493

Vrcholec, lce, m., studánka u Zbraslavic.
Př. star. VII 54.

Vrcholistý. V. sosna, Msn. Hym. 42.,
strom. Msn. Od. 63.

Vrcholný. V. dílo. Nár. list. 1905. 98. 13.

Vrchota, y, f. = vrch. Mark.

Vrchovatý. V. pokuta. 1598. Listář 33.

Vrchoviště, ě, n. Idské v. Msn. Hym. 80.

Vrchovní moc. Hod. Žalm. 124.

Vrchovo, a, n., vrch u Domažl. Čes. 1.
XII. 384.

Vrchpole (vrch + pole). Dšk. Km. 51.

Vrchstřeší, n. V. stavby. Jeř. Rom.
básn. 125

Vrchtitý. XV. stol. Uč. spol. 1903. III.
29. V. sklenice. Frant. 34. 22.

Vřieti, vz Vříti.

Vřitelnice, e, f. Mor. Brt. D. I. 321. Sr.
Vřítenice, Břítelnica, Břeteniee, Břitevnice,
Břetrnice.

Vrkositi. Chlapci v-li (byli již netrpě-
liví, chtěli už jíti). Ouboč. Rgl.

Vrmutrank, u. m., z něm. Wehrmut-
trank, žluté koření. Rostl. G. 48b.

Vrnění kočičí při vadách poloměsíčité
chlopně srdeční, Katzenknurren. Ktt.

Vrnidlo, a, n. Fňukavé v. (dítě). Čes. 1.
XIII. 11.

Vrobel, bla, m. = vrabec. Hra na šureho
vrobla. Slez. Vz. Vyhl. II. 245.

Vroněný. Šťáva v číš v-ná. Kká. Sion.
II. 55.

Vrozum. Tomáš jest nejprve v. vnesl
v cierkev římskú. Chč. Olom. 163^b. Kar,
píše: v rozum. Mš.

Vrožiť = věštiti. Podle něčeho nač v. Slez.
Vyhl. II. 7.

Vrstevnatý kámen; křemen (oblázek,
písek, pískovec, kámen vápenatý, kámen
hlinitý). Vz KP. IX. 255.

Vrstevnictvo. a, n., óynqltv. ía. Msn. II.
49, 83. Sr. Vrstevnictví.

Vrš, i, f. = obilí; mzda (pastýřům dá-
vaná obilím), zastr. Pel. XXVIII. — V. ry-
bářská. Vz Čas. mus. V. 33 nn. —
4. V., e, f. Mrtvému zvonit dva, tři vrše
(dvakrát, třikrát zvonění přetrhnouti). Nár.
sbor. 1902, 6., Vyhl. II. 118.

Vršák, u, m. V-ky = vršky stromů
zbylé při dělání klad. Val. Čes. 1. XIII.
111.

Vršitý vůz, koš (až do vrchu naložený,
naplněný). Kká. Sion. I. 133., Nár. list. 1903.
141. 13. Vršitou nadvládu nad někým míti.
Slád. Ant. 101.

Vrtačka, y, f. V. k podélnému a příč-
nému vrtání, malá vodorovná, na sýr nebo
na tvaroh. Nár. list. 1904. 135. 21, 138. 9.

Vrtadlo, a, n., V. lbové (pilka lbová),
trepan, v. kostní (vrtáček). Ktt.

Vrták, u, m. = lidový tanec. Vz Čes. 1.
XII. 360.

Vrtaš, nepo (inter volatilia), Rozk. P.
216, R. 60. Sr. Vrtoš.

Vrťátko Ant. Jan. Vz Lit. I. 684., 863.,
Alm. IV. 34. -40., Tk. Pam. I. 500., II. 525.

Vrtavec, vce, m., ptinus, brouk. Vz Ott.
XX. 948.

Vrtavý. V. bolesti. Ktt.

Vrtební profil uhelných dolů. Cyr. rytíř
Purkyně.

Vrtěná, é, f., tanec. Vz Brt. P. n. 911.

Vrtielka, y, f. = vlk (hračka). Zvrtala sa
ani v. Phľd. XXII., 39., Čas. mus. V. 22.
— V. = spodní čásť odlomená z vretena,
ktorá bývala dětem za hračku (vrtily jí).
Phľd. XXIV. 605.

Vrtiti se jak. Co se vrtíš, jako švec na
vahani? Sb. sl. 1902. 64. Vrtí sa ako prd
v pacách. Slov. Phľd. XXIII. 308. — čím.
Vrtil hlavou, chybně m. vrtěl. Věst. XIII.; j.

Vrtkavý čím: myslí. Msn. II. 47.

Vrtlík, u, m. = kverlovačka? Mor. Nár.
list. 1904. 271. 1.

Vrtohlávek, vka, m., 1589. Čes. 1. XII.
463.

Vrtule, e, f. V. chřestová, platyparaea
poeciloptera, malá moucha. Vz Ott XIX.
869.

Vrtulový parník. Us.

Vrub (vroubek). Jest mi dlužna za maso
a mám s ni vrub a tři vroubky za kopu se
počítají. XVI. stol. Čes. 1. XIII. 110. Wtr.

Vrubelek, lka, m. = vrabec (zdrobn. ).
Slez. Vyhl. II. 19.
Vrubl = vrub. Slov. Phľd. XXII. 573.

Vrubník, u, m. = porubník, bednářský
hoblík. Ott. XX. 287.

Vrubořez, u, m. Kerbschnitt. Hlasy
z vých. Č. 30. /7. 1905.

Vrubování, n. = nejjednodušší způsob
řezby, práce řezbářské. Vz KP. XI. 94.

Vrubovatý = majicí vruby, zubovatý. V.
štít. Hol. 7 let. I. 17.

Vrva, y, f., ubs. Rozk. P. 2500. Sr. Vrv.

Vryp, u, m. V. nerostů. Vz Vstnk. XI.
576

Vrýpiti co kam. To se hluboce v mozk
vrýpí a vštípí. Kom. Did. 215. Sr. Vrýpati.

Vrzaková R., malířka kraslic. Vz Čes. 1.
XIV. 423 s podobiznou.

Vrzání kožní (při chorobách), strepitus
coriaeeus. Ktt.

Vrzati komu kde. Vrzá mně v žaludku
(mám hlad). Litom. 56.

Vrzení, n. Lék proti v. (škrkání). Sbor.
slov. VIL 118.

Vržanov, a, m., pole a louky u Svato
slavě. Čas. mor. mus. III. 148.

Vsevek, vku, m., intrum. Rozk. P. 1777.

Vsedání, n. = souboj na koních. Chč.
S. I. 102a.

Vsedati = kláti se v souboji. Vz Vse-
dání. — oč. Páni vsedají o marnú česť.
Chč S. I. 102a.

Vschod, u, m. = východ. Od vschodu
slunce. Luc. 47.

Vsiesti, vz Vsednouti.

Vskoce = rychle, cito. V. vstáti. Ev.
vid. 30. V VII. 1057. vskoče oprav: v skoce.

Vskočiti kam jak. S mocí na něčí
grunty v. Arch. XX. 135.

Vskočník, u, m. vletka. List. fil. 1902.
253.

Vsledovati, vestiga sequi. 61. roudn.
76b.

Vslona, y, f. Umuč. roudn. 1458.