548

Žid. Dostaneš, až půjde ž. z puti (pouti
= nikdy). Hauer 16. Má z toho radosť jako
ž. z prašiviny, jako pes z měsíčku (malou).
Čes. 1. XI. 269. Pristane mu to, jako židovi
batoh (dobře). Mus. slov. VIII. 27. Pokři-
kování na žida ve Slez. Vz Vyhl. II. 260.
až 261. O právech dvorního žida ve středo-
věku. Vz Ghet. 92. Na to, čo bude, nedá
Žid nič, ale čo je; Buďme ako bratia,
a plaťme ako židia. Sb. sl. VIII. 168. Žid
v podání lidu slezského. Vz Náš dom 1898.
275. Tluče žida = dříme. Čes. 1. XV. 143.
— Ž., tanec. Vz Brt. P. n. 841. — Ž. Hra
na žida. Slez. Vz Vyhl. II. 248.

Židák. Usaď na krčmu židáka, bude
žobrák zo sedliaka. Rizn. 169.

Žid'as, a, m. = žid. Chrud. Rgl.

Židle gondolová, lubová, otáčecí, poduš-
ková, prkenná, rákosová, schůdková, sklá-
dací, ve slohu Ludvíka XIV., ve slohu
gotickém. Vz KP. XI. 97. -102. s vyobraz.
(taj). XXIII., XXIV. ).

Židovčence = židovské děti. Slov. Sbor.
slov. 1900. 183.

Židovská, tanec. Vz Brt. P. n. 885.
U Lišně. Vz Mtc. 1902. 236.

Židovský. Komora dusná jako ž. sklep
v tarmarce. Zvon IV. 129.

Židožrout, a, m., Judenfresser. Pokr.
1886. č. 23.

Židstvo, a, n. = židé. 1680. Schulz 102.

Žiediti se nač = toužiti po něčem, zastr.
Pel XXXIII. Sr. Žediti se.

Žiedlivý, vzžedlivý.

Žieřivý, vz Žeřavý.

Žiezeň, vz Žízeň.

Žiezlivý, sitiens. Pat. Zim. 19a. 12. Sr.
Žízlivý.

Žiezněvý = žíznivý.

Žieznosť, vz Žíznosť, ubertas. Ž. pod.
35. 9.

Žiezný, vz Žíznivý.

Žignúť = píchnouti jehlou. Také blecha
žigne. Val. Ces. 1. XI. 273. Sr. Žigať, Žgar-
núť.

Žihadlo, a, n. = malé šídlo (hmyz). Č.
Třeb. Čes. 1. XI. 36.

Žíhati. — odkud. Bystré hledy z ní
(ženy) žíhaly. Sá. XIX. 131.

Žihavě (kousavě) se zasmáti. Zl. Pr.
XXII. 235.

Žihavice, calentura. Ktt.

Žíhavkatý. Ty žíhavko žíhavkatá! Rais.
Lid. 199.

Žíhavý v čem. Žena žíhavá v řeči. Jrsk.
XX. 1. 166.

Žihlavec, vce, m. = oheň. V zlodějské
mluvě.

Žihravý = rozpálený. Ž. pec. Humpol.
Nár. sbor. VIII. 121.

Žíla. Levá ž. nejmenovaná, bezejmenná,
vena anonyma sinistra, hrdelní (hrdelnice),
v. jugularis, přímá, v. recta, růženná menší,
v. saphena minor, zevní stydká, v. pudenda
externa. Ktt. Roztažení žíly, phlebectasia.
Vz Ott. XIX. 683.

Žilkovací strojky, válce. Rgl.

Žilný. Ž. pečeť rychtářská. 1600. Listář
60.

2. Žilovice, lépe: cevnatka (oční). Cad. 12.
Žíňata na koroptve = pletky. Vítějice. List.

fil. 1902. 254. Sr. Žíně.

Žindava, rostl. Sr. Ott. XXII. 604.

Žíně, ěte, n., pl. žínata. Jihozáp. Č. Kůň
má dlouhou hřibu (hřívu) a žíňata. Dšk. Km.
21. Sr. předcház. Žíňata.

Žíně, pl., f. = provaz nevodem provle-
čený. Čes. 1. XIV. 92.

Žíněnatý. Ž. přílba. Škod. II. ² I. 62.

Žinglovat botke = žinglí šněrovati. Lišeň.
Mtc. 1902. 110.

Žinilka = druh stužek, šňůrka nebo třáseň
housenkovitě vinutá, z fr. chenille.

Žinilkový. Ž. šátky, koberce, pokryvky.

Rgl.

Žínistý. Ž. přílba (chocholem žíněným
opatřená). Msn. II. 53., Od. 328.

Žínka lesní. Vz Panna. — Ž., y, f. - tka-
nice, jíž se uvazuje ház. Slov. Nár. sbor.
XI. 4.

Žírač, e, m. = lakomec Dšk. Km. 48.

Žirav, u, m. = váha nestejných ramen,
z nichž kratší zatíženo jest kamenem, delší
má žerďku s kbelem (okovem), kterým se
voda váží. Slez. Vyhl. II. 312.

Žírna, y, f. = žárna (VII. 1168). Sypou
kuřidlo do žíren kaditelnic. Zr. Kom. 82.

Žírnodědinný. Ž. Larissa. Msn. II. 42.

Žírnokrmý kozel, ^at^scp^?. Msn. Od. 208.

Žírnopažitný polouk. Msn. Od. 92.

Žírnotělý. Ž. potvora (tuleň). Msn. Od.
92.

Žirovní a kassovní spolek. Nár. list. 1905.
29. 13.

Žirovnický V. Tk. Pam. I. 501.

Žírový účet. Nár. list. 1903. 144. 5. Sr.
Giro.

Žistný m. zištný. Kbrl. Džl. 6.

Žištný. To mi není nic ž-ho. Wtr. exc.
Sr. Zištný.

Žitavec, vce, m., strašidlo. V Chrudim.
Čes. 1. XIV. 429.

Žithola, y, f. = divá žena, která se v žitě
zdržovala a ho chránila. Vz Košť. Poh 109.
Vz Žitný.

Žíti jak. Žil tak, jako sviňa (krátko a
dobře). Rizn. 172. Žije z ruky do huby. Mus.
slov. IV. 28. Žije, jak pes s kočkou (ne-
svorně). Us. A všichni žili svatým životem.
Zr. Brand. 100. Žije, jak tluček (punček)
v masle, vrana v sosňu, žaba pod kameněm;
žije na tych deset prstů, od dněskajška do
zytřka. Slez. Vlasť. I. 238., 239.

3. Žíti, žnu. Každý žne pro sebe (vydě-
lává). Čapk. Most. 57.

Žitný. Ž. panna = vybájená bytosť malé
postavy, která prý chodí žitem a chrání pole
před škůdci. Místy nechávali státi kousek
obilí po celé žně, aby se tam ž. panna mohla
skrývati. Kšť. Lid. 17., Poh. 109. Sr. Žithola.

Žito, secale. Sr. Ott. XXII. 749.

Žitodárný. Ž. země. Msn. II. 34.

Žitorodný. Ž. Báčka. Phľd. XXII. 652.

Žívati = požívati. Pták běhá toho dřeva
(stromu), jehož horkosti často žívá, vitat
avis taxum, quam gustu saepe probavit. Baw.
E. v. 2501.