502

Výpuka, y, f. = vypuklina, Buckel. Sb.
sl. VIII. 124.

Vypuklinatý štít. Msn. II 213.

Vypuklý. V. oko (vinné, révové). Mtc.
1903. 322.

Vypultrovati = vyplundrovati. — koho.
Arch. XXI. 451.

Výpustka, y, f. V. v podřečí polnickém.
Ve větě hlavní vypouští se sloveso výrokové.
A rychtář (pravil), že vo nich neví. Více
v Hoš. Pol. L 131.

Výpustkový. V. kýla. Divertikelbruch,
hernia litterana. Ktt.

Vypustlý. Na krku měla v. vlňáček (vy-
bledlý, který pustil barvu). Pittn. 9.

Vypuškati co = vyzvoniti, pověděti. Sobě-
nov. List. fil. 1902. 253.

Vypuzovač, e, m. V, moči (sval), de-
trusor urinae. Ktt.

Vypuzující léky, abortiva, pellentia.
Ktt.

Výr. Ke všem všudy výrům! Sá. Prost.
m. II. 47.

Vyraumovati = vykliditi, vyčistiti. — co:
příkopu. Arch. XX. 409.

Vyraziti co na kom v VII. 1080. oprav
v: co na čem. — V. co odkud: z pytle
(ukrásti). V zloděj. ml. Čes. 1. XV. 48.

Výrazově, dem Ausdrucke nach. Čásť
komposice v. měkčí. Pokr. 1885. Č. 89.

Výrazuplně čísti = výrazně. Jrsk. VI.

I. 74.

Vyrážkový. V. nemoc (vyraženina). Vz
Nár. sbor. VIII. 140.

Výrazní komora v prvním patře chalupy.
Čes. 1. XII. 194.

Vyražovaný. Dek, kterýž kuoň kryje,
v-ný. Chč. Post. 105a.

Vyrčitý, vyčitý den = určitý, kdy lidé
smějí choditi do lesa na roští. Hoš. Pol. II.
145., I. 79. Jel na virčitej plac Hoš. Pol.

II. 39.

Výrečnosť, i, f. Cvičeni v-sti. Šije mi
švačka košulu; vypupencuje-li mi ju, lebo
nevypupencuje-li ju; Zapry prysem pry-
pryšel prykotla prypujčiť pribuděm, pry-
varyť pryryby, prydamy prytež pryvam atd.
Vz Vyhl. II. 240. Sr. Výslovnost

Vyredukovati kov. KP. X. 235.

Vyřešení, n. V. zápletky. Zvon VII. 175.

Výřezný. V. lůžko (vyřezávané). Msn.
II. 458

Výřka, y, f. Mus. 1843. 407. Lópe: vý-
řek, výrok. Mš.

Vyrko, a, n. = palanda. Orava. Sb. sl.
1901. 193.

Výrobisko, a, n. Hôlne v. (krajina). Sb.
sl. 1902. 35.

Výročný. V. určitosť (rozvíjející člen
přísudku). Klc. 105.

Výroj, e, m. V. neštovic, Pockenent-
wickelung. Ktt.

Výrok věty v podřečí polnickém. Vz
Hoš. Pol. I. 120.

Výrokový = dogmatický. Mark. Neujalo se.

Výron, u, m. V. krve v přední komoru,
haemophthalmus externus, do sklivce, hypo-
haema, haemophthalmus internus, v oko,
haemophthalmus. Ktt.

Vyrouhati se komu. Nár. List. 20. /9. 1900.

Výroviny, les u Hronova. Jrsk. XII. 116.

Vyrovnací jednání, výbor. Nár. List.
1903. 177. 5., 163. 4.

Vyrúbiti, vz Vyroubiti.

Vyruciť sa na koňa (vyskočiti). Čas. mus.
IV. 4.

Vyrudněti, ěl, ění = vyrudnouti. Zr. Strat.
226.

Vyrumpálovat = rumpálem vytáhnouti,
vyzdvihnouti. — co: zabité prase. Dšk. Km.
54.

Výrůstek, stku, m. V. chruplavčitý, chru-
stavičitý, ecchondrosis. Ktt.

Výsada, y, f. = podmínka. Val. Nár. sbor.
VIII. 51. — V., y, m. = člověk chlubný
(chlubič). Domažl. Hruš. 116.

Výsadba, y, f. Stromky k v-bě = saze-
nice. Rgl.

Vysáhlý. Nad ostatní v. = vyšší. Msn.
II. 50.

Vysáhnout k ráně, zum Schlage aus-
holen, špatně m.: ruku k ráně napřáhnouti,
k ráně se rozpřáhnouti. Mš.

Vyseděti. Až mu oči vysedaly (vylezaly).
Zvon VI. 50. — co: dluhy (ve vězení býti
až do zaplacení dluhu). Světz. 1888. 723.

Vysedlina, y, f. V. horská, břežní. Msn.
Hym. 11., Od 93.

Výsev, u, m. Secí stroj s výsevem vá-
lečkovým; Secí stroj pro vrchní a spodní
v. s vyprazdňovacím zařízením. Nár. List.
1903. 134. 21.

Vysévací stroj. Ott. XIX. 411a.

Vyschlec = hubený člověk. Tbz. XIII. 395.

Vyschlý jak: jako kosť. Tbz. V. 6. 348.

Vysiesti, vysiedati = vysednouti, vysedati.
— odkud: z korábu. Baw. Ar. v. 5016.,
Ap. 223b

Vysílení stářím, marasmus. Blouznění
z v., delirium ex inanitione; přílišné v.,
prostratio, adynamia, defatigatio. Ktt.

Vysířiti co: dům = sirou vykouřiti. Msn.
Od. 338.

Vysk, cano (inter nomina personarum).
Rozk. P. 1177., R. 81.

Výskalka, y, f. (veskałka) = červená
pentle na klobouku svobodných; žena výskající.
U Kojetína. Čes. 1. XI. 210.

Výskavosť, i, f. Bouřná v. Zvon VI. 98.

Vyskočení, n. Trám v. na 90 cm = vy-
čnívající přes roubení. Čes. 1. XV. 34.

Vyskočil O. M., básn. Sr. Zvon IV. 238. -
V. Qvido, básn. Zvon III. 643.

Vyskočily. V. oči = vysedlé. Vstnk. X.
600.

Vyskočiti jak. V-čil, jako když prach
zapálí. Hlk. V. 6.

Výskočně zpívati = diskantovati. Gb. Slov.
I. 250.

Výskok = děva, která ráda skáče, tancuje.
Slov. Phľd. XXIV. 605.

Výskyt, u, m. V. nerostu v přírodě. Vz
Vstnk. XI. 582.

Vyskytnouti se kde jak. Vyskytl se tu
náhle jako mrak na čistě modrém nebi za
letních dnů. Tbz. V. 9. 276.

Vyskytný útes (břehu). Msn. II. 30.