531

Zhustiti co: řeč = mnoho napovídati,
láti. Jid. 212.

Zhuštěnosť, i, f. Vrch. (Lit. II. 746. ).

Zhutnút co: kašu = shltnouti, spolknouti.
Val. Čes. 1. X. 467.

Zhýčkanec, nce, m. Slád. Rich. 184.

Zhýknout = úžasem vykřiknouti. Sbor.
slov. 1901. 115.

Zhyn, u, m, dle Vodičky nesprávně
tvořeno. Vz Věst. IX. 38.

Zhy(b)notlti = zhynouti, zhehnouti. V.
Mýto. Jir.

Zhynuti = zhynouti.

Zchable komu se vzdáti, Kká. Sion. II.
203., se k něčemu přimykati. Ib. 156.

Zchlóbný. Z té tvé ch-né cesty nebude
nic. Nár. list. 1903. 270. 90. Sr. Schlouba.

Zchlúba = zchlouba. Chč. Post. (Výb. II.
627. 16. ).

Zchluditi = sbíti. Baw. E. v. 2827.

Zchmuřiti co: oči. Rais. Lep. 293.

Zchovřenie, n. Stane se z. Jakob, atte-
nuabitur gloria Jacob. Pror. Isa. 17. 14.
(Mus. 1864. 373. ).

Zchytralec, lce, m. Vz Tudiť.

Ziapať zr těžko dýchati. Liptov. Sbor
slov. IX 47., Phľd. XXIV. 481.

Zibelin, u, m., látka. Nár. list. 1903.
257. 20.

Zíbrt Čen. dr., řed. knihovny Musea
král. čes. Sr. Lit. I. 468., Flš. Písm. 739.

Zidek, dka, m. = nenasyta. To je ž.
Slez. Vlasť. I. 237.

Ziegler Jos. Sr. Lit. I. 940., II. 3., 880.,
Tk. Pam. I. 600.

Ziechačka, y, f. Dze je z., tam je drie-
mačka. Slov. Phľd. XXIIÍ. 308.

Zievati, vz Zívati.

Zigar, u, m. = ciferník u hodinek; v pl. =
hodinky samy, z něm. Zeiger. Hauer.

Zich O. dr., spis. a prof.

Zikmund, zvon ve věži svatovítského
chrámu v Praze. Tbz. V. 4. 75.

Zima je vánoční, novoroční, tříkrálová
a hromničná. Val. Čes. 1. XI. 482. Jaká
zima, takové léto. Vz více v čes. I. XII.
302. Velké zimy, málo sněhu působí rolím
a stromům škodu. Ott. Kal. 1904. Zima, až
klince pukajú. Mus. sl. IV. 10. Žádnej neumřel
zimou pod peřinou. Čes. 1. XIV. 300. —
Z. — zimnice. Koho v pátek zima zmóže,
tom už žádný nepomôže. Val. Čes. 1 XII.
228. — Z Ant. Jos, vz Lit. I. 273., Mtc.
1903. 172.; Z. Stanisl, básn.

Zímati, vz Zjímati. Pror. ol. 102a. 1.
Zimavě. Vítr z. věje. Tbz. V. 6. 221.

Zimka, y, f. = zimní pšenice. Us. Rgl.

Zimmermann J. Vz Lit. I. 940

Zimně, hiemi = tuto zimu. Rozk. R. 58.
Sr. Zimús.

Zimní. Kdy z. chlad, tu každý mlád
(čerstvý). Ott. Kal. 1904.

Zimnice. Kdo má z-ci, vyvrtá dírku do
stromu a do ní zatluče klínek mluvě: Tam
tě zatloukám, aby's na mne nechodila. Mtc.
1. 1897. Obrz. 58. 7. žlutá, febris flava,
ochropyra. Ktt. — Z. = studená voda. Slov.
Sb. sl. VIII. 66. — Z. = zima. Na hromnice
půl z., půl krajíce. Slez. Vlasť. I. 212.

Zimnicovitý pruh (země). Emin 248.

Zimničiti kdy. Já jsem minulé zimy
často z-čil přechladiv se jednou. Koll. (List.
fil. 1904. 248. ).

Zimničně rozechvěný. Zr. Čer. 142.

Zimolejta, pl., n., zimolejty, f. =jm. pole,
louky a lesu. Vz Hoš. Pol. 146.

Zimorod, a, m., smýšlené jm. Vykl.
Obrz. 202.

Zimovzdorný. Z. brnění (kožich a p. ).
Čch. II. Pov. 142.

Zimule, e, f = zimní hruška. Val. Čes.
1. XII. 132.

Zindustrovati se. Všecko se z-lo. Nár.
list. 1904. 1. 1.

Zinek. Dějiny, vlastnosti, výroba a upo-
třebení zinku. Vz KP. X. 219., Vstnk. XIII,
418., XIV. 303.

