429

Šrubšták, u, m. Š. v kovárně má dvě
klapy, jež se mohou otvírati a zavírati.
Slez. Vyhl. II. 313.

Šrucha, y, f., portulaca, rostl. Vz Ott.

XX. 286.

Štábl Fr., red Tob. 218.

Štací, f. = štace, nádraží. Dšk. Km. 7.

Štáfat dveřmi = tlouci. Liptov. Sbor. slov.
IX. 47.

Štaférství, n. = malování, zdobení soch,
podobizen a p. Š. se přiučiti. H. Jir. Mýto.

Štafírník, a, m, der Stafierer, Stafier-
maler. Tu statui dal š-kem opraviti. Zvon
III, 30.

Štafírovati = ozdobiti, malovati. — co
čím. Sochu olejovými barvami š. Nár. list.
1902. 226. 2.

Štafl, u, m. = stanice drožkářů a fiakristů,
z něm. Staffel. Praha 123.

Šťáha. Má naň šťáhu (dopal, zlosť). Litom.
54.

Šťahel, hlu, m. = řemének. Slov. Čes. 1.
X. 469. Sr. Švihel.

Štacheta, y, f. = lat. Hauer 9.

Štambuch, u, m. = rodokmen, památník,
z něm. Grm. XXI.

Štamecár, a, m., z něm. Steinmetzer,
kamenník. 1557. Uč. spol. 1903. XIII. 26.

Štankléř, e, m.. sustorna. Rozk P. 2392.

Štans = stance, stálý plat. 1596. Listář 12.,
42.

Štantnéř, e, m., nádoba. Prodal š. Arch.

XXI. 513.

Štanýř, omylem m. Štarcíř. Schulz 272b.

Štapka, y, f. = schovanka. V zloděj. mluvě.
Čes. 1. XI. 142.

Šťára, šťárka, y, f. = všeobecná poli-
cejní prohlídka v noci. Praha 56., Ghet. 82.
Sr. Šťárati, Šťárka.

Šťárati = dohlížeti. V zloděj. mluvě. Sr.
Šťára. — Š. = štourati, drážditi a p. Dež se
nešťářeš do ledí, môžeš s něma beť. Hoch.
135.

Šťáratko, a, n. Š. dýmky. Nár. sbor.
VIII. 110.

Štarcíř, e, m., vz Štercéř. Schulz 272.

Šťárka, y, f. = kommisse; dohlídka; vše-
obecná policejní prohlídka v noci. V zloděj.
mluvě. Čes. 1. XI. 142. Sr. Šťára.

Štart, u, m., vz Start.

Šťasten, stna, o, vz Šťastný.

Šťastikovati za Ščastička v VII. 836.
oprav v: Ščastikovati.
Šťastný. Svatý Š., vz Souk. 1903. 13. —
Št. A. B.; Šť. Alfons, Jan, Jarosl., Vladim.
Sr. Tob. 218.

Šťava, y, f. = šťáv, štovík. Sbor. slov. VIII.
136.

Šťáva. Směs šťáv, crasis, dyscrasia. Ktt.

Šťavel, oxalis, rostl. Vz Ott. XVIII. 1018.

Šťavelovitý. Š. rostliny. Vz Ott. XVIII.
1018

Šťavnatě. Š. barvitý. Nár. list. 1903.
134. 13.

Štěbelky = štěbetalky (o divokých kach-
nách)? F. Tomsa.

Štěbet, btu, m. = štěbetání. Těšieše je
štěbty svými. Baw. E. v. 990.

Štěbetáček, čka, m. Ptáček š. Svět. knih.
420. 115.

Štěbetule, e, f., nadávka ženským. Slez.
Vyhl. II. 335.

Šteble. Vz II. Přisp. 332. Po nich se
stoupalo na patro jako po žebříku. Vyhl.
II. 311.

Štěblíček, čku, m., zdrobn. štěbel. Sbor.
čes. 143.

Štecla. Železná š. na konci nápravy
u vozu. Do ní se dává lounek (hřebík), aby
se š. nesmekla (pyksla na nápravě). Hoš.
Pol. II. 150.

Štědření, n. Š. stínu. Zub. Még. 17.

Štědřiti koho čím: lichotným názvem.
Jeř. Rom. básn. 301.

Štědrodarý. Msn. II. 107. Sr. Stědro-
dárný.

Štědrovečerní hody, vz Čes. 1. XI. 152.,
dary v starší době (XV. stol. ). Vz Souk.
1903. 19.

Štědrovečernice, e, f. = štědrovnice, vá-
nočka. U Bolesl. po Jizeře. Čes. 1. XI. 302.

Štědrý. Předlo-li se před štědrým dnem,
večeřívaly přástevnice dvakráte. Ces. 1. XI..
78. — čím: řečí = hovorný. Baw. Ar. v:
2564. — Š. večer, již ve slovnících XIV. stol.
ffcziedri veczer. Prešp. 86. Sr. Souk. 1903-
18., 17., Nár. sbor. VIII. 131., Čeč. 165. —168.,
Vykl. Obr. (Obrázky jazykoslovné a kulturní.
Vyd. F V. Vyhlídal 1893. 10. —16., 1897.
54. -57. ), Vyhl. II 11. nn. — Sr. Čas. mus.
V. 7., Phľd. XXIII. 179., Vlasť. I. 142. nn.,
Brt. Čít. 364. nn. Š. večer v pověrách a
zvycích lidu na zbudovských Blatech. Budi-
voj XL. 1904. č. 103. Š. večer v Čechách
koncem XIV. stol. Rozhledy. 1904. č. 13.
str. 374. -377. Š. večer. Sr. Mus. slov. VII.
7., Čes. 1. XIV. 343.

Štegľavý = šteklivý. — kde. Kedy nebol
na krku š., obesil by sa. Rizn 65

Štehně, ě, n. = štěně. Šumava. Rgl.

Štěhotání slavičí, Tbz. V. 9. 65., Lit. II.
427., hus. Klášt. Ep. 61. Sr. Štěhotati.

Štěhotati = štěbetati; klábositi. Rais. Lep.
343.

Štech Václ. Sr. Tob. 218.

Štěchovský Bohusl. Sr. Tob. 218.

Štěk, u, m. = štěkání. Baw. E. v. 1290.

Štěkáč, e, m. masojídek (pták). Rais. Lid.
133.

Štěkal, a, m. = štěkač (mluví o šakalích).
Holb. I. 188. — Š. = křikloun. Tbz. V. 9. 129.

Štěkati. V zahradách štěkal masojídek.
Rais. Vlast. 295.

Štěkavičný pes. Msn. Od. 237.

Štěkavka, y, f. = kavka. Sb. sl. 1902. 13.

Štěkavý jazyk německý. V. — Lit. I.
580. Š. hučení děl. Kká. Sion. I. 264.

Štěkna = pes. Msn. Od. 237. — Š. =
kořalka. Litom. 71.

Šteksle, pl., f. Š. na konci nápravy. Rgl.

Štel, u, m. = dřevěný, vymočený popel,
když se dělá louh. Hoš. Pol. II. 131.

Steláž, e, f. Vozík š-ží opatřený. KP. IX.
193.

Štelcar Jan Želetavský ze Želetavy. Vz
List. fil. 1902. 374. nn., Mus. 1864. 262. nn.,
1902. 545. nn.