467

Usupaný = udychtěný Křičela u-ná. Rais.
Lep. 8.

Usušiti koho. Čarami jí udělala a ji
u-la. 1571. Čes. 1. XII. 26.

Usvadlý, aridus. U. miesta. Pat. Zim.
20b 5,

Usvítánie, diluculum. Na u. Pat. Zim.
7a. 6.

Úsyp sněhový se utrhl a řítil se dolů.
Zvon IV. 548. Sr. Lavina.

Usýpati (= usínati). Starý tento tvar
jest nám už neznámý. Věst. IX. 36. — U. co.
U. brně = oblékati brně (které jsou z drob-
ných kroužků kovových a které se musily
na tělo takřka sypati). Pel. XXVI.

-uš příp.: Liduš, Bětuš, Baruš. Dšk. Km.
50.

Ušáč, e, m. = zajíc (ušák). Dšk. Km. 49.

Ušatka, y, f. = pila s listem na koncích
oky n. uchy opatřená. Vz Ott. XIX. 735.

Ušatý. U. kaleska (kočár). Zvon III. 323.

Uščípati koho jak: do smrti. Chč. S.
II. 166b.

Ušeň, onos. Rozk. P. 391.
Ušíčko, a, n. U. na čepici, na vínku.
Čes. 1. XII. 201. U. vínku = obloučky
k lícím vypjaté. Čes. 1. XII. 32. Šátek na
u-ka uvázaný. Sá. Prost. m. II. 67.

Ušípanec, nce, m. = prase, ušípané. Val.
Čes. I X. 469.

Ušišmať sa = ustrojiti, obléci. Slov. Phľd.
XXIV. 543.

-uška příp.: leptuška, linduška. Vz Dšk.
Km 39.

Uškatulkovati co. Zvon III. 573.

Uškcne, bolus. Rozk. P. 1483 Sr. Ušket.

Úškleba, y, m. = posměvač Koll. Dr.
bás. 92.

Ušklebený. Ploský nos, nad ústy vždy
u-nými Hrlš. Hus. 76. U. tvář. Slad. Ant.
54.

Úšklebně se pousmáti. Tbz. III. 2. 259.
U. si vésti. Jrsk. III. 218.

Ušklihnouti komu. Noha jí u-hla =
sklouzla. Slez. Vyhl. II 283., Vyhl. Slz. 48.

Uškrabiti se = uškrábnouti se. — kde.
na hřebíku. Kld. II. 92.

Uškračený = uškvařený. Val. Čes. 1. XI.
324 Sr. Škraka.

Uškrnutí se. Když Josef uzřel Ben-
jamina, přistúpil k němu raduje se a uškrv
se (usmál se). Krok 1887. 262). Jos. Fr. 18.

Uškytati se. Nár. list. 19. /2. 1900.

Ušluchtať sa = zamočiti, ucundrati Slov.
Phľd. XXIV. 545.

Ušmuranec, nce, m. = ušmouranec.
Hauer 15.

Ušní lékařství, otiatria, Ohrenheilkunde;
vleklý vlhký katarrh u., otitis interna
catarrhalis chronica humida. Ktt.

Ušník, u, m. = hrnec s uchem. Dšk.
Km. 32.

Ušný sluch, auditus auris. Ž. pod. 17. 45.
Z. witt.: slyšení ucha.

Ušoupnouti co. U-pl několik poklon
a šel. Rais. Vlast 108.

Ušpehovati co = vyzvěděti. Baw. Ar. v.
2991.

Ušperkovati co čím. Kom. Did. 252.

Ušpouliti co: rty k úsměvu. Tbz. V.
9. 102.

Uštěpavý. U. slovo. Škod. II². 18. Sr.
Uštipavý.

Úštěpný. Ú slovo. Škod. II². 19.

Úštip, u. m. Na úštipě, in extasi. Mam. V.

Uštipení, n. = uštknutí. U. střihavky.
Řeči Příbr. Han. 53.

Uštípati. Krejčímu kde se hodilo, píchl,
uštípl (uštipačne prohodil). Zvon III. 662.

Uštkati se. Mohla se u. a uplakati. Hrlš.
Hus. 49. Vz Štkáti.

Uštknouti koho jak: k smrti. Tbz. V.
1. 337.

Úštko, a, n., zdrobn. ucho (úško). Groše
musejí býti s úštky. 1560. Z kn. nymb.
Wtr.

Uštúchaný = utlučený. Po cestě u. Jrsk.
XIII 3. 121.

Uštulovat se = usmívati se. Litom. 54.

Uštvanosť, i, f. Pocit u-sti (unavenosti).
Zl. Pr XXI. 242.

Ušúlať dačo medzi rukama. Mus. slov.
VII. 54.

Úšust, u, m., vrch v Gemersku na Slov.
Sb. sl. 1901. 165.

Utáčení, n. Válcové, konické u. u sou-
struhu. Vz KP. VII 671.

Utahák, u, m. = zákolník. Dšk. Km. 28.

Utáhlý. Bolesť noh v úzkých a u-hlých
střievích. XV. stol. (List. fil. V. 229. )

Utáhnouti odkud proč. Aby pro ne-
záplatu (nezaplacení žoldu) z pole neutáhli.
Arch. XX. 253. (57. ). -si = spořiti, sobě
utrnouti. Troška utiahni sí, mnoho zachováš
si. Slov. Sb. sl. VIII. 84.

Utajivý = diskretní. Rgl.

Utalafčiť se = unaviti se. Šumava. Rgl.

Utantnati oheň (udusiti). Wtr. exc.

Uťapiti se komu = podařiti se. Tak sa
mu u-lo, ako slepej kure zrno. Mus. slov.
VI. 110.

Utápěcí. Ponořovací či u. apparat acety-
lenový. KP. P. X. 117., 122., 128.

Utarý = úterý. Dšk. Km. 11.

Utaviti, zulöthen. Pkr. 1885. č. 328.

Utázati se nač = vyptati se. Což sluší
ku požitku toho života, na to se každý
pilně utáže. Chč. S. L 127b. (128a).

Utéci abs. Svému nikdo neujde, byť
i třeba utíkal. Zvon II. 532. Kde bijí, tam
uteč. Us. Ib. III. 331. — co. Utekl ženu
a děti = od ženy a dětí. Mor. Č. 1. X.
443. — jak. Utíkal, jakoby mu paty hořely;
Utíkal skokem, během běhoucím, jakoby
mu pod koleny namazal. Litom. 74., 40.,
89. Utíkal, jak s horkou kaší (rychle). Us.
Dni utekajú, akoby kamene do vody metal;
Uteká, akoby mu zem pod nohami horela.
Rízp. 62., 175. — odkud. Uteká, jako bludná
ovca od košiara. Mus. slov. V. 37. — se =
předběhnouti. Jedna z nich utekla se. Frant.
20, 19.

Útek (outek), tku m. = druh přediva,
který se za tkacím stavem člunkem osnovou
prohazuje, dle určité vazby s touto pro-
vazuje a tím tkaninu tvoří. Ott. XVIII.
998. Příze, jdoucí po délce stavu slove
osnova, po šířce stavu jde outek. Litom. 67. —

30*