Zingati komu kde. V hlavě mu z-lo =
bušilo. Val. Čes. 1. XII. 275. Sr. Zingnúť
v I. Přisp. 511.

Zink, cink = zpráva. V zlodějské mluvě.

Zinkethylem, u, m., v lučbě. Vz Vstnk.
XI. 132.

Zinkit, u, m., v lučbě. Vz KP. X. 220.

Zinkplac, u, m. = místo schůzky ke zločinu.
V zloděj. mluvě.

Zíravosť, i, f. Mocná z. Nár. list. 1903.
250. 17.

Zirkon, u, m., v lučbě. Vz Vstnk. XI.
526., XIII. 427., XIV. 407., Vot. 353.

Zírný. Sr. Dalekozírný.

Získal J., prof. a spis.

Získati co na kom. Baw. Ar. v. 5465..
5602. — se = zalíbiti se. Chč. S. I. 45a.

Ziskový podíl, přebytek. Nár. list. 1903.
168. 14., 114. 17.

Ziščný = užitečný, výnosný. Z. zemské
věci. Chč. S. II. 251b.

Zívný = zjevný. Mš. Gb.: zivný.

Zízop, u, m., léčivá rostl. Čas. mus. VI. 8.

Zjadač, e, m., persecutor. Nebuď z.
Pat. Jer. 48. 26.

Zjadovník, a, m., tentator. Mrzký z.
Pat. Jer. 128. 3.

Zjapný. Tak z. a šlechtilé věci. Pat.
Jer. 97. 22.

Zjařenosť, i, f. = rozjařenosť. Z. mysli.
Kká. Sion. I. 246.

Zjasněle na někoho hleděti. Zvon V. 169.

Zjasnělý ton. Zvon V. 796.

Zjasniti. Zjasnilo nebe chybně m.: zjas-
nělo. Věst. XIII. 3. — se kde. Na zemi se
světla z-la. Zr. Krist. 101.

Zjátření, n. Období žlutého z. plic (při
zánětu plic), stadium hepatisationis flavae.
Ktt.

Zjavať = zívati. Phľd. XXII. 761.

Zjednání, n., machinatio. Diabelské z.
Mill. 27.

Zjednočiti, individualisovati. Mark. Ne-
ujalo se.

Zjeven, vna, o, vz Zjevný.

Zjevisko, a, n., neschvaluje Plk. a na-
vrhuje zjev, příběh. Mus. 1843. 406.

Zjevník, a, m., publicanus. Pat. Zim.
29a. 32.

Zjevnosnubný. Z. rostlina. Nár. list.
1903. 154. 10.

