547

anjelská reč v každej žene snadno sklame
muža. Slov. Czam. Slov. 177. Která ž. hubou
mele, je břemeno neveselé. Bílovský. Vlasť. I.
211. Není ve všem světě věrné ženy, jež
by muži přála bez proměny. Wtr. Str. 45.
Jestli kdo jest, že své ženě nevěří, nechať
počíhá s voštěpem u dveří. Wtr. Str. 45
Ohně, povodně a zlé ženy uchovej nás pane!
Rais. Sir. 184. Dobrá ž. aj z čerta anjela
spraví, ale zlú ženu ani deset anjelov na
dobrú nepromení; Čert seberie všetko, jen
zlú ženu nie; Prvá ž. je verná ako pes,
druhá ako mačka; Sver žene tajemstvo, ale
hneď jej (jí) vyřeš i jazyk; Ženy lžú i keď
mlčia; Ž. má hromadu duší; Pred ženou,
čo má fúz, uteč na sto mil; Hlupáci majú
obyčajne pekne ženy; Ž. svádza (svádí)
k dobrému i zlému, ale svádza stále. Mus.
slov. V. 6, VI. 58. Muž je hlavou, ž. dušou
domu; Dobrá ž. — polovice věna; Stará ž.
je jako stará kočka, vždy miesto mení
(mění); Ženy vládnou plačom nad žebrákom
i boháčom. Sb. sl. VIII. 87., 88., Phľd.
XXIII. 309., Sb. sl. VIII. 86. Jest přece
dobře s ženou se spojit soudružně v milosti.
Škod. II. ² II. 241. O ženách v starší době
vz v Arch. XIX. 602. Přísloví slezská o ženách
vz ve Vlasť. I. 229. Sr. Rubáč.

Ženatec, tce, m = ženáč. Nár. list. 13. /9.
1887.

Ženatí, n.. = ženění Na ž. máš ještě
dost času. Dšk. Km. 6.

Ženatý jak: pod palec (na půl kola).
Litom. 73.

Ženblík, vz Zeblík. Mš.

Žencký = ženský. Us. Dšk. Km 38

Ženčice e, f. = nevěstka. 1527. Mus. 1905.
434.

Ženelt, vz Zeuelt. Mš.

Ženidlo, vz Vdávadlo.

Ženíšek Fr Vz Dolen. Pr. 624.

Ženišský. Ž. povinnosť (ženichova). Sá.
Jitř. 89.

Ženižstvo, a, n. - ženichové. Msn. Od. 67.

Ženitba. Keď ide mladý na prehledy,
má byť polohluchým, poloněmým a polo-
slepým (vtedy sa najskor ožení). Rizn. 65.

Ženská. Ž. k ženské tvor krutý. Zvon VI.
42.

Ženský jazyk chce skoro vždycky míti
v domácnostech vrch; Co ž. jazyk smelé,
bývá nejhorší zadinou. Tbz. III. 2. 56., II.
76. Ženského jazyka nepřebrousíš. Jrsk.
XXV. 85. Ž. pláč ako čas, veľmi často šiali
nás. Sb. sl. VIII. 85. Ž. láska jest ke mhle
podobná, jak vzejde, tak pomine. Arch.
XX. 101. Zatmívají v sobě rozum pro žádosť
ženskou (ženy). Chč. S. I. 8b Mackujte se
vesele, ale pozor na ženské, které mají
líčidlo a masť na líci, ty jsou z falešných
nejfalešnější. Zvon VI. 42. Ženské srdce
ako prútik, ľahko sa zohne. Mus. slov. IV. 78.

Ženštiti, il, ěn, ění. Ž jméno = užívati
ho v ženském rodě místo rodu mužského,
ku př. Třebíč. To bylo masc., a nyní je
z pravidla fem. Mtc. 1904. 225.

Žent, itra. Rozk. P. 875.

Žentour. Ještě: krytý, sloupkový, stojatý,
zvoncový. Nár. list. 1903. 136. 9. Krytý ž.

s pastorkem; velký pojízdný ž. Nár. list.
1904. 135. 21.

Žentourovitě něco rozděliti. Kol. Her. I.
162.

Ženylkový čepeček divadelní. Nár. list.
1903. 347. 26.

Žepla, bachus. Rozk. P. 1889.

Žeranovský, vz Spáčil.

Žérce. Kdo se pod Rybářem počne, bude
ž. i pivce veliký, Lék. B. 29a. Sr. I. Přisp.
527.

Žeřebí, řeřebí, pruiua. 1424 Mš.

Žeřebina, vz Jeřebina.

Žerna, y, f. = žena, která mnoho jí, Rgl.

Žerno, Jeho ž. dobře mu bralo (chutnalo
mu). Zvon III. 692.

Žernovy, pole u Kojetic Čas. mor. mus.
III. 150.

Žerotín Kar. (starší). Vz v Arch. XXVII.
Úvod a jeho listy.

Žert bez koření (nepodařený), Tbz. V.
6. 29. Nech žertů, zvlášť když mají zuby
(štiplavých). Wtr. Str. 38.

Žertevník, a, m. Kněz ž. (obětující žertvy).
Msn. II. 76.

Žertvodozor, u, m. Škd. Od. Neschvaluje
Mš,

Žertvozor, a, m., Opferschauer, 9-vóay. onog.
Msn. Od. 316

Žeřucha, y, f., vz Řeřišnice rostl.

Žeslý = žaslý. Mš.

Žeto = žito. Na Hané. Sb. D. 47.

Žezlo = tyč na konci nevodu, za kterou
se nevod táhne. Čes. 1. XIV. 92.

Žezlodržavný král. Msn. II. 9., Od. 52.

Žezlodržec. Král ž. Msn. Od. 28., 46.

Žežesť, i, f., sitis, žízeň. Hom. op. 154^a.
(Mys. 1880. 123)

Žežhuliny = kokytí, cuscuta. Lék. B.
112b.

Žežhulka. Zakukala žežulička v lese,
v oboře, zaplakala má panenka v komoře.
Proč pak pláčeš a naříkáš, vždyť ty budeš
má, až žežulka o vánocích zakuká. Jak pak
budu, můj Jeníčku, jak pak budu tvá, když
žežulka o vánocích nekuká. Mtc. 1. 1897.
Obrz. 28, Žežhulka volá: Kuku, kuku, na
vospalého ráno tluku. 1578. Čes. 1. XI. 191.

Žgárať = drva za plavby ve vodě postr-
kovati. Val. Čes. 1. XII. 45

Žgrliť, zgrlošiť = skupániť. Slov. Phľd.
XXIV. 606.

Žhářství, n. Chorobná náklonnosť k ž.,
Pyromanie. Ott. Slov. XX.

Žhavák, a, m. = žhavý muž. Vz Kšť.
Poh. 228. Vz Žhavý.

Žhavolesklý dým. Msn. Od. 147.

Žhavý. — po čem: po knihách. Jrsk.
Zvon II. 37. (Jrsk. XXVI. 359. ) - Ž. muž
(žhavák). Vz Kšť. Poh. 223.

Žhoucně buší horečka. Kká. Sion II. 195.

Žiba, y, f. = husa. Hra na žiby. Vz Slov.
sbor. 1900. 180.

Žičić = přáti. Opava a Ostrava. Šb. D.
59 Sr. Žičiti.

Žičiti se = kochati se. Slov. Sbor. čes.
272.

Žičný vítr = příznivý. Msn. Od. 168.

35*