464

Upleněný. U. zástava (plenem získaná).
Škd. F. 158.

Uplkaný = ubryndaný. Mor. Rgl.

Úplněk, nku, m. Bouřky v ú-plnku měsíce
znamenají déšť dalece. Us.
Úplňkový. Ú. břicho (plné). Stan. II. 211.
Ú. světlo (za úplňku měsíce). Rais. Lop. 11.

Úplnoběžný rok. Msn. Od. 213.

Uplvaný lid Chč. S. II. 265b.

Upocený čím: přemýšlením. Rais. Lep.
170.

Upokořený. U. a skrušené srdce. Kar. 43.

Úpol, a, o. Nebuď vám má řeč úpola.
Kat. 2546. Dle List. fil. XV. 108 = hrozná,
strašná. K tomu: úpolý. — U, u, m., rostl.
Vz Upolín zde.

Upolín, u, m., rostl., trollius. U. europ-
ský, t. europaeus: boleočko, bublina, bu-
blinky, oko (buličí, volské), plané zarouží,
tolika, tulipán (luční, planý), volvočko. Vz
Čes. 1. XIV. 174.

Upomanúti = upomenouti. Baw. Ar. v.
1333.

Upomínací řízeni soudní. Vz Ott. Říz.
III. 234. nn.

Upomínka soudní. Vz Ott. Říz. III. 203. nn.

Upomnět = upomenouti. Hoš. Pol. I. 144.

Uponížiti se k čemu. Pal — Lit. 1. 794.

Úponkovitý. Ú. růže, Zr. Nov. ² 230.,
spleť větví. Stan. I. 136.

Uporubaný. Ode všech opuštěný a u.
Chč. S. I. 7a.

Uposlúchati, vz Uposlechnouti.

Upostředěný. U. představování (pojímání).
Čad. 17.

Upostředkovati co. Čad. 60.

Upotiti se čím: prací. Rokyc. Post. 278.

Upovážení, n. = opovážení. Hoš. Pol. 144.

Upracovati co. Hus. Er. I. 283.

Úprava, y, f. = nařízení. Nezachoval jeho
ú-vu. Sbor. slov. 1901. 33.

Uprdnouti se. Keď sa nehanbíš uprdnúť
nehanbi sa ani voňat. Mus. slov. V. 27. Keď
sa hus uprdne, povedz (pověz): Vítaj, tetko
(hovorí sa deťom, keď sa miešajá všetečne
do reči)! Slov. Phľd. XXIII. 309.

Upředčiti co komu za koho: modlitbu.
Ž. pod.

Upření, n. Takým u-ním. Ev. ol. 67a.

Uprchalý květ. Tbz. V. 591.

Uprchlenec, nce, m. U. pokládá se za
špatné slovo m. zběh, poběhlík, poněvadž
není partc. utečený. Sr, -ec v VI. díle.

Uprchlice, e, f. Zr. Krist. 36.

Uprchnouti jak. Uprchl jako na křídlech
vichru. Hrls. Hus. 119.

Upřieci, upřahu. Kaž koně u vóz u.
Trist. 110. Vz Upřáhati.

Upřiehati, vz Upřáhati.

Upřiemnosť, vz Upřimnosť.

Upŕiemný, vz Upřímný.

Upřiemosť, vz Upřimosť.

Upřilišeně něco odsuzovati. Lit. II. 600.

Upřím, a, o, vz Upřímný.

Upřímnopracovitý život. 1621. Listář.
149.

Upřímnosť, i, f. U. jest vzácné, ale ne-
chutné koření a málo kdy pomůže. Jrsk.
XV. 283.

Upříti co: cestu = zaměřiti. Pel. XXVI.
— co komu. Nohy mu upřely službu =
odepřely. Tbz. V. 9. 345.

Upřivný = upřímný. Krkonš. Šb. D. 30.,
Čes. 1. XIII. 126.

Úprka Jóža, malíř. Sr. Zl. Pr. XXI. 142.,
191., 216., 237., 288., 430., 455.

Uprnúti. Dle Výb. Pel. S. 12. 2. m.:
uprchnúti.

Úprosný. Ú. slovo. Msn. II. 189., Škod.
II. ² 210.

Uprzniti. Neuprzním ustavenie mého,
neque profanabo. Ž. pod. 88. 35.

Upsovati koho = vynadati mu. XVI. stol.
Zvon II. 591.

Upšina, y, f. = vupčina, občina, les. Hoš.
Pol. II. 115.

Upšivnouti se. Neradi by se někde u-li,
neřkuli obrazili = upšknouti. Č. Sebr. 1. 312.
Mš Vz Upšiti, Čes. 1. XIII. 126.

Usýpavka, y, f. = usýpavá žena. Koll.
Sl. dc. 54.

Uracil, u, m Vstnk.

Úřadní. Z ú. povinnosti něco činiti. Nár.
list, 1904. 196. 5.

Úřadník, a, m., officialis. Rozk. P. 939.

Úřadolovství, n., Stellenjägerei. Nár.
list. 1884. č. 318.

Úřadství, n. Měl mi vyložiti 100 kop
z desk podlé ú. svého. Půh. brn. IV. 219.
(r. 1466).

Uran, u, m., v lučbě. Vz Vstnk. XIII.
587.

Urati = orati. Frant. 21. 22.

Úraz, u, m. (horaz) = nemoc. Ú. má,
kdo je přemožen prací Mtc. 1902. 117.

Úrazník, u, m, sagina, Mastkraut. Vz
Ott. XXII. 488.

Úrazovka, y, f = úrazovna, úrazová
pojišťovna dělnická. Nár. list. 1903. č. 319.

Úrazový. Ú. a nemocenské pojišťování,
pokladna. Nár. list. 1904. 18. 3. -- Ú. zákal,
cataracta traumatica, Wundstaar. Ktt

Urážka, y, f. = úraz Čím by jeho
pověsť jakou u-ku trpěti mohla. 1622.
Listář 163.

Urážlivec, vce, m. = kdo jiné uráží.
Hlk. X. 324.

Urban. Pre Havlovo žito a pre Urbanov
oves nemusí gazda stodoly nadstavovať.
Mus. slov. VIII 15. Pro Havlovo žito, Ur-
banov oves nech gazda popredku ovesí nos.
Sb. sl. VIII. 85.

Urbánek, nku, m., vz Plucník.

Urbaník, a, m. Sr. Urban. Popěvek:
Urbanik, bubenik honil kočky přes rybnik.
A jedna mu utekla, skočila mu do pekla.
Přišel do dom s plačem, matka ho karbačem
a tatik kopačem: a ůn fuk do měcha, a oni
mysleli, že to blecha. Slez. Vyhl. II. 259.,
Vlasť. I. 103.

Urbanův, vz Urban.

Urburní písař. 1609. Listář 94.
Určeně = určitě přesně. U. sobě rok
změřiti. Chč. S. II. 181a.

Uřčený = kdo byl uřknut. Nár. sbor.
VIII 133.

Uřéci se = sříci se, smluviti se. Brt. D.
I. 169. Sr. Uříci se.