469

Úvěruhodný. Ú. osoba. Nár. list. 1904.
41. 7.

Uveselení, n. Lit. I. 537.

Uviezti, uvazu, irretire. Siov. klem. 16b.

Uvinělý, damnatus. Korč. 133b.

Uvinšovati komu: krávě = učarovati.
U Humpolce. Nár. sbor. VIII. 120.

Uvíra Viktorín, slez. spis., 1741. —1806.
Vz Vyhl. I. 37.

Uvírati. Neskoro uvíra, chto v cudzej
komoro býva (kto požičiava, neskoro zbo-
hatne, neskoro sa uvarí, keď z cudzej ko-
mory požičiame). Mus. slov. VI. 85., VII. 90.

Uvléci koho kam. Aby mrtva uvlečena
byla k vodě. Zvon IV. 227. Svú duši v sě
uvleká (dech svůj zataje). 1459. List. fil.
1904. 437.

Úvlek, u, m. Viděti něčí ú. (odvlečení
do otroctví). Msn. II. 113.

Úvod = uvedení šestinedělky do kostela.
Místy říkají, že bude z dítěte zpěvák,
pláče-li hodně u ouvodu. Mtc. 1. 1897.
Obrz. 55.

Úvodníkovati = psáti do novin úvod-
níky, úvodní články. Nár. list 1903. 228. 3.

Uvolněnosť, i, f. U. ztuhlých pohybů.
Zvon V. 699.

Uvrátnik, u, m., uvrati, n. = souvrať.
Hauer 15.

Uvrhnouti co kde. Kotvy v portu u.
Lbk. 33.

Uvřieti, vz Uvříti.

Uvrtiti si co jak. Ptáček uvrtí si hnízdo
na hladko. Hlavn. 66.

Uvykání, n., exercitatio. Mam. F. 88b. 1.

Úvyšek, šku, m. Každá desátá ovce ná-
ležela vrchnosti. Bylo-li několik ovec nad
desítky, na př. 55, 64.., těžko takový ú.
děliti (vyšší počet nedosahující desítky).
Vstnk X. 557.

Úz. Na úz, descendit in oram vestimenti
eius. Ž. gloss. 132. 2. Jež (masť) schodí na
úzk rúcha jeho. Ž. witt. 132. 2. Ž. klem.:
Ježe stúpá v krásu rúcha jeho — (Mš. ).

Úzadí, n. V VII 991. polož Úzadí před
Uzaďovať.

Uzardíti se nad čím. Slád. Šl. 109.

Uzarukovati = usmlouvati. Leč se mocí
ukují. Chč. S. II. 261a.

Uzavírač, e, m., musculus sphincter,
Schliessinuakel. U. pryšcový. Ktt.

Uzavírka, y, f. Stoková u. Us. Rgl.

Uzdenica, e, f. = uzda. Slov. Mus. slov.
IV. 50

Uzděný. Kůň uzdou u-ný. Zl. Pr. XXI.
535. Jrsk.

Uzdové, ého, n. = dar čeledínu po
koupi koně. Vlasť. I. 233.

Uzel. Tám zle, tú zle, dyž není v úzle
(když člověk nic nemá). Čes. 1. X. 471.,
XIV. 245. — Uzel Jindř. Dr., spisov.

Uzelník, u, m. = nástroj, jímž se v pa-
pírnách ze slámoviny (kaše) odstraňují
uzlíky slámy. Vz Ott. XVIII. 179.

Uzílek, lku, m. = uzlíček. Brt. P. n.
748.

Uzimit sa = nastydnouti. Brt. P. n. 496.

Uzirna, vz Uzrna v VIL 993.

Úzk, vz Úz.

Úzkonivý (úzký a niva). Ú. krajina. Škd.
Od., 72.

Úzkoplod, u, m., stenocarpus, rod rostlin
stříbřencovitých. Vz Ott. XXIV. 98.

Úzkořitník, a, m. Ú-ci, lepturini, brouci.
Vz Ott. XXIV. 194.

Úzkozorný. Ú. nástroj, který propouští
světlo k oku úzkým otvorem. Ktt.

Úzkozrakosť, i, f. = krátkozrakosť. Hlk.
X. 176.

Úzký = těžký, lopotný, nebezpečný. Ač by
to úzko bylo nyní v ten Čas říci někomu.
Chč. S. I. 8b. (47a).

Uzlíčkovati = dělati uzlíčky. Us.

Uzlíkovatý. Tuberkulosní zánět plic
kolprůduškový u-tý, tuberculöse knotige
Bronchopneumonie. Ktt.

