499

I. 98. V. rozporku (vyvěsiti). Hoš. Pol. I.
150.

Vyklestilý. V. pacholátko. Faust. 94. Sr
Vykleštěný.

Vykliasnúť = odpuchnouti. Spiš. Sbor.
slov. IX. 49

Vyklíčený = vyšlý. Símě v-né vzrůstalo.
Nár. list. 1886. č. 1.

Vykličkovati co = vymotati, vylíčiti. Jrsk.
V. 97.

Vykliditi se = vyjiti, vytáhnouti. Baw.
E. v. 49.

Vyklikatiti co čím, kde. Křidljcí na
tabulce něco v. (klikatě vyrýsovati). čch. I.
Pov. 11.

Vyklíti = klením přivésti. Ký černokněž-
ník vyklel toho ďábla? Slád. Rich 16.

Vyklívati. Aby símě vyklívalo. Kom.
Did. 96. Sr. Vyklíčiti.

Vyklizeň, zně, f. = sklizeň. Menší v. řepy.
Nár. list. 1905. 1., 17.

Vyklmáčiť = vymoci, vypriasť. Slov.
Phľd XXIV. 477.

Vyklopovací vozík (na smetí). Vstnk.
XIII. 383.

Vyklouzlý odkud. Kutna (z kláštera)
v-lá. Kká. Sion I. 44.

Vyknítiť se odkud. Chcél sem se z teho
v. = vymluviti, omluviti. Mor. Čes. 1. X. 310

Vyknouti. Co mu bude nalezeno, aby
vykl. 1553. Z měst. knihy poděbr. Wtr.

Vykohoutit = vypáliti. V zloděj. mluvě.

Vykokrhaný salát = vyběhlý. Us.

Vykolíbnouti = z kolébky vyhoditi.
Malšice. List. fil. 1902. 253. Sr. Vykolíbati.

Výkonně, praktisch. V. prospívati. Krok.

II. b. 203.

Výkonník, a, m. vykonavatel, úřední sluha.
Pokr. 1886. č. 2.

Vykonspektovati, z lat. = prohlédnouti,
— co. Ty ostrovy Faustus spatřil a v-val.
Faust. 100.

Vykopčení, n. Výpověď o v. gruntů.
Arch. XX. 458.

Vykoprcnúť sa = vyvrátiti se. Slov.
Phľd. XXIV. 605. Sr. Vykoprtnúť IV. 972.

Vykotlelý = dutý. V. strom Pošum. Mš.

Vykoukal F., spis. Sr. Lit. I. 252., Zvon.

IV. 260.

Vykoukati odkud kam. V-kal odtud na
vlky. Chč. S. I. 122a. — co komu. Všecku
krásu by v-Ji (hledíce na tě tobě vzali).
Tbz. V. 6. 348.

Vykoum, u, m. Býti na v-mu (na vý-
zvědách). V zloděj. mluvě.

Vykoumat = vypátrati. V zloděj. mluvě.

Výkrajek, jku, m., vz Vékrajky.

Vykrechtiti co: hluboký příkop. Msn.
II. 128. Vz Vykrechtovati.

Vykriačiť ruku, prsty = do rovna na-
táhnouti. Liptov. Sbor. slov. IX. 44.

Výkrojek, jku, m. Srpovitý v. kosti vře-
tenní, incisura sigmoidea radii, zadní v.
krajový, inc. marginalis posterior, v. pateřní,
i. vertebralis, v. plášťový, i. pallii, hoření
v. štítný, i. thyreoidea superior. Ktt.

Vykropiti co čím: cestu slzami. Tbz.

V. 6. 156. Že ho v-pí hůř než horkým
máslem z domu ven. Zvon. IV. 81.

Vykrouhlina, y, f. Msn. II. 181.

Vykroutiti co jak. Naryzlá vousiska
do špiček vykrucoval. Zvon. III. 620.

Vykřtaltovaný. V. mluva. Lit. I. 646.

Vykrutňovať = pěstí bíti. Liptov. Sbor.
slov. IX. 47.

Vykšíkání, n. = školní trest ve středo-
věku. Věst. X. 10.

Vykúcať si co kde: búdu (v stohu) =
udělati, vydlabati. Slov čas. mus. V. 22.

Vykuckati koho odkud. Zlostná žena.
hospodáře z domu v-cká (vyžene). Zvon
IV. 20.

Vykuka, y, m. = vykoukaný, chytrý člověk.
Ml. Bolesl. Čes. 1. XIII. 89.

Vykukliti se z čeho. Z toho se vy-
kuklil drak. Sláď. Cor. 174.

Vykumfovati koho odkud = vyhnati.
Val. Čes. 1. XI. 92

Výkvět, n, m. V. kožní, Hautblüthe, an-
thema; období v-tu zralosti osutiy, stadium
maturationis. Ktt.

