525

Zběžení, n. Z. běhohvězdné. Rostl. G.

41b.

Zběžitý. Střecha jest z-tá, že voda
dešťová všecka preč zbiehne. Lbk. 33., 38.

Zběžstvo, a, n. = tuláctví. Alx. BM. 231.
Dle Hanky: fuga, útěk. Dle Výb. Pel.
XXXI: vyhnanství. Sr. předcház. Zběstvo.

Zbídačený člověk. Hav. Chamr. 23.

Zbieliti, vz Zbíliti.

Zbierati, vz Zbírati.

Zbíranina, y, f. = sbírka. Slez. Vyhl.
II. 33.

Zbirohy, pole a les u Pacova. Čes. 1.
XIV. 440., 442.

Zbíti co = sraziti. A když jedno ponebí
té věže zbil. Lbk. 43. — kam: na vrata
= zabušiti. Baw. T. v. 720. — koho jak.
Zbil ho ako hada. Phľd. XXIV. 341.

Zbláhovělý. Z. mysl. Kká. Sion. II. 138.

Zbláznění. To je k z., lépe: z toho by
se člověk zbláznil. Hlavn. 57.

Zblázniti se. Kdo rychle se z-ní (za-
miluje), brzy vychladne. Zl. Pr. XXI. 39.

Zblaženiti koho, beatifacere. Pror. ol.
15b. 1. Isa. 9., 16. Sr. Zblažiti.

Zbledení, n. = zblednutí. Z. tváři. Chč
S. II. 268a.

Zbleděti Ohubeněl, zbleděl. Hrad 55b.
— proč: strachy. Modl. 54a.

Zbleděžlutý. Z. barva. Čes. 1. XII. 295.

Zblednouti (komu) jak. Líce jí zbledly,
jako když v nejčištější květ rozkvete bílá
lilije. Tbz. V. 6 62. Z. až na smrť. Hrlš.
Hus. 54.

Zbleskotati čím: lúčom. Slov. Sbor.
čes 125.

Zblíti koho čím. Číms' jiné zblil (poblil),
zas to sněz. XVI. stol. Uč. spol 1905. II. 38.

Zblívati se. Ktož jí její símě, ten musí
se z. Rkp. lék. Jhr. 269b.

Zblížiť si co: cestu (= zkrátiti). Phľd.
XXII. 578.

Zbližša = zblízka. Val. Čes. 1. XI. 44.
Sr. Zbližše.

Zbłovitý oves = mající silná stébla. Val.
Čes. 1 X. 468.

Zblúzať, intens. zblýnať = slíditi po
něčem; potloukati se. Val Čes. 1. X. 474., 466.

Zbłyňať s čím kde. Z. se světlem po
hůře = zbytečně choditi; potloukali se. Val.
Čes. 1. XII. 191., X. 466. Sr. předcház.
Zbłúzať.

Zbodovati koho čím: trnem. Ž. pod.
Sr. Zbůsti.

Zbóh. Zbuohť sě každý mýlí, ktož...
Trist. 73a. Z. se těšíš. Pulk. Lobk. (List.
fil. XI. 298. Na ty zbohy, na ty bohy, na
spásy bohy = na štěstí. Val., zlín. Brt. D.
I. 187.

Zbojce = zhoubce. Baw. E. v. 3210.

Zbojovati proti komu. Hod. Žalm.
119. 7.

Zbojstvo, a, n. = rouhání. Vck. Vset.
200.

Zbolestněti, ěl, ění. Myslí, že mi zde
vše z-stní. Zl. Pr. XXI. 54.

Zbořina, y, f. Nevolná z. osudu. Koll.
v Pal Záp. II. 48.

Zbósti = pobodati. Chč. S, II. 201b.

Zboulnatěti, boule dostati. XVIII. stol.
Čes. 1. XII. 11.

Zbožnice, e, f. = modlitebnice. Apol. 279.

Zbožnopokorný duch. Msn. Od. 92., 131.

Zbožnovanec, nce, m. = člověk zbožňo-
váný. Z. dělnictva. Nár. list. 1902. 110. 2.

Zbožňovatelka, y, f. Us.

Zbožný = bohatý, mocný, mající zboží.
Šf., Kat. 3380., Alx. V. 239. — Mš.

Zbrániti se = dáti se odstrašiti. Baw.
Ap. 209a.

Zbraslav. Do Z-vi. Vrch. N. střepy 4L,
Tbz. V. 1. 302., V. 9. 393. Do Z-vě. Tk.
XII. 342.

Zbředení, n. Když stádo na louky se
dohání, z ním nemalá škoda se stane. Wtr.
exc.

Zbřediti se. Dítě se z-lo = chytil je
psotník. Strn. Poh. 97. Sr. Zvřediti, Vřed.

Zbřesknouti. Máslo zbřeskne (zhořkne).
Šumava. Rgl.

Zbrchat sa do kyt = postaviti se na
nohy. Val. Čes. 1. XIV. 150.

Zbřísti co (Jezdíce přes moje grunty)
tak mi je zbředli a vyjezdili, že... Arch.
XXI. 149.

Zbrkati. Syn ho zbrkl = oklamal. Hlk.
VI. 71.

Zbrojár, a, m. = kdo dělá zbroj. Mus.
slov. VIII. 24.

Zbrojevládný bůh. Škd. F. 157.

Zbrojířský průmysl. Ott. XX. 1018.

Zbrojnosta, y, m. Torstenson z. (za
švédské války). Jir. H. Mýto 80. 1.

Zbrojnostvo, a, n. = zbrojný lid. Z-stvem
něco naplniti. Msn. Od. 123

Zbrůdek, dku, m. Buclatou rukou na z.
u cesty ukazujíc. Smíš. 1905. 20. Sr. Brod.

Zbrůj = zbroj. Msn. II. 176. a j.

Zbrumčeti = zabručeti. P. kmoter dačo
pod nosom z-čel. Spiš. Sbor. slov. 1901. 83.

Zbrušovací stroj v papírnách. Ott. XVIII.
178.

Zbrzgať = vzíti po zaječích, utéci. Slov.
Sbor. čes. 272.

Zbubření. V V. 391. vedema oprav v:
oedema. Tekutina z-ním vzniklá, Oedem-
flüssigkeit. Ktt.

Zbuj, e, f. = vzbouření, povstání. Hoš.
Pol. I. 146.

Zbuj a, e, m. = Člověk zpurný, povstalec.
Hoš. Pol. I. 146.

Zbujnělec, lee, m. = zbujnělý. Msn. II.
81.

Zbujnictví, n. Sá. XX. 127.

Zbujnodrzostný pych. Msn. Od. 239.

Zbuník v. zbujník, a, m. = dovádivý,
rozpustilý hoch. Hoš. Pol. I. 146.

Zbuníkovať = dováděti (o rozpustilých
dětech). Hoš. Pol. 146.

Zbuřitel, e, m., venator. Fagif. 36b.

Zburný = zpurný. Z. kůň. Chrud. Osv.
1887. 40.

Zbytkář, e, m. = chudé dítě, které do-
stává v určitý den polévku, ale přichází
i v jiné dni čekajíc, nezbude-li něco pro
ně. Us.

Zbytně, abundauter. Ev. olom. 13. 32.