451

Třítka, y, f. = trojka. Dostal t-ku Turn.
Šb. D. 29.

Tritorozenka, y, f. = Athena. Msn. 11/402.

Třítřídní škola zní nelibozvučně, lépe:
troj třídní. Prk.

Tříválcový. T. čerpadlo, die Triplex-
punape Jind. 24.

Trivialní škola = obecná (že si v ní žáci
osvojovali vedle náboženství tři základní
znalosti: čtení, psaní a počítání; z lat.
trivium = místo, kde se stýkají tři cesty,
tres viae). Lit i. 421.

Třízemí, n. T. koruny svatováclavské.
Nár. list. 1904. 111 9.

Třízlík, a, m. = střizlik. Us. Rgl.

Trk, a, m. = kohout. V zloděj. mluvě. Sr.
Trnka.

Trka, y, f. = slepice. V zloděj. ml. Čes. 1.
XV. 48.

Trkač, e, m. T. vodní, druh proudových
pump. Vz Ott. XX. 989.

Trkavý. T. tendence spisu. Mtc. 1903.
259.

Trklý = podnapilý. Us.

Trkoliti koho = strkati. — se s kým
kam. Ďabli se s ním t-li do pekla. Rokyc.
Post. 350, 351.

Trkotati. Inou rečou trkocú, nie našou
(mluvi). Slov. Phľd. XXII. 223.

Trlék, a, m. Děti (takových manželů)
bývají trléci jacís neřádní. Rokyc. Post.
416b.

Trlice, e, f. T-cí někoho pozdraviti = na
potupu do t-ce postaviti. Vlasť. I. 204. Části
t-ce v Starej Pazovej na Slov.: pačieska,
štetka železná, trlo, válov. Vz Mus. slov.
VIL 58.

Trlkovitý blázen. Tbz. V. 9. 318. Sr.
Trlék.

Trlo, a, n. Tedy ryby do trla dorastú.
Slov. Sb. sl. 1901. 163.

Trmáceti se na čem. Na nové zásobě
slov se trmáceje. Mark.

Trmácivý. T. lezenice po horách, t. cesta.
Jlnk. Jas. I. 7., 16.

Trmenec, nce, m. = mokřina v louce, te-
mener, tymenec. Mš.

Trn. Když záhy t. rozkvétá, záhy se žito
vymetá (kvete). Ott. Kal. 1904. — T. kosti
kyčelní, spina ossis ilei; bolestné místo
v trnu obratlovém. Ktt.

Trnác, e, m. = týnec, dům na sloupech.
Orava. Šb. D. 14.

Trnava, y, f., potok vsacký. Vck. Vset. 10.

Trnaveček, čku, m., zdrobn trn. Brt.
P. n. 837. — T. = tanec toho jména. Ib.

Trnavský V. P., spis.

Trní, n. Kdo se trní bojí, nenatrhá růží.
Rais. Vlast. 222.

Trnití co komu: cestu {obtížnou činiti).
Pal. Záp. II. 94.

Trnka, y, f., prunus spinosa. Vz Ott. XX.
843b. — T. = slepice. V zloděj. mluvě. Čes.
1. XI 142. Sr. Trk (nahoře). — T., tanec.
Vz Brt. P. n. 987. — T. Fr., slez. spis.
v XVIII stol. Vz Vyhl. I. 38.

Trnkovitý. T. oči = malé černé. Jrsk. V.
178.

Trnkový. T. oči (černé jako trnky). Zl.
Pr. XXI. 247.

Trnky, tanec (švec). Na Hlinecku. Čes. 1.
XI. 42., XIII. 158.

Trnobřich, ryba T. hltavý, serrasalmo
piraya. Ott.

Trnopleč, e, m. Msn. Hym. 4.

Trnoslava, y, f., plurna, Rozk. P. 637.,
purna. Rozk. R. 71. Sr. Trnoslíva.

Trnovník, u, m. = akát, Akazie, robinia,
rostl. Vz Ott XXI. 861.

Trnový. Máš hlavu, jako t. kopec (ježatou).
Hauer 14. — T. krajky, vz Krajka.

Trnožovitý stůl (mající trnože). Rais.
Koř. 27.

Trocnovák, a, m. = Trocnovan, Žižka.
Tbz. II. 417.

Trocha, y, f. Po troše, po troše, nezebereš
do nose (nůše). Val. Čes. 1. X. 464.

Trochaický. T. metrum. Jg. v Kroku I.
6. 8. Sr. Trochejský.

Trochánek, nku, m. = trocha. Je t. (trochu)
zanedbaný. Nár. list. 1902. 25. 1.

Trochlavný, parvulus. Zjevil si to t-vným.
Pat. Zim. 13b. 3. Sr Trochlavý v d. IV. 190.

Trochliti = trousiti; plýtvati. List. fil.
1902. 252.

Troják, u, m, tanec na Těšínsku. Vz Brt.
P. n. 984, 881. — T., trojče = ručnice
o třech hlavních. Vz Ott. XX. 1016. — T. =
pluh. Dšk. Km. 28.

Trojaktovka, y, f. = trojaktová hra. Vz
násl.

Trojaktový. T. hra. Lit. II. 363.

Trojan Pravosl. Dr. Vz Tk. Pam. I. 497., Ott.

Trojánek, nku, m. Napředl za den t. nej-
tenších nití. Sá. Prost. m. II. 73. Sr. Troják.

Trojatý. T. koruna papežská. Hrlš. Hus.
134.

Trojbarevně něco potisknouti. Ott. XX.
332.

Trojběžný pilník. Rgl.

Trojbrázdový rovnatel provaznický (ná-
činí). Ott. XX. 8l4^b. Sr. Trojbrázdý.

Trojce, e, na. = Trojan. Msn. II. 182.

Trojčitý parní stroj. Ott. XIX. 255.

Trojdechý. T. slovo okolostojicnosť.
Krok. I. d. 145.

Trojdílný. T. okna. Jrsk. Pov. 175.

Trojdimensialní tvar. Nár. list. 1904.
121. 13.

Trojducho se rozšikovati (na tři díly).
Msn. Od 130.

Trojepuolka, y, m. = kdo vypil tři
poluovky najednou. 1527. Mus. 1905. 435.

Trojfasový proud elektrický. Nár. list.
3/10. 1899. Dhnl, Ott. XXIII. 221.

Trojhák, u, m., vz Hříč a Kol. Her. I.
395a

Trojhlas, u, m. (ve zpěvu). Tbz. III 2.
292., Nejed. 161., 162.

Trojhlasník, a, m. = kdo má při volbách
tři hlasy (boháč belgický). Nár. list. 1902.
101. 1.

Trojhrbolí, n., trigeminum. Ktt.

Trojhrdlý. T. baňka. Vot. 108.

Trojhrotítý šíp, štít. Škod. II². 221., 96.
Sr. Trojhrotý

Trojimo. Potkala t. Vz Brt. Čit. 34.

29*