495

Všetečiti = všetečně jednati. — kde.
Kdo v cizí zemi v-čí. Fel. 164.

Všetřpytný. V. dřevce, opasek. Msn. II.
91., 163.

Všetvárně, něco ustrojiti, in allen For-
men. Krok. II. b. 166. (r. 1827. ). Neujalo se.

Všeučitelský podnik. Nár. list. 1903.
243. 13.

Všeutlačující auktorita církevní. Nár.
list. 1903. 305. 17.

Vševbožství, n., Pantheismus = učení,
že vše v Bohu jest obsaženo. Ott. XVIII. 145.

Vševěda, y, f. = znalosť všelikých lidských
věd, Pansophie. Ott. XVIII. 154.

Vševěstný Zeus. Msn. II. 137., Škod. 11²
154.

Všeznámosť, i, f. = vševědoucnosť. Hus.
Er. I. 73.

Všeživný. V. slunce. Jrsk. XXII. 161.
V. půda. Msn. Od. 184.

Všežravec, vce, m. Pokr. 1885. I. 228.
Sr. Všežrout, Všežravý.

Všickeren lid. Gest. U. 47.

Všíden = všední den. Volyně. Čes. 1.
XIII. 126. Sr. Všídní.

Všiňátko, a, n. = všíně. Dšk. Km. 34.

Všindoš, e, m. = všivák. Slov. Czam.
Slov. 131. Sr. Všinda v II. Přisp. 381.

V širém poli hruška stojí, tanec. Vz
Brt. p. n. 972.

Všitek, tka, o = všecek.

Všiváček, čku, m. = hustý oboustranný
hřeben. Č. Buděj. List. fil. 1902. 253.

Všivavník, u, m., zahrada u B. Bystrice.
Mus. slov. VII. 42.

Všivec, vce, m., pedicularis, rostl. Vz
Stračka, Ott. XIX. 392.

Všivina, y, f. = všivosť, Läusesucht,
phthiriasis. Ktt.

Všivý. V. bylina, vz Stračka zde.

Všourati se kam: do světnice. Rais
Sir. 117.

Všroubiti co kam. Fel. 46.

Vštěpiti = očkovati. — co komu: dí-
těti neštovice. Domažl. Čes. 1. XI. 306.

Všuchnouti = strčiti. Všuchla ho do
dveří. Phľd. XXII. 44.

Vtáčíček, čka, m. = ptáček. Dšk. Km. 35.

Vtáčínek, nka, m. = ptáček. Dšk. Km. 33.

Vtajiti se v mlze jako jiskra v opalu.
Zvon V. 537.

Vtanúti, insinuare. — co komu kam.
Tuto jemu radu v jeho srdce vtanul jest.
Pat. Jer. 130. 15.

Vtarasiti co kam. V. kámen (do otvoru
sluje). Msn. Od. 133.

Vtehda = tehdy. Kld. II. 202.

Vteperit = vtlouci. — co kam. Čo je
ťažko uveriť, nedá sa do modzgov (mozků)
v. Rizn. 169.

Vterý = úterý. Páni to odložili do v-ho.
Půb. brn. IV. 78.

Vtěťhati = strčiti, zavříti. Jsa jat do
vězení vtěťhán jest. Faust. 116.

Vtěziti. (Bůh) do propasti pekelné tě
vtězil (uvrhl). 1604. Čes. 1. XIII. 401.

Vtipný na mysli. Kom. Did. 77.

Vtírání, n. V. dehtové, Theereinreibung.
Ott. XIX.

Vtlačenina, y, f. V. od škrtidla. Ott.
XVIII. 533.

Vtloukaný. V. ozdoba. Nár. sbor. VIII.
116.

Vtrepať sa kam = vlézti. Slov. Phľd.
XXII. 669.

Vtrhnóť co kam. Nemá co na sebe v.
(obléci). Haná. Hoch. 8.

Vtržmo se k někomu chystati (kvapně,
ochotně). Val. Čes. 1. XII. 276.

Vůbčina, jm. lesa. Hoš. Pol. 145.
Vůbec, bce, f., louky u Červ. Hrádku.
Čas. mor. mus. III. 148. — V, = obecní
pastviště. Husy se pasou na vůbci; obecní les.
Hoš. Pol. 145. — V. = obec, ale jen ve
frasi: Platiť do vůbce. Hoš. Pol. II. 131.

Vůdce, e, m. Z mnoho vůdců každý chce
být pravý. Rizn. 168. — V., e, f. V. naše
Kar. 127.

Vůdství, n. Za své v. mějte vděk. Mtc.
1. 1873. 3. 75.

Vuklička, y, f., zdrobn. vukle. Vz IV.

876. Seděl tam nalíčený v staré paruce,

s copem a v-kami nad spánky. Jrsk.

XXIX. 193., XX. 2. 125. Sr. Vukle (kadeře).

Vukno, a, n. = okno. U Tišň. Šb. D. 43.

Vůkolečný = vůkoličný, okolní. Hoš,

Pol. 145.

Vůkolno = v okolí. Hoš. Pol. 145.
Vůl. či jest vůl, drž sám za rohy, ne-
spolíhej na cizí silné nohy. 1573. Uč. spol.
1902. II. 11. — V. = hlupák. Koukej vole (při
tom se ukazuje na krk. Dvojsmyslně: vůl
a vole). Ml. Bolesl. Čes. 1. XIII. 177. Je náruč-
ního vola bratr; Je dřevo, za který vůl
, tahá (chomout). Ib., Vlasť. I. 235.

Vůle. Dobrá v. zakrývá mnoho chyb.

Stan. I. 124. Dobrá vola jedáva koláč, zlá

ani otrub nemá. Sb. sl. VIII. 85. — V. =

lhůta, termin. V. se mu dává do čtyř let.

1583. Vstnk. X. 555.

Vulfenit, u, m, = žlutoba, ruda olověná.
Vz KP. IX. 276.

Vulgarism-us, u, m., z lat. — řeč lidová
naproti řeči spisovné. Lit. I. 153., 687.

Vulgarisování jazyka = přizpůsobování
jazyku lidovému. Lit. I. 105.
Vusín Kašp. Lit. I. 208.
Vůz. Pri plnom voze je lepšie kráčať
(lepší žena s věnem). Mus. slov. IV. 10.
Prodal koně, koupil vůz (o zpozdilém).
Vlasť. I. 235. Popis vozu litomyšlského. Vz
Litom. 63. — Části vozu v Starej Pazovej
na Slov.: štyri kolesá, «pice, hlava, bachry,
púška, osy, štezla, slepý, ľvoník, remenčok,
svorem, rázvory, kyša, oje, bivnice, ga-
rižke, perace, lojtry, šaragle, leske, ferhice,
řeťaze. Mus. slov. VII 58. V názvosloví
koštianském na Slov., vz Mus. slov. IV. 12.
nn. Na Šumavě: gder (kder), formánek,
houže (houžve), lešně (lišně), péra, rozvory,
spířce, srdeň, stolec, voj, voplín, váhy, zá-
blatník. Rgl.

Vůzka, y, f., zdrobn. vůz. Dšk. Km. 27.
Vůzko, a, n. = vůzka. Vých. Č. Řzn.
-vý, konc. ve spisech Husových. Vz List.
fil XXVII. 232.

Vybabrať co nač. Také na Slov. Sbor.
čes. 77.