Předchozí (466)  Strana:467  Další (468) |
|
|||
467
|
|||
|
|||
Usupaný = udychtěný Křičela u-ná. Rais.
Lep. 8. Usušiti koho. Čarami jí udělala a ji
u-la. 1571. Čes. 1. XII. 26. Usvadlý, aridus. U. miesta. Pat. Zim.
20b 5, Usvítánie, diluculum. Na u. Pat. Zim.
7a. 6. Úsyp sněhový se utrhl a řítil se dolů.
Zvon IV. 548. Sr. Lavina. Usýpati (= usínati). Starý tento tvar
jest nám už neznámý. Věst. IX. 36. — U. co. U. brně = oblékati brně (které jsou z drob- ných kroužků kovových a které se musily na tělo takřka sypati). Pel. XXVI. -uš příp.: Liduš, Bětuš, Baruš. Dšk. Km.
50. Ušáč, e, m. = zajíc (ušák). Dšk. Km. 49.
Ušatka, y, f. = pila s listem na koncích
oky n. uchy opatřená. Vz Ott. XIX. 735. Ušatý. U. kaleska (kočár). Zvon III. 323.
Uščípati koho jak: do smrti. Chč. S.
II. 166b. Ušeň, onos. Rozk. P. 391.
Ušíčko, a, n. U. na čepici, na vínku. Čes. 1. XII. 201. U. vínku = obloučky k lícím vypjaté. Čes. 1. XII. 32. Šátek na u-ka uvázaný. Sá. Prost. m. II. 67. Ušípanec, nce, m. = prase, ušípané. Val.
Čes. I X. 469. Ušišmať sa = ustrojiti, obléci. Slov. Phľd.
XXIV. 543. -uška příp.: leptuška, linduška. Vz Dšk.
Km 39. Uškatulkovati co. Zvon III. 573.
Uškcne, bolus. Rozk. P. 1483 Sr. Ušket.
Úškleba, y, m. = posměvač Koll. Dr.
bás. 92. Ušklebený. Ploský nos, nad ústy vždy
u-nými Hrlš. Hus. 76. U. tvář. Slad. Ant. 54. Úšklebně se pousmáti. Tbz. III. 2. 259.
U. si vésti. Jrsk. III. 218. Ušklihnouti komu. Noha jí u-hla =
sklouzla. Slez. Vyhl. II 283., Vyhl. Slz. 48. Uškrabiti se = uškrábnouti se. — kde.
na hřebíku. Kld. II. 92. Uškračený = uškvařený. Val. Čes. 1. XI.
324 Sr. Škraka. Uškrnutí se. Když Josef uzřel Ben-
jamina, přistúpil k němu raduje se a uškrv se (usmál se). Krok 1887. 262). Jos. Fr. 18. Uškytati se. Nár. list. 19. /2. 1900.
Ušluchtať sa = zamočiti, ucundrati Slov.
Phľd. XXIV. 545. Ušmuranec, nce, m. = ušmouranec.
Hauer 15. Ušní lékařství, otiatria, Ohrenheilkunde;
vleklý vlhký katarrh u., otitis interna catarrhalis chronica humida. Ktt. Ušník, u, m. = hrnec s uchem. Dšk.
Km. 32. Ušný sluch, auditus auris. Ž. pod. 17. 45.
Z. witt.: slyšení ucha. Ušoupnouti co. U-pl několik poklon
a šel. Rais. Vlast 108. Ušpehovati co = vyzvěděti. Baw. Ar. v.
2991. Ušperkovati co čím. Kom. Did. 252.
|
Ušpouliti co: rty k úsměvu. Tbz. V.
9. 102. Uštěpavý. U. slovo. Škod. II2. 18. Sr.
Uštipavý. Úštěpný. Ú slovo. Škod. II2. 19.
Úštip, u. m. Na úštipě, in extasi. Mam. V.
Uštipení, n. = uštknutí. U. střihavky.
Řeči Příbr. Han. 53. Uštípati. Krejčímu kde se hodilo, píchl,
uštípl (uštipačne prohodil). Zvon III. 662. Uštkati se. Mohla se u. a uplakati. Hrlš.
Hus. 49. Vz Štkáti. Uštknouti koho jak: k smrti. Tbz. V.
1. 337. Úštko, a, n., zdrobn. ucho (úško). Groše
musejí býti s úštky. 1560. Z kn. nymb. Wtr. Uštúchaný = utlučený. Po cestě u. Jrsk.
XIII 3. 121. Uštulovat se = usmívati se. Litom. 54.
Uštvanosť, i, f. Pocit u-sti (unavenosti).
Zl. Pr XXI. 242. Ušúlať dačo medzi rukama. Mus. slov.
VII. 54. Úšust, u, m., vrch v Gemersku na Slov.
Sb. sl. 1901. 165. Utáčení, n. Válcové, konické u. u sou-
struhu. Vz KP. VII 671. Utahák, u, m. = zákolník. Dšk. Km. 28.
Utáhlý. Bolesť noh v úzkých a u-hlých
střievích. XV. stol. (List. fil. V. 229. ) Utáhnouti odkud proč. Aby pro ne-
záplatu (nezaplacení žoldu) z pole neutáhli. Arch. XX. 253. (57. ). -si = spořiti, sobě utrnouti. Troška utiahni sí, mnoho zachováš si. Slov. Sb. sl. VIII. 84. Utajivý = diskretní. Rgl.
Utalafčiť se = unaviti se. Šumava. Rgl.
Utantnati oheň (udusiti). Wtr. exc.
Uťapiti se komu = podařiti se. Tak sa
mu u-lo, ako slepej kure zrno. Mus. slov. VI. 110. Utápěcí. Ponořovací či u. apparat acety-
lenový. KP. P. X. 117., 122., 128. Utarý = úterý. Dšk. Km. 11.
Utaviti, zulöthen. Pkr. 1885. č. 328.
Utázati se nač = vyptati se. Což sluší
ku požitku toho života, na to se každý pilně utáže. Chč. S. L 127b. (128a). Utéci abs. Svému nikdo neujde, byť
i třeba utíkal. Zvon II. 532. Kde bijí, tam uteč. Us. Ib. III. 331. — co. Utekl ženu a děti = od ženy a dětí. Mor. Č. 1. X. 443. — jak. Utíkal, jakoby mu paty hořely; Utíkal skokem, během běhoucím, jakoby mu pod koleny namazal. Litom. 74., 40., 89. Utíkal, jak s horkou kaší (rychle). Us. Dni utekajú, akoby kamene do vody metal; Uteká, akoby mu zem pod nohami horela. Rízp. 62., 175. — odkud. Uteká, jako bludná ovca od košiara. Mus. slov. V. 37. — se = předběhnouti. Jedna z nich utekla se. Frant. 20, 19. Útek (outek), tku m. = druh přediva,
který se za tkacím stavem člunkem osnovou prohazuje, dle určité vazby s touto pro- vazuje a tím tkaninu tvoří. Ott. XVIII. 998. Příze, jdoucí po délce stavu slove osnova, po šířce stavu jde outek. Litom. 67. — 30*
|
||
|
|||
Předchozí (466)  Strana:467  Další (468) |