430

Stelcary, pole u Brtnice. Čas. mor. mus.
III. 143.

Štelisko, a, n. Bača zaťal tím obuškom
do smrka a z tohoto obuškového š-ska se
pustilo mléko a odtud do gelety. Slez. Vyhl.
11. 289.

Šternberka Jindř., básn. Sr. Zvon IV.
106.

Štěničník, u, m., rostl. Vz Plostičník.

Štěnka, vz Štěnha zde.

Štěpán. Sv. Š. byl za staré doby pokládán
za patrona koní. Vz Souk. 1903. 22., 23. Na
sv. Š-na každý sobě za pána. Vyhl. Obr.
1893. 26. Koleda sv. Štěpána ve Mez. Vz
Vyhl. II. 16. nn., Vlasť. J. 144. — Š. z Ko-
lína, předchůdce Husův, nar. kol. 1360.,
+ 1408. Vz Vstnk XIV. 157., Mus. 1905.
297. — Š. Arnošt, Jan. Sr. Tob. 218.

Štěpánek Jan. Lit. I. 936., 289., II. 876.,
Světz. 1874. (od Turnovského), Bílý Obr.
141. -- Št. Kar. a Jos. Sr. Tob. 218., Mtc.
1903. 173. — Š. Hynek, spis. Zvon IV. 643.

Štěpánková Ant, red. Sr. Tob. 218.

Štěpánová Vlasta Sr. Tob. 218.

Štěpánování, n. Jihočeské š (hoši házeli
na sv. Štěpána dívkám ovesní zrna do tváří,
aby byly červené, zdravé atd. ). Souk. 1903. 24.

Štěpavý. S slovo = uštěpačné, 1649.
Schulz 93.

Štěpenie, n., plantatio. Pat. Zim. 30a. 20.

Štěpina, y, f. Pomstěme se, než na ště-
piny vyhubnem. Slád. Cor. 8 Ruce jako
š-ny = silné. Čes. 1. XIV. 437.

Štěpitelný. Vot. 84.

Štěpnička Fr. Boh. Vz Lit. II. 494.

Štěpovati mají se stromy jenom na plnu
na stáru štěpované se neujímají, a co na
nově jest štěpováno, kvete, ale. nemá ovoce.
Mtc. I. 1897. Obr. 55.

Štěpovnice, e, f., vz Přiščepiti.

Štěrba Jan, spisov., Sr. Tob. 218.

Štěrbina. Vrozená š. měchýře močového
exstrophia; š víčková, zraková, fussura
palpebrarum. Ktt.

Štěrbinovitý. Š. zornice, corestenosis,
otvor. Ott. XXI. 1039.

Štercéř, e, m. Rokyc. Post. 390a.

Štěrkař, e, m. = kdo vozí štěrk. Mtc.
1902. 23.

Štěrkota, y, f., nadávka ženským. Slez.
Vyhl. II. 335.

Štěrman (sterman?), pelta, Rozk P. 2038,
pleta. Rozk. R. 99. (inter arma).

Štěrota, y, f. = pouhosť, čistota, úpřímnosť
Mark.

Štěstěna je nevěstka, dnes nám přeje
zítra nám ukáže záda. Vrch. Muš. II. 58. a

Štěstí. Tam se š. ukázalo jen jako slunce
v dubnu (zřídka); Š. znenáhla přiletí, usměje
se, políbí a potom prchá dále. Tbz. I 24.,
V. 9. 264. Šťastie je ako mlynské koleso.
Mus. slov. VI. 110. Někoho š. na křídlech
zrovna nosí, ale čí kmotři na cestě ke Křtu
potkají babu, darmo ho hledá. Rais. Vlast.
210. Š. vždycky jako na vodě; vlna je při-
nese, vlna je odnese a jako vlna nikdy se
nevrátí. Jrsk. IX. 231. Sr přísloví o š. ve
Vlasť I. 223., Ščestí.

Štěstík, u, m., rostl. čarovná a mocná,
přináší štěstí sirotkům. Vz Kšť. Poh. 130., Čes.
1. XIV. 74.

Štětánek, vz Stětánek.

Štětconoš, e, m., orgyia, rod přástevníků.
Vz Ott. XVIII. 858.

Štětcový. Š. náčrt barevný. Nár. list. 1905.
186. 13.

Štětec. Kmotr š. = malíř. Us. — Š. krční,
Halspinsel. Ktt.

Štětička, y, f., zdrobn. štětka. Držadlo
š-Čky hrtanové, Kehlkopfpinselhalter. Ktt.

Štětičkovati = štětičkou natírati. Us.

Štětičkovitý. Š. obočí. Zvon III. 383.

Štětinář, e, m. = vepř, ssele. V zloděj.
mluvě. Čes. 1. XI. 142. Sr. Štětináč.

Štětinatý. Š červi. Vz Ott. XXI. 273.

Štětiní, n. = štětiny. Msn. Od. 154.

Štětinový = prase. V zloděj. mluvě. Vz
Štětinář. Ces. 1. XV. 48.

Štětinozub, a, m, Klipperfisch, mořská
ryba. Mark.

Štětiti se = durditi se. Chasník se štětil.
Slavě. Příh. 48.

Štětka železná = čásť trdlice. Mus. slov.
VII. 58. — Š. Hynek. Tob. 218.

Štezľa, y, f. = čásť vozu. Mus. slov. VII. 58.

Štiapek, pku, m. = palička, hůlka. Slov,
Sb. sl. VII. 112

Štiapka, y, f. Vz Nastoknutý.

Štiavnica Veľká v liptovské stol. na
Slov. Sb. sl. VIII. 50.

Štibra, y, f. S. olova, Splitter. Zvon IV.
311.

Štibrati. (Břitva) po louce otavu štibrala
(vousy holila). Brt. Čít. 91.

Štica. Nevesty mu šticu odfúkaly (o ple-
šivci). Rizn. 176. Sr. Kštice. — Š., něj. lesní
tráva. Sb. sl. 1901. 154.

Šticovati koho = za vlasy tahati. Spiš.
Sbor. slov. IX. 51.

Štíče, ete, n. = mladá štika. Arch. XXI.
448.

Štiep, u, m. = poleno. Slov. Phľd. XXIV.
544.

Štiepa dreva = poleno. Slov. Phľd. XXIII.
602.

Štíhlo, a, n. Š.. u udidla. Ott. XIX. 424.

Štíhlokrký kůň. Msn. II 176.

Štíhlotělý jelen. Msn. II. 290.

Štíhlový. Š. otěže. Ott. XIX. 424.

Štika V., spis.

Štikař, e, m. = kdo chytá nebo prodává
štiky. List. fil. 1904 133.

Štikati co: chmel (trhati, česati). Zvon
IV 260.

Štíkati = šparchati; navlíkati. Phľd XX1V.
544.

Štikutka, y, f. = škytavka.

Štimmovati. Zdali to učení s evangeliem
štimmuje. 1636. Mart. S. Před. XIV.

Štinkati co kde. Sionské harfy štinkají
v klerikalních listech úvodní žalmy na oslavu
jeho. Nár. list. 1902. č. 308. 3.

Štínky = léky, mediány. V zloděj. mluvě.
Ces. 1. XI. 142.

Štiny = banditky. Sr. Zloch. V zlod. ml.
Čes. 1. XV. 48.