Uzlíkový čepec (marsalový, krupicový).
Čes. 1. XII. 200.

Uzlina jazyková, podsáňová, ganglion
linguale, míšní, g. spinale, nosní, g. rhi-
nicum, uzlovitá, g. nodosum; zánět u-ny či-
vové, gangliitis, Nervenganglienentzündung.
Ktt.

Uzlinovitý. U. vole, struma gangliosa.
Ktt.

Uzliti si vlasy. Zr. Krist. 82.

Uznávavě (o někom mluviti). Lit. II.
130.

Uznojený = upocený, unavený. Stan.
I. 84.

Uzobnutý. U. zrnko. Hlk. IX. 312.

Uzralý čím: rozumem. Tbz. III. 1. 157.

Uzřiediti se, se ordinare. — kam. U.
se u veliké houfy. Mill. 18.

Uzřieti, vz Uzříti.

Už. To je už něco! Us. Rgl.

Užalení n. politování. S u-ním přijal tu
zprávu. Mark.

Užasiti se = užasnouti. Vocab. Zdík
r. 1424. (Mš. ). Vz Užasení.

Uže = už je. Jak se máš?Uže to všelijaké.
Val. Brt. D. I. 348.

Užehliti co. Hladina moře byla, jakoby
ji užehlil. Hlk. XI. 49.

Úžena. Popadli sú ji mezi úženú, inter
angustias. Pror. 104^b.

Úženec, nce, m., stenus, rod drabčíků.
Vz Ort. XXIV. 101.

Užitečen, čna, o, vz Užitečný.

Užitek, tku, m. Mnohý človek pre užitok
snižuje sa pod dobytok. Sb. sl. VIII. 85.

Užiti čeho. Co sním, propiji, toho užiji.
Lit. list. XIX. 318.

Užitkový dobytek. Nár. list. 1903.
250. 20.

Užívačnosť, i, f., Genusssucht. Zvon
VI. 30.

Užívavý svévolník. Sá. XVII. 52.

Užižlati čeho čím: chleba nožem. Frant.
45. 13. Sr. Žižlati V.

Užlabec, bce, m., calgus. Eozk. P. 1997.

Užmolený, vz Žmoliti a násl. Hlavn. 38.

Užmoliti z koudele klubko (uplésti).
Slez. Poh. 57.

Užralství, n. V u. se procvičiti. Zvon
III. 25.



	469

	Úvěruhodný. Ú. osoba. Nár. list. 1904. 41. 7. Uveselení, n. Lit. I. 537. Uviezti, uvazu, irretire. Siov. klem. 16b. Uvinělý, damnatus. Korč. 133b. Uvinšovati komu: krávě = učarovati. U Humpolce. Nár. sbor. VIII. 120. Uvíra Viktorín, slez. spis., 1741. —1806. Vz Vyhl. I. 37. Uvírati. Neskoro uvíra, chto v cudzej komoro býva (kto požičiava, neskoro zbo- hatne, neskoro sa uvarí, keď z cudzej ko- mory požičiame). Mus. slov. VI. 85., VII. 90. Uvléci koho kam. Aby mrtva uvlečena byla k vodě. Zvon IV. 227. Svú duši v sě uvleká (dech svůj zataje). 1459. List. fil. 1904. 437. Úvlek, u, m. Viděti něčí ú. (odvlečení do otroctví). Msn. II. 113. Úvod = uvedení šestinedělky do kostela. Místy říkají, že bude z dítěte zpěvák, pláče-li hodně u ouvodu. Mtc. 1. 1897. Obrz. 55. Úvodníkovati = psáti do novin úvod- níky, úvodní články. Nár. list 1903. 228. 3. Uvolněnosť, i, f. U. ztuhlých pohybů. Zvon V. 699. Uvrátnik, u, m., uvrati, n. = souvrať. Hauer 15. Uvrhnouti co kde. Kotvy v portu u. Lbk. 33. Uvřieti, vz Uvříti. Uvrtiti si co jak. Ptáček uvrtí si hnízdo na hladko. Hlavn. 66. Uvykání, n., exercitatio. Mam. F. 88b. 1. Úvyšek, šku, m. Každá desátá ovce ná- ležela vrchnosti. Bylo-li několik ovec nad desítky, na př. 55, 64.., těžko takový ú. děliti (vyšší počet nedosahující desítky). Vstnk X. 557. Úz. Na úz, descendit in oram vestimenti eius. Ž. gloss. 132. 2. Jež (masť) schodí na úzk rúcha jeho. Ž. witt. 132. 2. Ž. klem.: Ježe stúpá v krásu rúcha jeho — (Mš. ). Úzadí, n. V VII 991. polož Úzadí před Uzaďovať. Uzardíti se nad čím. Slád. Šl. 109. Uzarukovati = usmlouvati. Leč se mocí ukují. Chč. S. II. 261a. Uzavírač, e, m., musculus sphincter, Schliessinuakel. U. pryšcový. Ktt. Uzavírka, y, f. Stoková u. Us. Rgl. Uzdenica, e, f. = uzda. Slov. Mus. slov. IV. 50 Uzděný. Kůň uzdou u-ný. Zl. Pr. XXI. 535. Jrsk. Uzdové, ého, n. = dar čeledínu po koupi koně. Vlasť. I. 233. Uzel. Tám zle, tú zle, dyž není v úzle (když člověk nic nemá). Čes. 1. X. 471., XIV. 245. — Uzel Jindř. Dr., spisov. Uzelník, u, m. = nástroj, jímž se v pa- pírnách ze slámoviny (kaše) odstraňují uzlíky slámy. Vz Ott. XVIII. 179. Uzílek, lku, m. = uzlíček. Brt. P. n. 748. Uzimit sa = nastydnouti. Brt. P. n. 496. Uzirna, vz Uzrna v VIL 993.	Úzk, vz Úz. Úzkonivý (úzký a niva). Ú. krajina. Škd. Od., 72. Úzkoplod, u, m., stenocarpus, rod rostlin stříbřencovitých. Vz Ott. XXIV. 98. Úzkořitník, a, m. Ú-ci, lepturini, brouci. Vz Ott. XXIV. 194. Úzkozorný. Ú. nástroj, který propouští světlo k oku úzkým otvorem. Ktt. Úzkozrakosť, i, f. = krátkozrakosť. Hlk. X. 176. Úzký = těžký, lopotný, nebezpečný. Ač by to úzko bylo nyní v ten Čas říci někomu. Chč. S. I. 8b. (47a). Uzlíčkovati = dělati uzlíčky. Us. Uzlíkovatý. Tuberkulosní zánět plic kolprůduškový u-tý, tuberculöse knotige Bronchopneumonie. Ktt. Uzlíkový čepec (marsalový, krupicový). Čes. 1. XII. 200. Uzlina jazyková, podsáňová, ganglion linguale, míšní, g. spinale, nosní, g. rhi- nicum, uzlovitá, g. nodosum; zánět u-ny či- vové, gangliitis, Nervenganglienentzündung. Ktt. Uzlinovitý. U. vole, struma gangliosa. Ktt. Uzliti si vlasy. Zr. Krist. 82. Uznávavě (o někom mluviti). Lit. II. 130. Uznojený = upocený, unavený. Stan. I. 84. Uzobnutý. U. zrnko. Hlk. IX. 312. Uzralý čím: rozumem. Tbz. III. 1. 157. Uzřiediti se, se ordinare. — kam. U. se u veliké houfy. Mill. 18. Uzřieti, vz Uzříti. Už. To je už něco! Us. Rgl. Užalení n. politování. S u-ním přijal tu zprávu. Mark. Užasiti se = užasnouti. Vocab. Zdík r. 1424. (Mš. ). Vz Užasení. Uže = už je. Jak se máš?Uže to všelijaké. Val. Brt. D. I. 348. Užehliti co. Hladina moře byla, jakoby ji užehlil. Hlk. XI. 49. Úžena. Popadli sú ji mezi úženú, inter angustias. Pror. 104^b. Úženec, nce, m., stenus, rod drabčíků. Vz Ort. XXIV. 101. Užitečen, čna, o, vz Užitečný. Užitek, tku, m. Mnohý človek pre užitok snižuje sa pod dobytok. Sb. sl. VIII. 85. Užiti čeho. Co sním, propiji, toho užiji. Lit. list. XIX. 318. Užitkový dobytek. Nár. list. 1903. 250. 20. Užívačnosť, i, f., Genusssucht. Zvon VI. 30. Užívavý svévolník. Sá. XVII. 52. Užižlati čeho čím: chleba nožem. Frant. 45. 13. Sr. Žižlati V. Užlabec, bce, m., calgus. Eozk. P. 1997. Užmolený, vz Žmoliti a násl. Hlavn. 38. Užmoliti z koudele klubko (uplésti). Slez. Poh. 57. Užralství, n. V u. se procvičiti. Zvon III. 25.