577

Dyhování, n., das Fournieren. Vz Dyha
zde.

Dyhovaný. Cídění d-ných ploch. Vz KP.
XI. 52.

Dyjamant, u, m = vyhloubený kámen, na
němž tluče švec podešvy. Brt. Sl. 74.

Dyk Ernest. Vz Zvon IV. 78. — D. Vikt.,
spis. Sr. Zl. Pr. XXI. 84, XXII. 177.. 202.,
Máj III. 349.

Dýl = déle, později. Bylo to vo chvilku d.
neš teťka. Hoš. Pol. II. 136.

Dyle = podlaha v stajni z okresaných trá-
mov. Horní Orava. Čes. 1. XIV. 223.

Dým, u, m. Kdyby to nemohlo jinak býti,
i tomu bychom uvykati a pro zimu do dýmu
jíti musili. 1609. Listář 92.

Dýmčisko, a, n., zdrobn. dýmka. Rais,
Lid. 191.

Dymisko, a, n. = dymník. Sb. sl. IX. 11.

Dymník, u, n. D. ve staveních. Vz KP.
IX. 383.

Dymnivka, y, f. D. dutá, corydalis cava:
holubí vole, husičky, pižmo, podražec (bílý,
červený, okrouhlý), podražice dutá, routa
(planá, polní), rutka polní, slepičky, sme-
taník, zeměžluč. Vz. Čes. 1. XIV. 223..

Dýmovný Lemnos (vulkanický) Škod.
II²II. 260.

Dýnkářka, dýnkovačka, y, f. = děvče,
které dýynkuje, vkládá dýnka do škatul. Rgl.

Dyse, dysse = když se. Hoš. Pol. 11. 2.

Dysem, dyssem = když jsem. Hoš. Pol.
II. 11., 52.

Dyšel = oj, Deichsel. Spiš. Sb. sl. IX. 78.

Dzierzonův úl. Us.

Dźisno, a, n. = ďásno. Opav. Brt. Sl. 75.

Dzivák, a, m. = kanec, divoké prase. Nár.
list. 1904. 314. 9.

Džadky = halušky z brambor. Spiš. Sb.
sl. IX. 48.

Džachor, u, m. = bachor. Liptov. Sb. sl.
IX. 44.

Džavulit = štěkati. Spiš. Sb. sl. IX. 49.

Džgance, pl., m. = šúlance z tlče, nimi sa
kŕmia husy. Phľd. XXIV. 346. D. = halušky
obyč. ze pšeničné kaše posypané tvarohem n.
brindzou. Mus. slov. IV. 27.

Džgať, vz Ďugať.

Džiganec, nce. m. = šťouchanec palcem.
Brt. Sl. 75. Sr. Džigať.

Džopa, y, f. = nadávka ženské. Spiš. Sb.
sl. IX 48.

Džury, džury, volá se na housata. Brt.
Sl. 75.

Džvir, a, m. = zvěř. Spiš. Sb. sl. IX. 52.
Sr. Džver v III. Přisp. 65.

Egoln = vůz. V zloděj. ml. Čes. 1.
XV. 46.

Eiselt Bohum. Dr. Sr. Zl. Pr. XXII. 201.

-ějác konc. komparativu příslovcí m. -ěji
(-eji) v podřečí polnickém: častějác, te-
plejác (tepleji, častěji). Vz Hoš. Pol. I. 2.,
111., -ěja, -eic, ějíc, I. Přisp. 76.

-ejk příp. adv.: pořádejk, potomejk,
prvejk, zasejk. Hoš. Pol. I. 110.

Ekonomisér, u, m. = úsporný ohřívač
vody lokomotivy napájecí. KP. X. 416.

Eksekuce, e, f. na.: exekuce. Jihoč. Dšk.
Sr. Huj. Progr. 16.

Elebor, u, m., rostl. Sr. Čemeřice, Hla-
váček zde.

Elegický. Systemy a strofy básní e-kých
a melických. Vz Král. Metr. I. 187.

Elektřina, y, f. Sr. Vstnk. XIII. 435. nn.
Vztahy mezi e-nou, magnetismem a světlem;
E. a magnetismus. Vz Vstnk. XIV. 600.,
546.

Elektrokinetika, y, f. Sr. Vstnk. XIII.
445. nn., XIV. 619.

Elektrolysa, y, f. Sr. Vstnk. XIII. 452.

Elektrolyt, u, m. Vedení v e-tech. Vz
Vstnk. XIII. 452. nn.

Elektromagnetický. E. theorie světla.
Vz Vstnk. XIII. 765., XIV. 604.

Elektromagnetism-us, u, m. Sr. Vstnk.
XIII. 467. nn.

Elektrometr, u, m. Sr. Vstnk. XIV. 612.

Elektrometrie, e, f. Sr. Vstnk. XIII.
441. nn.

Elektron, u, m. = nosič kladné elektřiny =
ion. Phľd. XXIV. 363.

Elektrooptický. E. resonance. Vz Vstnk.
XIII. 760.

Elektrostatický. Účinky polí e-kých.
Vz Vstnk. XIII. 443.

Elektrostatika, y, f. Sr. Vstnk. XIII.
435., XIV. 607.

Elektrotechnický. E. spojení. Vz Vstnk.
XIII. 879.

Elektrovodný. E. láno. Nár. list. 1905.
195 2.

Elementárka, y, f. = elementární škola.
Tk. Pam. I. 10.

Elikat = helekat. Brt. Sl. 75.

Elpl Dr., spis. Sr. Máj. III. 256.

Emfatický = důrazný. E, okázalosť.
Nár. list. 1904. 353. 2.

Emfyteut, a, m. E-ti = zákupní statkáři,
kteří měli pozemky od některé vrchnosti
zakoupené a za vzájemných závazků jich
užívali. