546

66. Keď ho raz žobrák zplodi, tanistra
a neho neshodi. Mus. slov. VI. 26.

Žebřík, u, m. Stál pod žebříkem n. byl
u vývodu (v mučírně, jsa od na žebříce
mučeného nařčen z nějakého zločinu).

V XVI. stol. nadávka. Zvon II. 593. Wtr.
— Dvoukolový mechanický ž. posouvací.
Nár. list. 1904. 138. 10.

Zebříkovitý. Ž. schody. Zvon VI. 140.

Žebřina, y, f. Dyž žena po klinoch vy-
vłáčá, nestačí muž v ř-nách zvážať. Val.
Čes. 1. XIII. 75. Přistroj hubu do žebřin
(do žebřinového vozu se více vejde). Litom.
73. — Ž. Stará ž. = nadávka staré ženě.
Volyně. Čes. 1. XIII. 126. — Ž. = vychrtlý
kůň. Hauer.

Žebřiňák, u, m. = žebřinový vůz. Vrch.
Muš. I. 359.

Žebřinský. Žebřinskej vůz = žebřincový
Dšk. Km. 38.

Žebrotský. Ž. žebrota (špatné živobytí).
Rais. Lop. 25.

Žebrovaný plech. Ott. XIX. 890.

Žebrovitý. Ž. klenutí. Ghet. 101.

Žebrovník, a, m., pleurodeles, mlok. Vz
Ott. XIX. 916.

Žebrunek, nku, m. = žebrota. Šel po
žebrunku. Dšk. Km. 34.

Žédléčka, y, f. Ž-čky = druh hrušek.
Haná.

Žehadlo, a, n. Ž. drobné, Mikrobrenner,
kulovité, Kugelbrenner, nožovité, Messer-
brenner, špičaté, Spitzbrenner. Ktt.

Žehavosť, i, f. Nár. list. 1905. 1. 13.

Žehlírna, y, f., die Bügelanstalt. Rgl.

Žehlísko, a, n. = žehlička. Strn. Poh. 93.

Žehnačka, vz Pleptačka (zde). — Ž., vz
Žehnanka.

Žehnačství, n. = kouzelnictví. Fel. 72.

Žehnanka, žehnačka, y, f. = kropenka.
Hauer 16. Sr. Žehnáček.

Žehnati co. Žehnej cestu našu (jdeme
k sobášu). Sbor. slov. VII. 127.

Žehravě. Koll. V. 20.

Žejbrať Sa = žejbrovati se, zdlouhavé jíti.
Haná. Al. Mršť.

Žejdík, u, m., vz Žejtel.

Žejtel, tlu, m. = žejtlík, metro. Rozk. P.
1958.

Želať si = přáti si. Sb. sl. 1902. 84.

V V. 798. schází význam ž. = přáti.
Želban, a, m, hora v Gemersku na Slov.

Sbor. slov. 1900. 152.

Želejí kompar. k žel. Jestližeť tobě žel,
mněť jest i bude želejí. Baw. B. v. lb.

Želenský Kar., spis. Sr. Zvon IV. 574.,
Zl. Pr. XXI. 432.

Želený. To jest ž-ný úkaz (žalu hodný).
Sá. Upom. 7.

Železák, u, m. = železný most. Nár, list.
26. /1. 1901. Sr. Karlák. — Ž. = otrok pouty
okovaný. Čapk. Most. 4.

Železářský průmysl, trh. Nár. list. 1903.
161. 14.

Želežec, žce, m. = pasť na krysy. Hoš.
Pol. 146. Sr. Želišče.

Železitouhličitý. Ž. lázně. Nár. list.
1903. 144. 8.

Želežnec, žence, m. = železné dřevo,
sideroxylon, Eisenhob, rostl. Sr. Ott. XXIII.
130.

Železnice. Strach ž-ce (ze ž-ce, před
ž-cí) siderodromophobia, Eisenbahnfurcht.
Ktt.

Železnicový. Ž. krajky. Vz Krajky.

Železničák, a, m. = železniční úředník.
Zvon IV. 653.

Železničiar, a, m. = železniční zřízenec,
Slov. Phľd. XX1V. 422.

Železniční dráha místo: železná nebo
železnice; ale dobře: Vojsko zničilo želez-
niční trať (trať = čásť železnice). Věst. XII.
93

Železničník, a, m. = znalec železnictví
železničních podniků, des Eisenbahnwesens.
Nár. list. 1885. č. 80. — Ž., vrch v Ge-
mersku na Slov. Vz Sbor. slov. 1900. 143.

Železný. Úprava ž-ných rud. Vz KP. X.
143. nn. — Původ a význam ž-ných krav.
Vz Čes. 1. XI. 486., XIV. 61.

Železo. Vz Vstnk. XI. 558. 818,, XII.
588. Ž. surové (litina), pozemské čí tellu-
rické, povětroňové či meteorické (142. ),
kujné (149. ), svářkové (152. ), splávkové
(155). Vz KP. X. 138 nn. Dějiny ž-za. Ib.
To aby byl člověk ze ž-za a i to se konečně
prodře. Tbz. V. 9. 211. — Železa = nástraha.
Zvětřil ž-za a utekl. Jrsk. V. 14.

Železobetonový. Dutý ž. nosič. Nár. list.
1904. 107. 18.

Železodrev, u, m., stadmania, rostl. Vz
Ott. XXIII. 1025.

Železotvar, u, m. Msn. Od. 296.

Želišče, e, n. = železná past. Hoš. Pol.
150. Sr. Železec, Želízka.

Želiva Jarosl., básn. Sr. Zvon III. 559^a.,
Máj. III. 335.

Želízka, pl., n. = železná pasť. Hoš. Pol.
150.

Želízkář, e, m. = kdo jezdí na želízkách.
Čch. I. Pov. 38.

Želník, u, m. = místo, kde jsou uloženy
popelnice. Šf. Starž. I. 560.

Želtopusík, vz Blavor (ještěr).

Želvnicovitý. Ž. rostliny, cheloneae. Vz
Ott. XIX. 453.

Želvušky, tardigrada, Členovci. Vz Ott.
XXV. 92.

Žemlovec, vce, m. = spařené housky
posypané syrečkem n. perníkem a omaštěné.
Nár. list. 1901. č. 352. Sr. Žemlovka.

Žemlový. Ž. bába. 1465. Rozp. fil. 109.

Žeň. Kdo ve žních hledí chladu, natrpí
se hladu. Ott. Kal. 1904.

Žena. Mnohá maličká ž., když jest milá,
velmi silného pacholka omámila, a zatočila
jím po své vóli, že byl tak ohbit, jak chtěla
koli atd. Světz. 1888. 3. Ženy jsou hadí
plemeno. Tbz. V. 1. 134. Dom (dům) bez
ženy je jako bez kočky; Ž. desať raz muža
oklame, kým on ju raz (jednou). Rizn. 63.,
167. Ž. nie haliena (treba ju opatriť). Sbor.
slov. VII. 133. Chléb se sní a pivo vypije,
ale běda, komu se nevydaří žena. Bílý Obr.
26. Když něco není ženě vhod, semele si
na muži. Ml. Bolesl. Čes. 1. XIII. 176
Pekné pysky, bíle zuby, v licách milá ruža