34*



	531

	Zhustiti co: řeč = mnoho napovídati, láti. Jid. 212. Zhuštěnosť, i, f. Vrch. (Lit. II. 746. ). Zhutnút co: kašu = shltnouti, spolknouti. Val. Čes. 1. X. 467. Zhýčkanec, nce, m. Slád. Rich. 184. Zhýknout = úžasem vykřiknouti. Sbor. slov. 1901. 115. Zhyn, u, m, dle Vodičky nesprávně tvořeno. Vz Věst. IX. 38. Zhy(b)notlti = zhynouti, zhehnouti. V. Mýto. Jir. Zhynuti = zhynouti. Zchable komu se vzdáti, Kká. Sion. II. 203., se k něčemu přimykati. Ib. 156. Zchlóbný. Z té tvé ch-né cesty nebude nic. Nár. list. 1903. 270. 90. Sr. Schlouba. Zchlúba = zchlouba. Chč. Post. (Výb. II. 627. 16. ). Zchluditi = sbíti. Baw. E. v. 2827. Zchmuřiti co: oči. Rais. Lep. 293. Zchovřenie, n. Stane se z. Jakob, atte- nuabitur gloria Jacob. Pror. Isa. 17. 14. (Mus. 1864. 373. ). Zchytralec, lce, m. Vz Tudiť. Ziapať zr těžko dýchati. Liptov. Sbor slov. IX 47., Phľd. XXIV. 481. Zibelin, u, m., látka. Nár. list. 1903. 257. 20. Zíbrt Čen. dr., řed. knihovny Musea král. čes. Sr. Lit. I. 468., Flš. Písm. 739. Zidek, dka, m. = nenasyta. To je ž. Slez. Vlasť. I. 237. Ziegler Jos. Sr. Lit. I. 940., II. 3., 880., Tk. Pam. I. 600. Ziechačka, y, f. Dze je z., tam je drie- mačka. Slov. Phľd. XXIIÍ. 308. Zievati, vz Zívati. Zigar, u, m. = ciferník u hodinek; v pl. = hodinky samy, z něm. Zeiger. Hauer. Zich O. dr., spis. a prof. Zikmund, zvon ve věži svatovítského chrámu v Praze. Tbz. V. 4. 75. Zima je vánoční, novoroční, tříkrálová a hromničná. Val. Čes. 1. XI. 482. Jaká zima, takové léto. Vz více v čes. I. XII. 302. Velké zimy, málo sněhu působí rolím a stromům škodu. Ott. Kal. 1904. Zima, až klince pukajú. Mus. sl. IV. 10. Žádnej neumřel zimou pod peřinou. Čes. 1. XIV. 300. — Z. — zimnice. Koho v pátek zima zmóže, tom už žádný nepomôže. Val. Čes. 1 XII. 228. — Z Ant. Jos, vz Lit. I. 273., Mtc. 1903. 172.; Z. Stanisl, básn. Zímati, vz Zjímati. Pror. ol. 102a. 1. Zimavě. Vítr z. věje. Tbz. V. 6. 221. Zimka, y, f. = zimní pšenice. Us. Rgl. Zimmermann J. Vz Lit. I. 940 Zimně, hiemi = tuto zimu. Rozk. R. 58. Sr. Zimús. Zimní. Kdy z. chlad, tu každý mlád (čerstvý). Ott. Kal. 1904. Zimnice. Kdo má z-ci, vyvrtá dírku do stromu a do ní zatluče klínek mluvě: Tam tě zatloukám, aby's na mne nechodila. Mtc. 1. 1897. Obrz. 58. 7. žlutá, febris flava, ochropyra. Ktt. — Z. = studená voda. Slov. Sb. sl. VIII. 66. — Z. = zima. Na hromnice půl z., půl krajíce. Slez. Vlasť. I. 212.	Zimnicovitý pruh (země). Emin 248. Zimničiti kdy. Já jsem minulé zimy často z-čil přechladiv se jednou. Koll. (List. fil. 1904. 248. ). Zimničně rozechvěný. Zr. Čer. 142. Zimolejta, pl., n., zimolejty, f. =jm. pole, louky a lesu. Vz Hoš. Pol. 146. Zimorod, a, m., smýšlené jm. Vykl. Obrz. 202. Zimovzdorný. Z. brnění (kožich a p. ). Čch. II. Pov. 142. Zimule, e, f = zimní hruška. Val. Čes. 1. XII. 132. Zindustrovati se. Všecko se z-lo. Nár. list. 1904. 1. 1. Zinek. Dějiny, vlastnosti, výroba a upo- třebení zinku. Vz KP. X. 219., Vstnk. XIII, 418., XIV. 303. Zingati komu kde. V hlavě mu z-lo = bušilo. Val. Čes. 1. XII. 275. Sr. Zingnúť v I. Přisp. 511. Zink, cink = zpráva. V zlodějské mluvě. Zinkethylem, u, m., v lučbě. Vz Vstnk. XI. 132. Zinkit, u, m., v lučbě. Vz KP. X. 220. Zinkplac, u, m. = místo schůzky ke zločinu. V zloděj. mluvě. Zíravosť, i, f. Mocná z. Nár. list. 1903. 250. 17. Zirkon, u, m., v lučbě. Vz Vstnk. XI. 526., XIII. 427., XIV. 407., Vot. 353. Zírný. Sr. Dalekozírný. Získal J., prof. a spis. Získati co na kom. Baw. Ar. v. 5465.. 5602. — se = zalíbiti se. Chč. S. I. 45a. Ziskový podíl, přebytek. Nár. list. 1903. 168. 14., 114. 17. Ziščný = užitečný, výnosný. Z. zemské věci. Chč. S. II. 251b. Zívný = zjevný. Mš. Gb.: zivný. Zízop, u, m., léčivá rostl. Čas. mus. VI. 8. Zjadač, e, m., persecutor. Nebuď z. Pat. Jer. 48. 26. Zjadovník, a, m., tentator. Mrzký z. Pat. Jer. 128. 3. Zjapný. Tak z. a šlechtilé věci. Pat. Jer. 97. 22. Zjařenosť, i, f. = rozjařenosť. Z. mysli. Kká. Sion. I. 246. Zjasněle na někoho hleděti. Zvon V. 169. Zjasnělý ton. Zvon V. 796. Zjasniti. Zjasnilo nebe chybně m.: zjas- nělo. Věst. XIII. 3. — se kde. Na zemi se světla z-la. Zr. Krist. 101. Zjátření, n. Období žlutého z. plic (při zánětu plic), stadium hepatisationis flavae. Ktt. Zjavať = zívati. Phľd. XXII. 761. Zjednání, n., machinatio. Diabelské z. Mill. 27. Zjednočiti, individualisovati. Mark. Ne- ujalo se. Zjeven, vna, o, vz Zjevný. Zjevisko, a, n., neschvaluje Plk. a na- vrhuje zjev, příběh. Mus. 1843. 406. Zjevník, a, m., publicanus. Pat. Zim. 29a. 32. Zjevnosnubný. Z. rostlina. Nár. list. 1903. 154. 10. 34*