Výkvětek, tku, m. V-tky neštoviční,
Pockenefflorescenzen. Ktt.

Vykydati koho odkud: z obce = vy-
kliditi, vyhnati. Hamz. 47.

Vyladiti nástroje. Rgl.

Vyláti co na kom. Na něm (Bohu) nelze
v. XV. stol. Mus. 1904. 388.

Vyléci se odkud. Vylehú se z vajec
kuřence. Mand. 18^b Sr. Vylíhnouti se.

Vyléhlý. V. hříbě, Čeč. 164., kuřata. Mš.
Sr. Vylehlý.

Vylehnouti. Zajíci do oranin již vy-
léhají. Zvon V. 556.

Vyletěl pták, tanec. Vz Brt. P. n. 946.

Výletník, a, m., vz Lufťák zde.

Výlev krevní (výron) dužnicový, hae-
morrhagia parenchymatosa, v. krevní pro-
tržením cev, h. per diaeresin. Ktt.

Vyličání, n. = počitadlo. Slez. Vyhl. II.
241.

Vylíhnutý. V. kuřata. Us. Sr. Vylíhlý.

Vylihovati se kým v IV. 987. chybně
m.: vylyhovati. Sr. Vylhati.

Vylinúti, emanare. — co odkud. Třeva
z sebe v-nul. Pat. Jer. 133. 19.

Vyliska, y, f. = vytisknutý pohlavek. Slez.
Vyhl II. 305.

Vylití, n. = náruživosť (to, več se člověk
celou duší dává). (Vzteklosť), ježto se nese
ven v rozličná v. světem. Čhč. S. I. 21^a.

Vylitý = náruživý. To činí srdce v-tým
a lakomým; V. lakomec. Chč. S. II. 228^b.,
250b.

Vylna, y, f. = vlna. Brt. P. n. 529.

Vylnička, y, f., zdrobn. vylna.

Vylňunka, y, f. = ubrus, do kterého
Lašky se odívaly při úvodech, svatbách,
pohřbech. Čes. 1. XI. 118.

Výloh, u, m. = výklad. Vábivý v. ob-
chodu. Slov. Phľd. XXIV. 423.

Vylohovat co. Ovčák pole vylohuje. V.
Mýto. Mš. Sr. Lohy.

Vyloknouti, vz Vylokati. Mtc. 1902. 439.

Vylôňať koho = zbiti (holí, papekom).
Slov. Phľd. XXIV. 605.

