567

Čakan, u, m. Č. ku kopání země v tvrdší
půdě. Slov. Mus. slov. IV. 14.
Čálka, y, f. č. nože = střenka. Šum.

Rgl.

Camčet = tlaščet. Voda v botě čamčí.

Brt. Sl. 43.

Čamrdačka, y, f. = drobná, malicherná,
nepotřebná věc. To jsou takové č-čky. Rgl.

Čančiak, a, m. = vrabec. Slov. Phľd.
XXIV. 345.

Čandra, y, f. = šanda, kšanda u trakaře.
Brt, Sl. 43.

Čáp Klatovský, vz Štorch Kar.

Čapák, u, m. = čapatý hrnec (nízký a
baňatý); veliké a sladké jablko. Brt. Sl. 43.

Čapatý, vz předcház. Čapák.

Čapek Em., spis.; Č. Jan, proí. a spis.;
Č. K. M., spis. Sr. Zl. Pr. XXII. 83.

Čapín, u, m. = čapoch = žlutý, ranný
brambor. Brt. Sl. 43.

Čapírovat = utéci. Us. Rgl.

Čapka, y, f. Husí č., rostl. Vz Samo-
rostlík zde.

Čarachyňa, ě, f. = stará zlá baba. Han.
Brt. Sl. 44.

Čárka, y, f. = rozpek. Rgl.

Čarodějnice, e, f. Vz Vlasť. I. 50. nn.

Čarodějnictví, n. Vz Vlasť. 1. 197.

Čarodějník, a, m. Vz Vlasť. I. 50. nn.

Čaromůra, y, f. = čarodějnice. Brt.
Sl. 44.

Čaroplně vykvésti. Zr. Rok. 121.

Čarospasný. Č. ruce. Zr. Rok. 85.

Čarotvorný. Č. síla. Zr. Fant pov. 297.

Čarozvuk, u, m. č. zvonu. Zr. Krist. 200.

Čáry a povery. Vz Vlasť. I. 197. nn. Po-
very a č. z Koštian. Vz Sb. sl. VIII. 170. nn.
Čáry a pověry ludu v Stankovciach na
Slov. Vz Mus. slov. VIII. 30.

-čárý: dlouhočárý, klinočárý, krátko-
čárý atd. Rgl.

Čarýcat, čarygat = ledajak čárati. Val.
Brt. Sl. 44.

Čas, u, m. Je na čase m.: je čas, svrcho-
vaný čas; Nemám Času k práci m.: nemám
kdy. Vest. XII. 94. Brt. Časem vybledne
vše i nejvroucnější vzpomínka. Zvon III.
688b. Čas a voda se nevrátí. Sb. sl. VIII.
86. Nie som na čase (jsem chorý). Mus.
slov. IV. 78. Máš čas (štěstí), že's ke mně
nemluvil. Hoš. Pol. II. 107.

Časinko = časně. Tak sem se zebral č.
Litom. 38.

Časit se = vyjasnívati se. Brt. Sl. 44.

Čáslav. Od Čáslavě. 1620. Listář 145.,
161.

Časoosobní slovo = participium. Klc. 65.

Časování v podřečí polnickém. Vz Hoš.
Pol. I. 88. —108.

Časový. Č. slovo = sloveso. Klc. 65.

Čavera, y, čavaryja, e, f. = ucouraná
ženská. Brt. Sl. 44.

Čeče vz předcház. Čacica.

Čečery = rozcuchané vlasy. Sum. Rgl.

Čečetka F. J., spis. Sr. Zl. Pr. 1904.

Čečika, y, f., vz předcház. Čačica.

Čečorka, y, f. = čočka. Litom. 71,

Čečorodziny, pl., f. = borůvky. Brt.
Sl. 44.

Čedliny, pl., f. = hrubé traviny. Arch.
XXII. 472.

Čech Adolf (A. Tausik), hud. + 27. /12.
1903. Sr. Zvon IV. 212., Zl. Pr. XXI 119.
s podob.; Č. E. Dr., prof. a spis.; Č. Svato-
pluk, vz Dolen. Pr. 595. a veřej. listy vyšlé
po 21. ún. r. 1906.; Č. Vladim., red, spis.
+5. /7. 1905 maje 58 let. Vz Nár. list. 1905.
184. 3. a jiné listy z též doby.

Čecháč Fr., inž. a spis. 1853. — 25. /9.
1905. Vz Nár. list. 1905. 234. 2. a jiné listy
z též doby.

Čechák, a, m. Čecháci = obyvatelé Lito-
myšlska mimo jihozápadní čásť její. Litom.
3. Sr. Horáci.

Čechová Růžena, spis.

Čechrat sa = vlasy si přečechrávati. Mus.
slov. V. 93.

Čejka Jos. Dr., prof. Vz Tk. Pam. I.
476.

Čekal. Nad Čekalem, pastviny u Pacova.
Čes. 1. XIV. 441., 443.

Čekan, u, m. Č. v baních (krampel),
jím se kope hlavně měkká půda. Slov.
Phľd. XXIV. 590.

Čekanka, y, f. Oči modré jako č-ky.
Zvon VI. 12.

Čekankový. Č. oči = modré. Zvon
V. 12.

Čekr, u, m. = rybník u Závodu na Slov.
Mus. slov. VII. 87.

Čeladna, říčka na Těšínsku. Slám. Put.
234.

Čelakovská Louisa. Vz Zl. Pr. XXI. 419.

Čelakovský Fr. Sr. Tk. Pam. I. 476.,
Dolen. Pr. 449. s pod. — Č. L., vz Obz.
lit.. III. 17. nn., Zvon III. 140.

Čeliadnik, a, m. = chlapec, chasník; Č.,
u, m. = čelední jizba. Liptov. Sb. sl. IX. 44.

Čelně, v tělocv., vorlings. Rgl.

Čelo, a, n., z cello, hud. nástroj, violon-
eello. Us. Rgl.

Čemer je také sliga na rameně. Slez.
Čes. 1. XV. 49.

Čemerda, y, f. = drobotina, děti. Brt.
Sl. 45.

Čemeřice zelená, helleborus viridis: elebor
(e. černý); černá, h. niger: čemeřica, če-
merka, čimelice, čimerka, černý (kořen,
kořének, č. koření), černokořen, červenka,
helebor (černý) hlízový kořen, hromové
koření, koření sv. Ducha, kýchanka, ký-
chavka, lekořka, skejchavice, vánoční růže.
Vz Čes. 1. XIV. 174.

Čempelo, a, n. = čepel nože. Hoš. Pol.
I. 114. Sr. Čempel V. 1117.

Čep, u, m. Č. ku spojováni dřev; Stroje
k výrobě čepů. Vz KP. XI. 76., 21. — Č. =
železný konec lusně. Brt. Sl. 45.

Čepaňa, ě, f. = hlava ve rčení: Do-
staněš po čepani, uhodím tě do č-ně. Opav.
Brt. Sl. 45.

Čepec slovenský. Vz Nár. sbor. XI. 19.

Čepek, pku, m. = zátka do sklenice. Brt.
Sl. 45.

Čepice slovenská. Vz Nár. sbor. XI. 9.
Ten si hodne naložil pod č-cú (o opilém).
Slov. Nár. sbor. XI. 9.

Čepýřivý. Č. kvočna. Slád. Jindř. 92.