slovena,
slovák = 7—10 menšísh snopů postavených
k jednomu snopu přímo postaveno. Je-li
š. proti dešti nahoře pokryta řitovím na
horu obráceným a čtyřmi až pěti skruty
svázána, má nahoře čubu, šubu, babu, čapku,
piku a místy jmenují ji šandary, jinde slo-
váky. Slez. Vyhl. II. 322. nn.

Šor, a, m. = vůl. V zlod. ml. Ces. 1. XV
48.

Šorcar, u, m. = rejtařské kopí. Kol. Her.
I. 219.

Šorčík, u, m., vz Bolče.

Šoreys Fr. Dr., spis. f 31. /8. 1901. maje
29 let. Vz Kurýr II. 1901. č. 245. 2. a listy
z též doby.

Šort, u, m. = loupež. V zloděj. mluvě.

1. Šos. Šosy si provětrat = tancovati.
Rais. Lep. 307., Jrsk. Pov. 35. Vždyť já ho
také za šos nedržela = nezdržovala. Zvon
I1L 432. — Š. = poplatek. Sr. XXIV. 699.

Šosejka, y, f. = silnice, z fr. Chaussée.
Vyhl. Slz. 92.

Šosnéř, e, m, exactor. Rozk. P. 930.,
R. 77. Sr. Sos = exactio. Eozk. P. 1981..
R. 97.

Šost, u, m. = šosatý kabát; šos. Hauer 15.
Šostky = ozdoba zadní části brucleku
(vesty). Val. Čes. 1. XI. 114. — Š. kabátu =
šosy. Slez. Vyhl. II. 182.

Šostý J, lidový pěvec v Těšínsku. Vyhl.
I. 88.

Šoška, y, f. = vypuklá boule. Zažehná-
vání: oustřele, růže, nátko, šošky... jděte
na skály, na hory. Kšf. Lid. 14., Čes. 1. XIII.
173.

Šošovice, e, f. = čočka. Vys. Mýto (Jir. ).

Šotek v lidovém podání. Vz Čes. 1. XI.

332., Sběratel. 1893. č. 3. Š. byl bůžek do-

mácí, který opatroval hospodářství. Byl to
zvěčnělý předek rodiny. Nyní u lidu do-
mácí duch,. který opatruje hospodáři bo-
hatství, ale za to si béře jeho duši. Obje-
vuje se obyčejně v podobě kuřete. Ten má
šotka = štěstí. Vz Kšf. Poh. 23. nn.

Šotkovitý sluha, Kká. Sion I. 114., vze-
zření. Emin 306.

Šotrař, e, m. = kdo vozí šotr (šutr, štěrk).
Mtc 1902. 9.

Šoukati. Kdo po domích se loudá a
šouká. Fel. 131.

Šoulák, a, m. = lufťák. Vz Nár. list. 1905.
116. 1. feuill. odp.

Šoulavý krok. Rais. Sir. 45.,

Šoumání větříku. Rgl. Vz Šoumati.

Šoumavý ševel zahrady. Zvon II. 24. Š.
vzduch. Čch. II. Pov. 101.

Šoupák, a, m. = truhlář. V zloděj. mluvě.
Čes. 1 XI. 142.

Šoupalka, y, f. - hra s kaménky. Vz
Čes. l. XIII. 69.

Šour, u, m. Pod Šourem, les a pole. Hoš.
Pol. I. 144.

Šouř, ě, f. = šaty. V zloděj. mluvě.

Šouravý. Š. píseň: Hněvej ty se na mne,
nebo nehněvej. Vyhl. Obr. 262.

Šourečnicový obal, tunica dartos. Ktt

Sourek Lad., prof, spis. f 4. /9. 1904.

Šourkový. Maní či zvratný pohyb š-vý,
Scrotalreflex. Ktt.

Šourochodý = rak. Msn. Hym 93.

Šoust. Než mu slovo vyšlo z oust, bylo
mi mimo obě uši soust (nedbal jsem ho).
1604. Čes. 1. XIII. 352.

Šoustačka, y, f = ošustování či zdrho-
vání obklasných suchých listů turkyň. Mor.
Brt. Čít. XII.

Šoustati. Od té doby, co Žižka tvým
předkům vzácným pardus šoustal na po-
tkání, u nás.. Zvon III. 217.

Šoustavka, y, f. = zástavní list. V zloděj.
mluvě.

Šovinism-us, u, m. Neplodný s. Nár. list»
1903. 284. 21.

Šovinistický. Š, praetense. Hav. Chamr

162.

Špacír, u, m. Kozí š. (tanec). Vz Čes. 1.
XIV. 341.

Špacírka, y, f. Vz Brt. P. n. 838. Na
Hlinsku. Vz Ces. 1. XI. 40. a Kanonýr.

Špaček, cka, m.. psitacus. Rozk P. 182.,
R 59., Bhm. hex. 101. Š růžový, pastor,
sturnus roseus. Vz Ott XIX. 303., XXIV.
701. —Š. E., spis. Sr. Tob. 218. — Š. Kar.,
práv., spis., 1838. —1898.; Š. Fr., spis., nar.
1845.; Š. Václ., spis., nar. 1856. Vz Ott.
XXIV. 701.

Špačkování, n. Hubovati na š. Němců
(že po jiných řeč přizpůsobují). Lit. I. 589.

Špačkový. Š. hra (na špačka). Jlnk. Jas.

I. 62.

Špagátovka, y, f. = kořalka. Slez. Vyhl.

II. 162.

Špajl, u, m., aprisa. Rozk. 2391.

Špajovať na koho = zle hovořiti Špa-
juje jedna na druhou. Slov. Phľd. XXIV.
544.