Vylouditi koho po sobě. Baw. Ar. v.
4686,

32*



	499

	I. 98. V. rozporku (vyvěsiti). Hoš. Pol. I. 150. Vyklestilý. V. pacholátko. Faust. 94. Sr Vykleštěný. Vykliasnúť = odpuchnouti. Spiš. Sbor. slov. IX. 49 Vyklíčený = vyšlý. Símě v-né vzrůstalo. Nár. list. 1886. č. 1. Vykličkovati co = vymotati, vylíčiti. Jrsk. V. 97. Vykliditi se = vyjiti, vytáhnouti. Baw. E. v. 49. Vyklikatiti co čím, kde. Křidljcí na tabulce něco v. (klikatě vyrýsovati). čch. I. Pov. 11. Vyklíti = klením přivésti. Ký černokněž- ník vyklel toho ďábla? Slád. Rich 16. Vyklívati. Aby símě vyklívalo. Kom. Did. 96. Sr. Vyklíčiti. Vyklizeň, zně, f. = sklizeň. Menší v. řepy. Nár. list. 1905. 1., 17. Vyklmáčiť = vymoci, vypriasť. Slov. Phľd XXIV. 477. Vyklopovací vozík (na smetí). Vstnk. XIII. 383. Vyklouzlý odkud. Kutna (z kláštera) v-lá. Kká. Sion I. 44. Vyknítiť se odkud. Chcél sem se z teho v. = vymluviti, omluviti. Mor. Čes. 1. X. 310 Vyknouti. Co mu bude nalezeno, aby vykl. 1553. Z měst. knihy poděbr. Wtr. Vykohoutit = vypáliti. V zloděj. mluvě. Vykokrhaný salát = vyběhlý. Us. Vykolíbnouti = z kolébky vyhoditi. Malšice. List. fil. 1902. 253. Sr. Vykolíbati. Výkonně, praktisch. V. prospívati. Krok. II. b. 203. Výkonník, a, m. vykonavatel, úřední sluha. Pokr. 1886. č. 2. Vykonspektovati, z lat. = prohlédnouti, — co. Ty ostrovy Faustus spatřil a v-val. Faust. 100. Vykopčení, n. Výpověď o v. gruntů. Arch. XX. 458. Vykoprcnúť sa = vyvrátiti se. Slov. Phľd. XXIV. 605. Sr. Vykoprtnúť IV. 972. Vykotlelý = dutý. V. strom Pošum. Mš. Vykoukal F., spis. Sr. Lit. I. 252., Zvon. IV. 260. Vykoukati odkud kam. V-kal odtud na vlky. Chč. S. I. 122a. — co komu. Všecku krásu by v-Ji (hledíce na tě tobě vzali). Tbz. V. 6. 348. Vykoum, u, m. Býti na v-mu (na vý- zvědách). V zloděj. mluvě. Vykoumat = vypátrati. V zloděj. mluvě. Výkrajek, jku, m., vz Vékrajky. Vykrechtiti co: hluboký příkop. Msn. II. 128. Vz Vykrechtovati. Vykriačiť ruku, prsty = do rovna na- táhnouti. Liptov. Sbor. slov. IX. 44. Výkrojek, jku, m. Srpovitý v. kosti vře- tenní, incisura sigmoidea radii, zadní v. krajový, inc. marginalis posterior, v. pateřní, i. vertebralis, v. plášťový, i. pallii, hoření v. štítný, i. thyreoidea superior. Ktt. Vykropiti co čím: cestu slzami. Tbz. V. 6. 156. Že ho v-pí hůř než horkým máslem z domu ven. Zvon. IV. 81.	Vykrouhlina, y, f. Msn. II. 181. Vykroutiti co jak. Naryzlá vousiska do špiček vykrucoval. Zvon. III. 620. Vykřtaltovaný. V. mluva. Lit. I. 646. Vykrutňovať = pěstí bíti. Liptov. Sbor. slov. IX. 47. Vykšíkání, n. = školní trest ve středo- věku. Věst. X. 10. Vykúcať si co kde: búdu (v stohu) = udělati, vydlabati. Slov čas. mus. V. 22. Vykuckati koho odkud. Zlostná žena. hospodáře z domu v-cká (vyžene). Zvon IV. 20. Vykuka, y, m. = vykoukaný, chytrý člověk. Ml. Bolesl. Čes. 1. XIII. 89. Vykukliti se z čeho. Z toho se vy- kuklil drak. Sláď. Cor. 174. Vykumfovati koho odkud = vyhnati. Val. Čes. 1. XI. 92 Výkvět, n, m. V. kožní, Hautblüthe, an- thema; období v-tu zralosti osutiy, stadium maturationis. Ktt. Výkvětek, tku, m. V-tky neštoviční, Pockenefflorescenzen. Ktt. Vykydati koho odkud: z obce = vy- kliditi, vyhnati. Hamz. 47. Vyladiti nástroje. Rgl. Vyláti co na kom. Na něm (Bohu) nelze v. XV. stol. Mus. 1904. 388. Vyléci se odkud. Vylehú se z vajec kuřence. Mand. 18^b Sr. Vylíhnouti se. Vyléhlý. V. hříbě, Čeč. 164., kuřata. Mš. Sr. Vylehlý. Vylehnouti. Zajíci do oranin již vy- léhají. Zvon V. 556. Vyletěl pták, tanec. Vz Brt. P. n. 946. Výletník, a, m., vz Lufťák zde. Výlev krevní (výron) dužnicový, hae- morrhagia parenchymatosa, v. krevní pro- tržením cev, h. per diaeresin. Ktt. Vyličání, n. = počitadlo. Slez. Vyhl. II. 241. Vylíhnutý. V. kuřata. Us. Sr. Vylíhlý. Vylihovati se kým v IV. 987. chybně m.: vylyhovati. Sr. Vylhati. Vylinúti, emanare. — co odkud. Třeva z sebe v-nul. Pat. Jer. 133. 19. Vyliska, y, f. = vytisknutý pohlavek. Slez. Vyhl II. 305. Vylití, n. = náruživosť (to, več se člověk celou duší dává). (Vzteklosť), ježto se nese ven v rozličná v. světem. Čhč. S. I. 21^a. Vylitý = náruživý. To činí srdce v-tým a lakomým; V. lakomec. Chč. S. II. 228^b., 250b. Vylna, y, f. = vlna. Brt. P. n. 529. Vylnička, y, f., zdrobn. vylna. Vylňunka, y, f. = ubrus, do kterého Lašky se odívaly při úvodech, svatbách, pohřbech. Čes. 1. XI. 118. Výloh, u, m. = výklad. Vábivý v. ob- chodu. Slov. Phľd. XXIV. 423. Vylohovat co. Ovčák pole vylohuje. V. Mýto. Mš. Sr. Lohy. Vyloknouti, vz Vylokati. Mtc. 1902. 439. Vylôňať koho = zbiti (holí, papekom). Slov. Phľd. XXIV. 605. Vylouditi koho po sobě. Baw. Ar. v. 4686, 32*