522

Zašlehati komu čím kam. Zašlehl mu
karabáčem do obličeje. Tbz. V. 5. 209.

Zašlosť města. Arch XX. 299.

Zašmúriť co: oči = přivříti a p. Slov.
Nár. sbor. 1902. 4.

Zašňapiť si kam. Z. si do prsta = za-
říznouti. Slov. Phľd. XXIV. 544.

Zášnorec, rce, m. Šlehl, až mu z. ulíti.
Čes. 1. XII. 112.

Zašoškati si = pošeptati. Sr. Šuškati.
Mtc. 1902. 125.

Zašplechtati si s kým = pohovořiti.
Rais. Lep. 181.

Zašplochtati kudy. Hladinou cosi z-lo.
Tbz. XIII. 416.

Zašplouchnutí, n Z. vody. Rais. Lid.
174.

Záští, n. Z. zvracuje srdce v kámen. Tbz.
V. 6. 104.

Záštíplný. Z. štvanice. Nár. list. 1904.
73. 1., Zvon III. 511.

Zaštkati kde. Ve mne z-lo srdce. Zr.
Let. III. 84. — jak. Zaštkala výrazem srdce
rozrývajícím. Sá. XVII. 105.

Zaštôpit komu co kam = zapíchnouti.
Slov. Phľd. XXIV. 755. Sr. Lipka.

Zašuchnouť. Zašuchl dášť = spustil se.
Phľd. XXIV. 754.

Zašvitořiti. Z-la = promluvila. Rais.
Hoř. 8.

Záť = zet. Záť jen zát (vzíti), ništ ňedat.
Rizn. 173.

Zatáčivý. Z. stezka. Zvon V. 168.

Zátah, u, m. = akt. Veselohra od jednoho
z-hu (!), einaktig. 1771. Lit. I. 236. Zaniklo.

Zatáhlý čím. Les šerem z- hlý. Zl. Pr.
XXI. 231.

Zatáhnouti co kde kdy. V ten okamžik
jakoby plachtu nad nimi zatáhl. Zvon III.
609.

Zatahovaný, vz Pletený.

Zatanouti komu kdy. Pojednou mu
obraz matky před očima zatanul. Hlas nár.
1886. 23. /5, Tbz. V. 9. 87.

Zatanulý. Z. myšlénka. Hav. Chamr. 218.
Z. představa. Zvon V. 396.

Zataviti co kde = tavením upevniti. Kká.
Sion II. 213.

Zátažný = mohoucí býti zatažen. Z. pří-
strojek. Nár. list. 1905. 131. 13.

Zatejniti. Plot z. (trním vycpati). Čes 1.
XV. 44. Sr. Zatýniti.

Zatepliti co komu: krev (rozehřáti).
Tbz. V. 9. 167.

Zatěšiti se nač. Zl. Pr. 21., 66.

Záti. Kamna zejou = jsou do Červena roz-
pálená. Zeje jako horoucí peklo. U Sadské.
Paroubek.

Zatiekati. Alx. V. 609. Sr. Zatéci.

Zatíkati. Ptáček zatikl. Klášt Maz. 33.

Zatklý = zatknutý, zatčený. Snajd. Int. 1.
37.

Zatlučený. Hlavu měl jako z-nou (pito-
mou). Rais. Lid. 218

Zatlumený. Z. barva. Nár. list. 1901.
128. 13.

Zatlumiti co. Vz Tlumiti.

Zatmíti se. Byl bit, až se mu v očích
z-lo. Vlasť I. 232.

Zátoč, e, m. V pravo zatočit — zátoč!
V tělocv. Rgl.

Zatočiti se kde jak. Vltava se tam z-la
jako maďarské kníry. Hlk. VIII 212.

Zátop, u, m. = zatopení v kamnech. Frant.
10. 29.

Zátor, u., m. = příkop. Hluboká. List. fil.

1902. 254.

Zatracitý = zatracený, prokletý. Mor. Kmk.
Zatrackaně. To se z. mýlíte. Nár. list.

1903. 270. 9.

Zatřásnouti čím = zatřásti. Krok I. a. 24.

Zátrata, y, f. Z. pod. 102., 4., Mam. A.
33a., Mam. F. 89b2. — Mš.

Zatřesknouti. — kde. Oruží nad ním
zatřasknulo. Msn. II. 89.

Zatresnutý = zatvrdlý. Z. vema. Slov.
Phľd. XXIV. 814.

Zatrhavý. Řeči smilné, oplzlé, z-vé.
Rokyc. Post. 87b.

Zatřiesti, Gl roudn., 41b. Vz Zatřásti.

Zatříti co. Svój sluch = zacpati. Baw. E.
v. 555. — co komu. Komu těžko naň hle-
děti, nechť sobě káže z. (zastříti). Frant. 42.
Pozn. 20.

Zatrnouti = podiviti se. Zvon H. 188. —
čím. Za týden však z-nul náhlou obavou.
Zvon III. 665. — komu kde. Z-lo jí v srdci.
Ib. 680.

Zatrolenec, nce, m. = zatrolený člověk.

Rgl.

Zatrousilky. V Z-kách, pole u Cernin. Př.
star. VII. 55.

Zatrpkle se usmáti. Jrsk. XXVI. 223.

Zatrudělý. Z. čelo, pohled. oko. Tbz. V.
6. 105., V. 9. 228. a 153.

Zatrudlý. Z. líce. Tbz. V. 1. 91.

Zatruchlele dodala. Zvon V. 155. Sr.
Zatruchlelý.

Zátul, u, m., actula. Rozk. P. 2063.

Zatulený čím. Místo clonou banánů z-né.
Emin. 350.

Zatuliti co več. Kká. Sion II 205.

Zatupělosť, i, f. Sbor. čes. 35.

Zatvárati co z čeho = zavírati, souditi,
schliessen. Slov. Mus. slov. VIL 19.

Zatvrdělý = zatvrdilý. Z. život. Neveč.
60 (1772. )

Zatvrdlenka, y, f. = něj. jídlo. Vz Čes.
1. XI. 88.

Zatvrdlosť, i, f. Postranní z. svaloúby-
ťová, myotrophische Lateralsclerose; z.
zrnitá, sclerosis granularis, prvotní z. po-
stranních provazců, paralysis spinalis spas-
tica; z. buničiny, scleroma neonatorum,
kožní, scleroma, z. kožní prstů, sclerodac-
tylia, z. jater, induratio hepatis, hepar in-
duratum. Ktt.

Zatvrdnutí, n, indurace. Ott. XX. 682b.

Zatýkací list v starší době. Vz Arch.
XIX. 515.

Záuší, n. = místo za uchem. Zub. Meg. 32.

Záuška (záušek ?). Pacholci zavěšují
koňům červené záušky (pentle za ucha).
Vlasť. I. 203.

Záušnice. Dievča bez z-nic, ako kráva
bez zvonca. Mus. slov. IV. 51.

Zauzlení střeva, ileus, Darmverschlin-
gung. Vz Ucpání. Ktt.