427

Špal, u, m., ceda. Roz. P. 569. (de arbo-
ribus).

Špalek, lku, m. Potrestali ji špalkem
(přikovali ji ku špalku). Wtr. Str. 197. —
Š. Jindř. Sr. Tob. 218.

Špaletovaný. Š. okna. Dolen. Pr. 111.
Sr. Špaleta.

Špaletový. Š. zástrčka okenní. Vz KP.
XI 262.

Špalíčkový. Š. sbírky písní, Lit. II. 533.,
zpěvníky, Nejed. 32., kalendáře.

Špalíčky = sekané brambory. Litom. 71.

Špalík, u, m. Š-ky = výrobek z kame-
niny. Užívá se jich v místnostech, kudy se
s těžkými náklady projíždí (v průjezdech),
také v stájích. Vz KP. IX. 270. Je jako
š. = tlustý. Čes. 1. XIII. 176.

Špalíkový. Š. brzda, Backenbremse.
Jind. 8.

Špalkový. Š. nůžky. Ott. XVIII. 511.

Špalnieř, e, m, vz Spalnieř.

Španda, vz Spanda.

Špangryn, u, m. Vezmi š. Rostl. 9. 289b.
Z něm.

Špargál, u, m. = tlustá kniha. Us. Rgl.

Šparkún, vz Sparkůn.

Špás, u, m. Na špás hovorí, naozaj myslí.
Rizn. 172. — Š. Nedělej špasu se svoju
chasu. Kdo s čeládku špasuje, tyn se
statku zbavuje. Slez Vlasť. I. 229.

Špásovitosť. Nár. list. 1904. 61. odp.

Špát, u, m. Lék. -B. 207a. — Kóň má š.
Rostl. 9. 291b.

Špatníce, e, f. = špatná ženská. Zl. Pr.
XXII. 27.

Špatničký. Na jaře byl š. (silně churav).
Sá. Pr. m. I. 86.

Špatný jak. Rozina je špatná od kosti
a maso všecko. Zvon III 178. — Š. Frant.
Vz Tk. Pam. I. 496.

Špehýřka (vyhlídka v okně). 1579. Mus.
1905. 425.

Špejchal, u, m. = trn, jímž se závity
z nařezané a sesloupnuté kůry spojují a
tak k sobě připevňují, když hoši z jara
dělají trumpety, trouby. Za náhubek dá se
frgačka. Vz Vyhl. I. 278.

Špejžíř, vz Špižíř. Tk. M. r. 187.

Špek. Vábila muže jako š myši. Zl. Pr.
XXL 81.

Špelík, vz Spelík.

Špeliti. Toť jsem s jedným aji š-la ze
dveří (vystrčila ho). Mor. Čes. 1. X. 443.

Špélka, y, f. = špejl. Haná. Hoch. 88.

Špenár, vz Kolec.

Špenát, spinaria, Spinat. Ott. XXIII. 811.

Špendati = mrzutým býti. Jen nešpendej,
nic se nestalo. Ml. Bolesl. Čes. 1. XII. 89.

Špendlík. Š. rozpíchá lásku mezi mi-
lenci a štěstí naše vůbec. Mtc. 1. XXXI.
(1897. ) Obr. 30. — Š-ky = proso. V zloděj.
mluvě. Čes. 1. XV. 47.

Špendlíček, čku, m., zdrobn. špendlík.
Hra na š-ky. Šumava. Rgl.

Špendlíky = proso. V zlod. ml. Čes. 1.
XV. 47.

Špenec, vz Spenec.

Šperce = rozpěrák. Dšk. Km. 28.

Šperkářka, y, f. = žena šperkářova.
U š-ky kytici koupiti. J. Jehlička. Kyt. 2.
118.

Šperkovnička, y, f. = skřínka na šperky.
Zl. Pr. XXII. 212.

Špérkovnosť = snaha se krášliti. Hyna.
Vz Čad. 115.

Šperlín Jarosl., red. Sr. Tob. 218.

Špic, vz Styč.

Špiclovství, n. Čch. Kv. 79., Duda 21.

Špicohubý. To ta š-bá, to vyžle! Zvon

III. 25.

Špicování, n. = ťukání velikonočního vejce
vejcem. Čes. 1. XII. 317.

Špičák, a, m. = mladý jelen mající jen
bidla (špice = rovné, nerozvětvené parohy).
Ott. XIX. 266. — Š. = hora v Orlických
horách. Jrsk. XXII. 203. — Š., u, m. =
ječmen. V zloděj. mluvě — Š. = truhlářský
nástroj k označování otvorů. Vz KP. XI. 9.

Špičákový sval, vz Sval. S. jáma, fossa
canina. Ktt.

Špičatý. Spatříme-li na cestě špendlík,
hřebík, nebo jiný š. předmět ze železa, ne-
zdvihejme ho, potkala by nás potom ně-
jaká nehoda, ztráta a p. Mtc. 1. 1897. Obr.
30. — Š. = kartáč. V zloděj. mluvě.

Špičiti. Hanuš špicil (šel sněhem na
špici, první). Zvon II. 276. (Jrsk. ).

Špička, y, f. = kudla. V zloděj. mluvě.
Čes. 1. XI 142. - Š. = úštěpek. Ozvala se
slovem a zvukem, z někož netrčela malá
š., ale celá halapartna. Zvon III. 204. —
Š. Nemá špičku dříví (kousek). Kdyně Rgl.

Spicni kůň. 1513. Arch. XIX. 229.

Špícharově. Místo š. zařízené (po způ-
sobu špýcharu). Čes. 1. XII. 224.

Špik, u, m. Huncút, zbojník od špiku, od
kosti. Slov. Phľd. XXIV. 343.

Špíla, y, špíle, e, f. = žert, hra. Psík
se líbí jedno špíli; Neroď tu špílú špíleti.
Baw. E. v. 938., 914. Neškodná š. činí
útěchu. R. otc. P. 143.

Špilberský. S. lidomorna. Vlč. Lit. II.
2. 82.

Špíle, e, f., vz předcház. Špíla, Špíleti.

Špílení, n. Pat. Jer. 24. 26. Vz Spíleti.

Špilír, u, na. V jedné truhle uschováný
má dva kusy š-ru na stěnu. Světz. 1886. 51.

Spillar Jarosl. a Kar., mal. Sr. Tob. 218.

Špilman, a, m. pantomimus. Rozk. P.
1050., R. 79.

Špilně = žertovně. Pís. sv. Dor. 179a.
v. 89. Sr. Spilný, Spíla.

Špilný = Žertovný. Vz Spilný, Spíla.

Špinátovitý. S rostliny, oleraceae. Vz

Ott. XVIII. 722.

Špinavozelený. S. koule Hol. Met. II.
767.
Špinavý jak: nad lidskou míru. Zvon

IV. 38. Š. jako čuně (prase), mouně; Má
š-vé nohy, že by mohl na nich řepu sázet.
Us. Rgl.

Špincování, n, vz Špincovati. Neklade
v tom psaní ani jednoho důvodu, jen prosté
š.; Pověděti pravdu bez hanění a š. Fel.
27., 35.

Špindler Erv. Tob. 218.