519

Zaplíhati. Chléb s pečeným masem z.
Msn. Od. 325. Sr. Plíhati.

Zaplihotati. Štruksy kolem nohy z-ly
(se zaklátily, zatřepetaly). Rais. Lop. 198.
Modračka kolem noh se jí z-la. Rais. Lid.
210.

Zaplískaný čím. Rozum bludy z-ný.
1592. Hrubý 163.

Zaplniti co čím. Pole trním a hložím z.
Arch. XX. 552.

Zaplodniti co čím: půdu (hnojem). Stan.
II. 8

Zaplovovací apparát acetylenový. KP.

X. 122., 127.

Zapobíhati kam: k lidem. Msn. Hym. 7.

Zapobřišniční. Zánět buničiny z-ční,
retroperitonitis. Ktt.

Započíti. Prvním květnem započne se
s výčepem ležáku m.: počne se ležák točiti;
bude započato se stavbou m: počne se
stavěti. Brt. ve Věst. XII. 95.

Zápodobenství, n. Slov. třeb. 15.

Zapohnati oč. Sr. předcház. Mlčeti čím.

Zapojeti = něco málo stranou zajeti.
Krok II. b. 313.

Zápojný. Z. pití (zápoj). Mam. A. 34b.

Zápolina, y, f. = červánky? Jak je na
novy rok z. a věter, bude vojna. Slez.
Vlasť. I. 212.

Zapomanulý hřích (na který kdo za-
pomenul). Št.

Zapomanutý. Z. země, terra oblivionis.
Ž. witt. 87., 13. — Z. = pomatený. — čím,
Byla strachem všecka z-tá. Jrsk. XXVII. 9.

Zapomnělec, lce, m. Tbz. III. 2. 40. Vz
násl.

Zapomnětlivec, vce, m. Tbz. V. 1. 290.

Zaponáhlať sa s čím = pospíšiti si.
Val. Čes. 1. X. 473.

Záponka, y, f. Nenosieva ruky v zá-
ponke (je pracovitá). Riz. 173.

Zapopletať sa = zapotáceti se. Val. Čes. 1.

XI. 92.

Zápor. Dostává Slovana (noviny) na z.
(na zapřenou, tajně). Tk. Pam. I. 370. —
Z. = negace. Vz Brt. Slov. 226. nn.

Záporečka, y, f. = závora. Brt. P. II.
Vysv. Sr. Zápora

Záporný genitiv. V podřečí polnickém
jest místo něho z pravidla akkusativ. Ne
mněli jsme pokoj. Vz Hoš. Pol. I. 122., Brt.
Slov. 226. nn.

Zapošívač, e, m. Přístroj u šicího stroje.
Ott. XXIV. 604.

Zapotáceti se kam (k čemu). Kká.
Sion II. 62.

Zapotiti koho. Příkrá sestra nás z-la.
Hlk. XI. 24.

Zapotřeba m. zapotřebí v popěvku. Já
budu voják, fasovat tabák, peníze a chleba,
všecko, co je z. Mš.

Zapoulený rz zamračený. Hruš. 160.

Zapouliti se = zamračiti se. Hruš. 160.

Zapovídati. Co se z-dá, toť nejvíc vnady
má. Kká. Sion II. 117. Co se z-dá, toho
lidé náramně chtiví bývají. Frant. 40., 11. —
se čeho = zaprisahali se. Žaba sa zapo-
vedala močila a predsa dońho skočila. Slov.
Mus. slov. V. 37. — se kde. Trochu jsem

se tam zapovídala (dlouho povídala, za-
meškala se). Zvon V. 215.
Zapoviti = poroditi. Z-la mu dceru. Sá.

XVII. 15.

Zapracovaný odborník. Zvon V. 569.

Zaprásknouti co: dvéře (zavříti). Zvon
V. 377.

Zaprášení plic, pneumokoniosis, Staub-
inhalationskrankheit. Ott. XIX. 978., 925a.
Z. plic prachem křemičitým, chalicosis pul-
monum. Ott.

Zápravka, hora u Jabrikové. Mus. slov.
VII. 52.

Zapřaženec, nce, m. = do něčeho za-
pražený. Nár. list. 19. /6. 1896.

Zápraží, vz Pražiny.

Zapřelý = zatajený. Z vina. Drk. dram.
asc. v. 14.

Zápřež, e, f. Na jednu z. pracovati rz
svorně, společně. Kmk.

Zapřiečiť komu co rz zhatiti (plány).
Phľd. XXII. 36.

Zapříhati koně. Gl. roudn. 29a.

Zapřisieci, vz Zapřísáhnouti.

Zapřísti dobytek = zapřáhnouti. Ouboč.

Rgl.

Zapřít co: dvéře = za závlačku zavřít,
zatáhnouti. Brt. P. n. 1196.

Zaprlený jak. Bola z-ná až po uši (za-
pýřená). Slov. Phľd. XXII. 40.

Zaprodanec, nce, m. = člověk zaprodaný.
Tbz. III. 2. 202.

Zaprositi koho kam: do světnice (aby
tam vešel). Jrsk. V. 196.

Zaprouditi kudy. Závisť z-la jejím
nitrem. Zvon III. 221.

Zaprplať sa = zamazati se. Slov. Phľd.
XXIV. 482.

Zapšknúť = zakýchnouti. Val, Čes. 1.
XII. 274.

Zapukat = pokouriti si. Rgl. Sr. Pukati.

Zápurník, a, m. = vzpurec. Je to takový
z. Klat. Čes. 1. XI. 368.

Zapustiti = spustiti: — co: rybník.
Čes. 1. XII. 332. — na koho. rz naň se
obořiti. Fel. 61.

Zapuštěný. Z. mládež = zpustlá, za-
nedbaná Kom. Did. 304.

Zarábjať s kým = špatně zacházeti Val.
Čes. 1. XI. 92.

Zarachocení hromu. Sr. Působiti nač.

Zařápati = zatlouci, zaklepati. — nač:
na okno. Jrsk. XXVII. 297., Zvon III. 13.
Jrsk.

Zarastený = zarostlý. Slov. Z. jako Žid.
Mus. slov. VI. 111.

Zaratkať sa kde = zameškati, zaržeti se.
Zaratkal sa do puonoci pri skleničky. Slov.
Phľd. XXIV. 814.

Záraza, y, f., Orobanche, rostl. Vz Ott.

XVIII. 890.

Zaraženosť, i, f. Strnulá z., stupor. Ktt.

Zarážka, y, f. Z. u tkalcovského stavu
rz přístroj, kterým se cívka samočinně za-
staví, přetrhne-li se některá ze soukaných
nití. Ott. XXIII. 723. — Z. Kosa se zarazí
do kosiříka z-kou (klínkem, kterým se
kosa přitahuje). Hoš. Pol. II. 149.