505

Vyšujtašovati co čím = vyšnorovati.
Slov. Czam. Slov. 168. Sr. Šujtaš.

Vytáčaný, tanec. Vz Brt. P. n. 962.

Vytáhliš, e, m. = člověk vytáhlý, vysoký;
nadávka (slombidlo). Slez. Vyhl. II. 4, 335.

Vytahovací stůl. Vz KP. XI. 121. s vy-
obraz. na str. 122.

Vytahovačky = druh ženských punčoch;
byly huněné z brunaté vlny. Val. Čes. 1.
XII. 319.

Vytahovaný. V. kalhoty. Světz. 1886. 406.

Vytahovati se jak kde Vytahuje sa
ako pes na pazderí. Slov. Phľd. XX1V 343.

Vytaloupiti se proti komu. Proti němu
v-lo se veliké vojsko (vybralo se, vytáhlo).
Faust. 172.

Vytalousiti se na koho. Když jel, v-sil
se naň jelen (vyběhl, vyřítil se). Faust. 74.
Sr. Vytaloupiti.

Vytančiti koho = mnoho s ním tančiti.
Vlasť. I. 32.

Vytantovati co čím = vylákati. Kněží
lidské statky vytantují svou pošmúrností.
Rokyc. Post. 29lb.

Výtažně. Svědectví jen v. uvésti (u vý-
tazích) Vin. I. 146.

Výtečnický. V. rodina (čes. výtečníků).
Hlk. X. 301.

Vyteliti. Když sedlák najímá novou
čeleď, říká se, aby se dobře vytelil, aby ho
to nemrzelo. List. fil. 1902. 254. Vz Telení.

Vytepati vsi (vybiti, vydrancovati). Lbk.
40.

Vyteperiti se odkud = vybrati se. Ta
potvora z jeskyně se v-la. Sbor. slov. 1900.
139.

Vytěsniti kov kovem. Vot. 160.

Vytěsňování skupin cukerních v hydra-
zonech. Vstnk. XIV. 195.

Vytiekati = výpady činiti, útočiti, inva-
dere. Baw. T. v. 471., J. v. 56. Často vy-
tiekají na tu vlasť, invadunt. Mill. 126.

Vytírka, y, f. = čím se co vytírá. —
V. = červené sukno na chomoutě. Rgl.

Výtisklivě, ausdrücklich. V tom písmu
v. stálo, že... Nár. list. 9. /2. 1901.

Výtisky = veřejně. V zloděj. mluvě. Čes. 1.
XI. 142.

Vytisnutý. Od velkej roboty má oči v-té
ako rak. Mus. slov. IV. 66.

Výtkový soud. Vz Pochvalný zde.

Výtlačky, vz Rakyja.

Výtlak, u, m. Bagger s v-kem. Jind. 5.

Vytleskati. Klaka umění jeho do široka
v-la. Zvon V. 509.

Vytloskať. Za flašu toho v-la (vypila).
Phľd. XXII. 361.

Vytluka, y, m. = kdo šuká, shání se
v troubě po jídle. Litom. 25.

Vytnouti co = provésti. Pudem poslech-
nout, jak to dnes p. farář vytne. Litom 57.

Výtok z ucha, Ohrenfluss, otorrhoea. Ktt.

Výtokový otvor roury, KP. IX. 81, sto-
jan samočinně se vyprazdňující. Nár. list,
1903. 134. 21.

Výtoň. Clo ze dříví platilo se dřívím,
které vytínáno bylo z každého voru, odtud:
Výtoň Dolen. Pr. 460.

Vytopený. V. máslo = převařené. Strn.
Poh. 120.

Výtopný. V. plocha. Nár. list. 1905. 354.
14.

Vytřasadlo, a, n, hospodářské náčiní
k vytřásání něčeho.

Vytřasadlový. V. klika stroje. Nár. list.
1903. č. 136., 1904. 135. 22.

Výtřaska, y, m. = taneční mistr. Jrsk.
XX. 2. 308.

Výtřaskový. Vz Mlátička.

Výtřasník, u, m. = přístroj hospodářský.
Us.

Vytratiti se jak. V-la se po prstech
lehounce jako duch (odešla). Zvon IV. 92.

Vytřeštěně zříti. Zvon III. 76.

Vytřeštiti co jak. V-štil oči jako jazvec
(vyvalil). Rizn. 175.

Vytříbiti co odkud. Ty by's ze mne
v-bil střeva i plíce. Poč. XVIII. stol. Čes. 1.
XII. 17.

Vytřiesti, vz Vytřísti, Vytřásti.

Vytroubiti = tajně vytáhnouti. V zloděj.
mluvě. Čes. 1. XI. 142. — koho. Pastýř vy-
trubuje dobytek. Hamz. 55.

Vytruditi = pokárati. Hluboká. List. fil.

1902. 254.

Výtrusnice. Sr. Ott. XXIII. 901.

Vytrvalosť všecko zmůže. Tbz. V. 4.
337.

Vytrysklý. Bol z hluboka v-sklý. Zvon
VI. 117.

Vytržiti co = koupiti. 1514. Arch. XXI.
25.

Vytuskať koho kam: do pitvora (vy-
tisknouti, vytlačiti). Slov. Phľd. XXIV. 149.

Vytváření v cihlářství = práce, kterou
připravené hlíně dodáváme určitého tvaru.
Vz KP. IX. 129. nn.

Výtvarnický. V. monografie. Nár. list.

1903. 347. 10. — Zvon V. 784., VI. 204.
Vytvořenina, y, f. = vytvořená věc, das

Gebilde. Masar. Stud. 21.

Výtvorně něco ušlechtiti. Jg. v Ráj. ⁸ 258.

Vytylý. Pohrává slovy, jako v-lý vepř
věchtem zmítá. Fel. 29.

Vyučovací předmět (kterému se vyučuje).
Us.

Vyučovatelský výcvik. Nár. list. 1905.
186. 13.

Vyumělčiti co = uměle zhotoviti. Msn.
Od. 81., 177. Sr. Vyumělkovati v IV. 1165.

Vyumělkovaně. Zvon IV. 295.

Vyumělůstkovaný. V. rostlina. Hlk.
XI. 71.

Vyvalený. V. šošky = vyvinuté boule.
Čes. 1. XIII. 173 Vz Šoška.

Vyvářeč, e, m. V. v papírnictví. Vz Ott.
XVIII. 175.

Vyvářet' se = vypařovati se (o močále
a p. ). Hoš. Pol. I. 145., II. 5. Sr. Vyvařiti.

Vyvařiti. Tam čeládce tak vyvařujou
(vaří). Zvon IV. 78.

Vyvážiti = vyvrátiti. — co čím: dvéře
sochorem. Arch. XXI. 334.

Vyvejřený. V. oči = vyvalené. Rgl. Sr.
Vejřit.

Vývěr, u, m. V. citů. Zvon V. 573.