497

Vydobudnúť = dobyti. V. víťazstvo. Slov.
Czam. Siov. 222.

Vydojený. Stál jako v-ný (nikdo si ho
nevšímal). Val. Čes. l. XII. 385.

Vydokonalení, n. Šf. v Kroku I. a. 30
(r. 1821).

Vydra Stan. Sr. Lit. I. 939.

Vydrahovaný = vystopovaný. V. škodná
(v lese). Nár. list. 1904. 314. 9.

Vydřeviti štolu (dřívím podepříti).
Zvon III. 7.

Vydrežňac. Psi ze začali v. (šklebiti).
Spiš. Sbor. slov. 1901. 86. — se komu =
napodobiti ho. Spiš. Sbor. slov. IX. 49.

Vydřidušský právní přítel. Lit. I. 578.

Vydřieti, vz Vydříti.

Vydrkati se odkud: z řetězu (vyvléci
se). Kdýně. Rgl.

Vydrukovaný = vysoustruhovaný. To ká-
zání jest jako v-né. Vyhl. Slz. 93.

Výdružie, n. Phľd. XXII. 574. Sr. Výdruž
v I. Přisp. 481.

Vydrviti koho. Zimnica ho vydrví
(zdrobí) Sbor. slov. 1900. 139.

Vydržeti komu. Sediáci by pánům ne-
vydrželi (nemohli by se tak dlouho souditi).
Hoš. Pol. II. 57.

Vydudati co = dudáním získati. Brt. P.
n. 805.

Vydumač, e, m. = rybník. Vz Nadymač.

Vydumaný. Čelo do vysoka v-né (vy-
pouklé). Čch. I. Pov. 219.

Vydumati co: dumky (vymysliti). Tbz.
V. 4. 302.

2. Vydumek, mku, m. = výmysl. V. že-
nichů. Msn. Od. 30. Sr. Vydumati.

Vydupněti, ěl, ění = dutým se státi.
Ilma už v-la. Vlasť. I. 38.

Výduť srdeční, aneurysma cordis. Ktt.

Výdutek, tku, m. = vydutina, odbočení
od přímé cesty. Udělali tam dva zbytečné
v-tky. Kšť. Lid. 15.

Vyduťový. V. rozšíření, aneurysmatische
Erweiterung. Ktt.

Vydvaliti, amovere. Gl. roudn. (Krok.
1888. 401).

Vydýchaný. Přišel všecek v. Brt. Čít. 190.

Vydýřiti. Sotva usnul, byl náhle vy-
dýřen (= vyburcován ze sna). Čes. 1. XIV. 17.

Vyfákať sa = vysrati se. Phľd, XXIV. 346.

Vyfermežeti co. Čes. 1. XIII. 322. Sr.
Fermežiti.

Vyfičeti. Tamodtud jí (poctivosti) snad
ještě větry nevyfičily. Tbz. V. 6. 192.

Vyfintěnec, nce, m. = vyfintěný člověk.
Tbz. III. 1. 191.

Vyforemniti, efformare. Bech.

Výfuk, u, m. V. u pneumatické pošty.
Ott. XIX. 977.

Vygabrovať se = vyjiti, vybelhati se.
Faust. 155.

Vyglundať = vyklízeti. Panny z tebe
(kostelíčka) vyglundají. Slám. Put. 405. Sr.
Vyglondati IV. 923.

Vyhaněný. V. moc. Rhas. E, 17.

Vyhladnúť = vyhladověti. Gb. sl. 1902. 25.

Vyhladovanie, n. = vyhladovění. Sb. sl.
1902. 26.

Vyhladovělý. V. kassa divadelní. Lit. I.
236.

Vyhladověný, ausgehungert, chybně od
vyhladověti m. vyhladovělý; od vyhladoviti
je vyhladovený. Mš.

Vyhladovování, n. System v-ní. Nár
list. 1903. 174. 5.

Výhledně. Zpráva zněla velmi v. Nár.
list. 1903. 333. 21.

Výhlednosť nových smluv. Nár. list. 1903.
159. 12

Výhledný. Jednání jest dosti výhledno
(nadějné). Nár. list. 1904. 121. 17.

Vyhlídal Jan, kněz a spis.

Vyhlídaný. Var 16 sudů nevyhlídaného
starého piva. List. Chrud. 1663. H. Jir. Mýto
90. 1.

Vyhlídati jak. Vyhlida jak strašidlo
v zelu. Slez. Vlasť. I. 238.

Vyhloubalý. Jemně v. Zub. Még. 35.

Vyhnati. Pastýř už vyhnal (dobytek na
pastvu); Obilí již vyhnalo (vymetalo). Rgl.

Vyhněvaný. Byl již v-ný (už se ne-
hněval). Jrsk. XII. 251.

Vyhněvati co na kom. Na něm (Bohu)
nelze v. XV. stol. Mus. 1904. 388.

Vyhnouti. Víte, že i já se toho (půjček)
vyhýbám. Arch. XX. 121.

Vyhnouvati = vyhýbati. Kbrl. Džl. 16.

Vyholdovati si co čím = získati. Tbz.
V. 6. 287.

Výhonek, nka, m. = výrostek, rychle vy-
rostlý hoch. Litom. 55.

Vyhorenisko, a, n. Chodí jako po v-ku.
Mus. slov VIII. 28.

Vyhostní poplatek. Zbrasl. 394.

Vyhoulávati se = vyjasnívati se. Krknš.
Šb. D. 33. Sr. Vyhouliti se.

Vyhovárati se = vymlouvati se. Kto sa
vyhovára, ten sa zamotáva. Rizn. 171.

Vyhrapkať Sa = sebrati se, ozdravěti. Slov.
Phľd. XXIII. 525.

Vyhráti. Kdo vyhraje, bude pánem, za-
zpívá druhému amen a pak ho pochová.
Píseň.

Vyhřáznúti, vz Vyhřeznouti.

Vyhřbílkovati koně = hřbílkem vyčistiti.
Tbz. III. 2. 402.

Vyhrdati kým = vzhrdati. XIV. stol.
Rozp. fil. 159.

Vyhřésti. Rozb. 1842. 188.

Výhřez, u, m., prolapsus. V. ruky při
poloze hřbetní, Vorfall des Armes bei
Schulterlage, v. břišní, ectopia abdominalis
(bederní, lumbalis, kyčelní, iliaca) Ktt. Sr.
Ott., XX. 700.

Vyhřiebsť = vyhrabati. Slov. Sbor. čes.
171.

Vyhřiznúti, vz Vyhřeznouti. A potom
sedm jiných (volóv) vyhřiže. B. olom.
Gen. 41.

Vyhrknouti. Ten mu směle do očí v-kl.
Zvon V. 693.

Vyhrnout kozu = vyhnati srnku. Hoš. Pol.
145.

Vyhromotlučiti se = přestati hromotlu-
čiti. Č. (Lit. II. 497. )

Vyhromovati koho odkud: z hospody.
Wtr. Min. 12.