474

Vdechoměr, u, m., spiro-, pneumometer.
Ktt.

Vděkuplně. Zr. Zahr. 4.

Vdova. O vdovách v starší době vz
v Arch. XIX 585. nn.

Vdovec. Ženy jdou na vdovce, jako
mouchy na med, jako ryby na žížalu, jako
myši na slaninu. Rais. Koř. 112., 113.

Vdovice, e, f. Hrad 105b.

Vdruhdy = někdy. V. pošle nějakú starú
babu. Popr. kn. rožm 52. (r. 1419. ).

Ve, interj. Ve kak mi jesť to novo. Šf.
Poč. 114. z Hod. Anděli volachu řkúce: Ve,
hubená duše. ML 20a.

vě-, předpona: věhlas. Mš.

Věcka (viecka), zdrobn. věc. Na malých
vieckách se postaviti. Chč. S. II. 172b. Aby
věcku opatřil. Arch. XXI. 314.

Věcnatosť, i, f. V literatuře máme posud
málo v-sti. K. Havlíček. — Věst. XI. 3.

Věcno, a, n. V tomto smyslu může býti
pro činnosť duševní jakékoli věčno. Čad. 82.

Věcnologický. V. rozřadění věd. Vz
Krec. 21.

Véct = vésti. Us.

Večán = nyní. J. Jir. pokládá to v Mus.
1863 329. za omyl m. vetčas.

Večechně, amplius. Sebrav v. sílu (svú).
Pat. Jer. 79., 18.

Večeř Ant., spis.

Večeře. Dostal suchu večeru, suchý obed
(výprask, bití). Slov. Phľd. XXIV. 343.

Večernice = netopýr. Slez. Vlast. I.
198. — V. = divá žena, která unáší děti,
nejdou-li domů, jakmile se ukáže první
hvězda na nebi. Kšť. Poh. 106. — V. vonná,
hesperis matronalis: večernička, noční fiala,
materna změnná, fiola zimní, zahradnické
ostí. Čes 1. XIV. 374.

Večerníček, čku, m. = zvon, kterým se
zvoní k večerní modlitbě. Tbz. I. 3. 102.

Věčí, věčší, větší (mlazí, mlazší, mlažší,
mladší). Ku věčí jistotě. 1418. List. zbrasl.
Otěž věcích tvých, majores. Ž. pod. Kto by
byl z nich najvěčí (najvyeczy). Paš. drk.
156. -- Mš.

Věčímtál (z.: větší - Theil). V. to nejde.
Dšk. Km 51.

Věčina, y, f., magnipes. Rozk. P. 1240.
(de membris).

Večjera, y, f. = večeře Brt. P. n. 516.

Věčmi = vice Slov. Er. Sto slov. pov. 51.

Věčnobytelný bůh. Msn. II. 30., Od. 74

Věčnorozenec, nce, m. Msn. II. 345.

Věčnosněžný vrchol. Zvon IV. 568.

Věčnověkoucí bohové. Msn. II. 15.

Věčný. Nič večného na svete. Mus. slov.
VI. 111.

1. Veď = vždyť. Nidz me nepočuli, v. zme
my lidé přespolní. Brt. D. I. 340.

2. Veď, vědě, vedi, vede tvary slovesa
věděti. Vz List. fil. VII. 293. Sr. Ib. XIII.
299

Veď, i, f. = věštkyně, prorokyně. O pražskej
vědi. Dal. M. M. nadpis k. 29. — Bhm. hex.
7., Rozk. P. 11. — Mš.

Vědárko, a, n., zdrobn. vedro. Dšk. Km.
31.

Vědeckoliterarní. Nár. list. 1905. 56. 3.

Vědeckopoučný cíl. Nár. list. 1905. 319.
13.

Vědeckoumělecký. Nár. list. 1904. 196.
13.

Vedekomluva, y. f. = různořečí. Slov.
Koll.

Věderka, y, f. = druh bečky. Val. Čes. 1.
XI. 445.

Věděti. Ten rok zemňáky daly vědět
(mnoho práce)! Val. Čes. 1. XI. 324. — oč.
Jakož by nevěděl o to. Baw. Ar. v. 886. —
se s nom. i akkus. Jestliže se žalobník jist
vie. NB. č. 16.

Vedła sem si, vedła (tanec). Vz Brt. P.
n. 906.

Vedlenehtový. Zánět vaziva v-ho, vřed
nehtový, paronychia. Ktt. Sr. Přehyb

Vedlenožci, Nebenwohner, bydlí na témž
rovnoběžníku, ale o 180° dále. Vz Ott. XX.
799.

Vědochod, u, m. Vědu dělá správný v.
Klc. List. fil. 1905. 225).

Vědom, a, o, vz Vědomý.

Vědomcův, ova, ovo. Vědomcova dcera.
Sb. sl. VII 32.

Vědomostní výchova. Nár. list. 1903.
161. 13.

Vědospásný postup. Osv. 1896. 551.

Vědověda, y, f. = čásť logiky jednající
o výměru, rozdělení, důkazu a methodě.
Krac. 4. V. jest jádrem i květem všech
ostatních věd. List. fil. 1905. 363.

Vedříti se = vedrati se. — kam: do
ovčince. Chč. S. I. 79a.

Vědro. Dotud s vědýrkem ke studnici se
chodí, až mu se obrouček opukne. Wtr. Min.
56.

Vegereth. Vezmi viegeretb.. Lék. B.
190a. Směs to s viegereth. 190^b. Vrbový list
a vegerych. 198b.

Vegerichtový. V. voda. Lék. B 200a.

Vegerych, vz Vegereth.

Vegetabilní. Ornament v-ního základu.
Nár. list. 1903. 94. 13.

Vegevort, u, m. V. ve vodě vařiti. Lék.
B. 184a.

Vehementnosť, i, f., z lat. = prudkosť.
Nár. list. 1903. 141. 13.

Věhlasce, e, m. = věhlasný muž. Msn. Od.
109.

Věhlasník, a, m. Msn. II. 48.

Věhlasnomyslný Medon. Msn. Od. 69.

Věhlasnopovážný čím: radou. Msn. Od.
244.

Věhlasnorozumný Medon. Msn. Od. 363.

Věhlasnovědoucí Medon. Msn. Od. 70.

Věhlasný v čem: v ruzumenství. Jrsk.
VI. 1. 173.

Vehlubování, o. V. se do čeho. Nár. list.
1903 154. 13.

Věchet, chtu, m. Věchtem střelený =
= hloupý. Jrsk. XV. 290. — Nemala baba
roboty, obšívala vechet. Mus. slov. VIII. 15.

Věchtík, u, m. Večer vechtíkom, ráno
nochtikom (večer umývá hospodyně nádobí
věchtem, ale nechá-li ho až k ránu, potom
musí je mýti, škrábati nehtíkem). Mas. slov.
VIII. 27.