501

Vypaženina, y, f. = vypažení, das Futter.
V. ve dveřích. Tbz. VIII. 133.

Výpažný, vz Pažnice.

Vypentliti co: hlavu = pentlemi vyzdo-
biti. Čes. 1. XIII. 222.

Vypěstěný. V. citlivosť. Nár. list. 1904,
3. 13.

Vypevňování, n. V. břehů. Nár. list.

1903. 143 2.

Vypichovač, e, m. V. něčeho. Nár. list.
1905. 131. 23.

Vypínačka, y, f. = pila s plechem na
jednom konci zapnutým na háčku. Vz KP.
XI. 9.

Vypínati. Neslušnosť v. se příliš. Msn.
II. 311.

Vypísknouti = vykřiknouti. Židovka v-skla.
Zvon IV. 396.

Vypiti co. Vypiji to jménem sto čertů.
1512. Arch. XIX. 157. — co odkud. Bou
(byl) by vypiu aj z hada žlč. Slov. Sb. sl.
VIL 129. — Ked si vypil, zaplať. Mus.
slov. IV. 28.

Vypitý člověk (pitím ztloustlý). Zvon III.
142.

Vypláchnutí pochvy, Ausspülung. Ktt.

Vyplachovač, e, m. = nástroj k vypla-
chování nádob. Nár. list. 1903. č 140. 9.

Vyplakýnati = vyplachovali. Kbrl. Džl. 16.

Vyplápolati odkud. Z pohledu jeho vy-
plápolal posměch. Hav. Chamr. 92.

Výplata. O v-tách starší doby. Vz Arch

XIX. 591. nn.

Vyplátět = vypláceti. Záp. Mor. Šb. D. 39.

Vyplatiti koho jak. V-til ho bez peňazí
(palicou = holí). Rizn. 177.

Vyplavčiti se. Ten se v-čil. Dšk. Km. 53.

Vyplení, n. V. vad. Mat. Syr. la. sl. 2.
(Mš. ).

Vyplesati co kde. Svoje plesy v nich
(v houslích) v-sal. Hlk. VII. 251.

Vypletaný čím. Hráz v-ná trním. Arch.

XX. 317.

Vyplísknouti. Voda v-kla (vystříkla)
Čes. J. XI. 440. Sr. Vypleskati.

Vyploužiti se kam. Principál v-žil se
do svého. Rais. Vlast. 20.

Výplyv, u, m. Bylo to v-vem sebeobrany
(výplodem, výsledkem). Slov. Sbor. čes. 21.

Vypnulý hřbet hory. Stan. III. 186.

Výpočet, čtu, m. V. pojišťovací. Nár. list.

1904. 17. 17.

Výpočetní podklad. Nár. list. 1901 31. 17.

Vypočítaný. Slova dobře v-ná (dobře
namířená, uvážená). Mš.

Vypočítavě něco činiti. Kká. Sion II. 139.

Vypočutie, n. = výslech. V. svedkov. Slov.
Czam. Slov. 169.

Vypodděnkovati koho. Čes. 1. XI. 187.
Sr. Podděnek.

Vypojiti = vyšenkovati. Bez nich (kost-
kářů) by (hostinští) vina a piva nevypojili.
Chč. S. II. 178a. V. = vypřáhnouti. V.
koně. Jrsk. XXVIII. 1. 198.

Vypósobce, e, m. V. těch odsudků. Kar. 51.

Vypostělý = vypostšný. V. pústenník.
Chč. S. II. 212b.

Vypoščaný = vypůjčený. Brt. P. n. 675.

Vypotáceti se odkud, heraustaumeln.
Nár. list. 23. /9. 1900.

Výpotek, tku, m. V. hrudníku, Ott. XIX.
921., v. v dutině břišní, Ott. XIX., syrova-
tečný v. ve vak pohrudniční, Ott. XX.,
v. děložní, Nár. list. 1903. 144. 8., ohrani-
čený v. pohrudniční, Ott. XX., úsilovnější
roztírání v-tků chorobných. Ktt. Sr. Vý-
měšek.

Vypotřebovati. Mnoho dříví (k tomu) se
vypotřebuje Arch. XX. 17.

Vypoučený skáloroh. Polák Zd. Lit. II. 13.

Vypouchlý. V. oči (vyvalené). Tbz. V.
I. 156., Slám. Put. 30. Sr. Vypouklý.

Vypouleti se komu odkud. Oči se mu
v-lely z důlků. Kká. Sion I 186.

Výpověď. Soudní v. Vz Ott. Říz. III. 203.

Vypozorovaný. Již ji mám v-nou (už
jsem ji, pozoruje ji, poznal). Sá. XX. 126.

Vypožičiavač, e, f. = vypůjčitel. V. penazí
na úroky. Sbor. slov. IX. 7.

Vyprahnouti co. Slunce v-hlo zem. V.
Mýto. Mš.

Výpřahy, pl., m. = místo, kde se béře
přípřež. Kdýně. Rgl.

Vyprakticirovati = chytře získati. Fel.
161. Sr. Vypraktikovati.

Dypráskaný. Je v. = fikaný. Bzenecko.
Čes. i. XIV. 422.

Vyprašovadlo, a, n. V. nábytku. Rgl.

Vyprávěcí umění. Zvon VI. 14.

Vyprávěčka, y, f. = vypravovatelka. Čes.
1. XII. 280.

Vypravení, n. = odchod. Baw. Ar. v.
2926. — V. = vypravování, narratio. Po v.
cest, narratione facta. Mill. 10.

Vypravovací. Všichni zachváceni byli
v. horečkou (snahou něco vypravovati).
Zvon III. 614.

Vypravování, n. Mám toho v. (upejpání)
s tebou právě dost. Sá. Pr. m. I. 88.

Vyprdnouti si co kam. Vyprdl si na
vrch baráky (vystavěl na vrchu) a člověk
aby se dřel (nose tam vodu). Us.

Vypresignovati. Síra má moc v. či vy-
tvořiti těla sobě podobná. Zach. Test. 38.,
152.

Vyprchávati, vz Vyprchati.

Vypřisieci, vz Vypřisahati.

Vyproročiti co komu. Msn. Od. 255. Vz
Vyprorokovati ve IV. d.

Výprosa. O v-šách v starší době vz Arch.
XIX. 591., 505

Výprsk, u, m. V. vzteku. Nár. List. 1904.
271. odp.

Vypršený. V. mračno. Čes. 1. X. 468.

Vyprúčený = konvexní. Val. Čes. 1. XIII.
74.

Vyprúčiť sa. Val. Čes. 1 XI. 435.

Vyprýtovati co: slad. 1663. H. Jir. Mýto.
90. 1.

Vyptati se nač. Aby na to vyptáno bylo.
1511. Arch. XIX. 57.

Výptavný. Neujalo se.

Vypučelý. Hlava štíhle z ramen v-lá.
Máj III. 4.

Výpůjční úřadovna. ZI. Pr. XXII. 323.

Výpuk = vypuknutí. V. žádosti (Čupr).
Čad. 97.