537

Zobcovati = vyobcovati, excommunicare.
Rozk. P. 870.

Zobcovitý. Sukovka z-tého ohybu. Rais.
Lid. 91.

Zobčák, a, m. = pekař. V zloděj. mluvě.
Čes. 1. X. 142.

Zobďaleč = zdálky. Čas. mus. V. 19.

Zobec, bce, m. = střevíc s nosem. Jrsk. VI.

l. 9. Sr. Nos. — Z. = chléb. V zloděj. mluvě.
Čes. 1. XI. 142.

Zobjezditi co: dědinu. Brt. Čít. 390.

Zobkovati se s kým. Sá. XVII. 162.
Sr. Zobkati.

Zobonoska, y, f., nosatec brouk. Vz Ott.
XXI. 676.

Zobr, a, m., velmi rychlé zvíře. List. fil.
XVI. 110.

Zobrazitel, e, m Z. něčeho. Nár. list.
1903 154. 13.

Zobtesaný jak. Skála jako na hladko
zo-ná. Msn. Od. 181.

Zocelený čím. Lidé životem z-ní. Nár.
list. 1903. 312. 21.

Zočiti se komu. Aby se mu co z-lo = za-
líbilo. Baw. E. v. 2054, Sbor. čes. 76.

Zodíti koho čím. Chč. S. L 32b.

Zodkaď = odkud. Val. Nár. sbor. VIII. 47.

Zohlidovati co. 1515. Arch, XXII. 58.
Sr. Zohledati.

Zoisit, u, m., nerost. Vz Mtc. 1903. 51.,
Vstnk. XI. 834.

Zola. Vylévala zoły. Slez. Vlasť I. 162.
Sr. Zola II. Přisp. 410.

Zolna, y, f., potok na Slov. Sb. sl. 1902.
57.

Zomakati co. Msn. Od. 295.
Zomek, mku, m. = zámek. Slov. Mš.
Zonad = odtamtud. Přiváděl je z. Msn.

II. 173.

Zoněměti, ěl, ění. Msn. Od. 103.

Zoopsychologie, e, f., z řec. = studium
duše zvířecí k pochopení duševních jevů
člověka. Čad. 57.

Zootechnika, y, f. Vz Krec. 21.

Zopakovati co, wierderholen. Müll. 30.

Zopasek, sku, m. Z-sky vést s duchy
= zápasy, potyčky. Slez. Vyhl. II. 304., Vyhl.
Slz. 39.

Zopětovati, wiederholen — co s kým.
Šf. v Kroku I. a. 24.

Zořel, eous, Rozk. P. 149., exus. Rozk.
R. 53. Sr. Zořek.

Zorista, y, f., přívrženec listu Zora. Čch.
Kv. 174.

Zornice, e, f. Uzavřená z, synicesis, Pu-
pillenverschliessung. Ktt.

Zornička, y, f. Trvalé stažení z-čky kře-
čové, myosis spastica; umělé utvoření z-čky,
umělá z., coremorphosis; více z-ček v jedné
duhovce, polycoria (mnohozorničí). Ktt

Zorný. Slepota v polovici z-ho pole,
hemianopia. Ktt. — Z. = zírající. — kam.
K nebi zorná chýše. Mark.

Zosmradený. Z. vajcia = zasmrádlá. Mus.
slov. VII. 54.

Zosmrdený. Z. ryba (zasmrádlá). Slov.
Phľd. XXI. 655.

Zosobělý. Zr. Čer. 49.

Zosobitelka. Morana, z. zimy a smrti.
Dvoř. Mor. 9.

Zóstati = opustiti. Baw. Ar. v. 4860.

Zotavená, é, f., ErholuDg. Vyjel si na
z-nou. Us.

Zotročovatel, e, m. Lit. II. 259.

Zoubek Fr. Vz Tk. Pam. I. 414.

Zoubkočepka, y, f., racomitrium, druh
mechu. Vz Ott. XXI. 16.

Zoufalství dodává sily. Tbz. III. 1. 201.

Zouná, zouvná = výkupné za nevěstin
věneček. Ledenice. List. fil. 1902. 254.

Zouvák, u, m. = zvonice udělaná z roz-
sochy (z pně dělícího se ve dvě větve) s ku-
želovitou střechou krytou šindelem. Čes. 1.
XIV. 322.

Zouveřit = zduvěřit se = sbortiti se.
Litom. 57.

Zovrený. Z. ruka = opuchlá. Slov. Phľd.
XXIV. 606.

Zpáčení, n., retroversio. Z. dělohy, r. uteri.
Ktt.

Zpáčiť se čeho = zrušiti smlouvu, slovo.
Val. Čes. 1. XIII. 75.

Zpadek, dku, m, Na zpadek (zpět) jsem
myslela, že to zle pujdě. Hauer 16.

Zpadnouti = zahynouti. — komu čím.
Včely mně hladem zpadly. Pal. Záp. II. 90.

Zpakostěný. Z. šaty. Rgl.

Zpaličatěti = tvrdohlavým se státi. Rais.
Lep. 291., Lid. 195.

Zpanilý čím: tělem. Kom. Did. 64. Sr.
Spanilý.

Zpániti = zvelebiti. Baw. Ar. v. 4366.

Zpanošilý, militaris. Z. muž. Mill. 81a.

Zpánovatěti = státi se pánovitým. Tbz. III.
2. 365, V. 3. 81.

Zpára, y, f. = vedro. Letní z. A'x. V.
1245.

Zparagrafovati co = do paragrafů uvésti.
Vlč. Lit. II. 2. 90.

Zparlamentarisovať ministerstvo. Nar.
list. 1905. 139. 1.

Zpartekovati něco = zašantročiti. Wtr.
Min. 55.

Zpas, u, m. Sveřepice nemóž vdáti, kteráž
na sobě znamení má na spase, protože chodí
s znamením kobylím polem. Rožm. 182. (Jir.
Prove 431. ).

Zpáteční, tanec Vz Brt. P. n. 871., 986.

Zpátkový. Z. voda = spáteční s kola
mlýnského. Vlasť I. 209.

Zpeněžiti co. Chč. Post. 211a.

Zpeřitý květ (akacií). Emin 47.

Zpernatělý. Z. křídla orlí. Polák. Lit.
II. 12.

Zpestřiti se čím. Promenada z-la se
přílivem vzdělanějších hostí. Zvon IV. 175.

Zpětnopatý luk, ncdíwovo?. Msn. II. 181.
v. 459., Hym. 69.

Zpětský. Větu: Vítr atd. polož do: Zpětiti.

Zpěv. Sr. Strh. Akust. 408. Duše bez zpěvu
jest jen sirá poušť, bez vláhy květina. Zr.
Poes. 223. Lidový z. světský v době před-
husitské. Vz Čes. 1. XIV. 98

Zpěvákový. Z. osudí, vas musicorum.
Pror. ol. 22a. 1. Isa. 22. 24.

Zpěvavý. Mluviti s-vým hlasem. Vz Hoš.
Pol. 129.