Předchozí (546)  Strana:547  Další (548) |
|
|||
547
|
|||
|
|||
anjelská reč v každej žene snadno sklame
muža. Slov. Czam. Slov. 177. Která ž. hubou mele, je břemeno neveselé. Bílovský. Vlasť. I. 211. Není ve všem světě věrné ženy, jež by muži přála bez proměny. Wtr. Str. 45. Jestli kdo jest, že své ženě nevěří, nechať počíhá s voštěpem u dveří. Wtr. Str. 45 Ohně, povodně a zlé ženy uchovej nás pane! Rais. Sir. 184. Dobrá ž. aj z čerta anjela spraví, ale zlú ženu ani deset anjelov na dobrú nepromení; Čert seberie všetko, jen zlú ženu nie; Prvá ž. je verná ako pes, druhá ako mačka; Sver žene tajemstvo, ale hneď jej (jí) vyřeš i jazyk; Ženy lžú i keď mlčia; Ž. má hromadu duší; Pred ženou, čo má fúz, uteč na sto mil; Hlupáci majú obyčajne pekne ženy; Ž. svádza (svádí) k dobrému i zlému, ale svádza stále. Mus. slov. V. 6, VI. 58. Muž je hlavou, ž. dušou domu; Dobrá ž. — polovice věna; Stará ž. je jako stará kočka, vždy miesto mení (mění); Ženy vládnou plačom nad žebrákom i boháčom. Sb. sl. VIII. 87., 88., Phľd. XXIII. 309., Sb. sl. VIII. 86. Jest přece dobře s ženou se spojit soudružně v milosti. Škod. II. 2 II. 241. O ženách v starší době vz v Arch. XIX. 602. Přísloví slezská o ženách vz ve Vlasť. I. 229. Sr. Rubáč. Ženatec, tce, m = ženáč. Nár. list. 13. /9.
1887. Ženatí, n.. = ženění Na ž. máš ještě
dost času. Dšk. Km. 6. Ženatý jak: pod palec (na půl kola).
Litom. 73. Ženblík, vz Zeblík. Mš.
Žencký = ženský. Us. Dšk. Km 38
Ženčice e, f. = nevěstka. 1527. Mus. 1905.
434. Ženelt, vz Zeuelt. Mš.
Ženidlo, vz Vdávadlo.
Ženíšek Fr Vz Dolen. Pr. 624.
Ženišský. Ž. povinnosť (ženichova). Sá.
Jitř. 89. Ženižstvo, a, n. - ženichové. Msn. Od. 67.
Ženitba. Keď ide mladý na prehledy,
má byť polohluchým, poloněmým a polo- slepým (vtedy sa najskor ožení). Rizn. 65. Ženská. Ž. k ženské tvor krutý. Zvon VI.
42. Ženský jazyk chce skoro vždycky míti
v domácnostech vrch; Co ž. jazyk smelé, bývá nejhorší zadinou. Tbz. III. 2. 56., II. 76. Ženského jazyka nepřebrousíš. Jrsk. XXV. 85. Ž. pláč ako čas, veľmi často šiali nás. Sb. sl. VIII. 85. Ž. láska jest ke mhle podobná, jak vzejde, tak pomine. Arch. XX. 101. Zatmívají v sobě rozum pro žádosť ženskou (ženy). Chč. S. I. 8b Mackujte se vesele, ale pozor na ženské, které mají líčidlo a masť na líci, ty jsou z falešných nejfalešnější. Zvon VI. 42. Ženské srdce ako prútik, ľahko sa zohne. Mus. slov. IV. 78. Ženštiti, il, ěn, ění. Ž jméno = užívati
ho v ženském rodě místo rodu mužského, ku př. Třebíč. To bylo masc., a nyní je z pravidla fem. Mtc. 1904. 225. Žent, itra. Rozk. P. 875.
Žentour. Ještě: krytý, sloupkový, stojatý,
zvoncový. Nár. list. 1903. 136. 9. Krytý ž. |
s pastorkem; velký pojízdný ž. Nár. list.
1904. 135. 21. Žentourovitě něco rozděliti. Kol. Her. I.
162. Ženylkový čepeček divadelní. Nár. list.
1903. 347. 26. Žepla, bachus. Rozk. P. 1889.
Žeranovský, vz Spáčil.
Žérce. Kdo se pod Rybářem počne, bude
ž. i pivce veliký, Lék. B. 29a. Sr. I. Přisp. 527. Žeřebí, řeřebí, pruiua. 1424 Mš.
Žeřebina, vz Jeřebina.
Žerna, y, f. = žena, která mnoho jí, Rgl.
Žerno, Jeho ž. dobře mu bralo (chutnalo
mu). Zvon III. 692. Žernovy, pole u Kojetic Čas. mor. mus.
III. 150. Žerotín Kar. (starší). Vz v Arch. XXVII.
Úvod a jeho listy. Žert bez koření (nepodařený), Tbz. V.
6. 29. Nech žertů, zvlášť když mají zuby (štiplavých). Wtr. Str. 38. Žertevník, a, m. Kněz ž. (obětující žertvy).
Msn. II. 76. Žertvodozor, u, m. Škd. Od. Neschvaluje
Mš, Žertvozor, a, m., Opferschauer, 9-vóay. onog.
Msn. Od. 316 Žeřucha, y, f., vz Řeřišnice rostl.
Žeslý = žaslý. Mš.
Žeto = žito. Na Hané. Sb. D. 47.
Žezlo = tyč na konci nevodu, za kterou
se nevod táhne. Čes. 1. XIV. 92. Žezlodržavný král. Msn. II. 9., Od. 52.
Žezlodržec. Král ž. Msn. Od. 28., 46.
Žežesť, i, f., sitis, žízeň. Hom. op. 154a.
(Mys. 1880. 123) Žežhuliny = kokytí, cuscuta. Lék. B.
112b. Žežhulka. Zakukala žežulička v lese,
v oboře, zaplakala má panenka v komoře. Proč pak pláčeš a naříkáš, vždyť ty budeš má, až žežulka o vánocích zakuká. Jak pak budu, můj Jeníčku, jak pak budu tvá, když žežulka o vánocích nekuká. Mtc. 1. 1897. Obrz. 28, Žežhulka volá: Kuku, kuku, na vospalého ráno tluku. 1578. Čes. 1. XI. 191. Žgárať = drva za plavby ve vodě postr-
kovati. Val. Čes. 1. XII. 45 Žgrliť, zgrlošiť = skupániť. Slov. Phľd.
XXIV. 606. Žhářství, n. Chorobná náklonnosť k ž.,
Pyromanie. Ott. Slov. XX. Žhavák, a, m. = žhavý muž. Vz Kšť.
Poh. 228. Vz Žhavý. Žhavolesklý dým. Msn. Od. 147.
Žhavý. — po čem: po knihách. Jrsk.
Zvon II. 37. (Jrsk. XXVI. 359. ) - Ž. muž (žhavák). Vz Kšť. Poh. 223. Žhoucně buší horečka. Kká. Sion II. 195.
Žiba, y, f. = husa. Hra na žiby. Vz Slov.
sbor. 1900. 180. Žičić = přáti. Opava a Ostrava. Šb. D.
59 Sr. Žičiti. Žičiti se = kochati se. Slov. Sbor. čes.
272. Žičný vítr = příznivý. Msn. Od. 168.
35*
|
||
|
|||
Předchozí (546)  Strana:547  Další (548) |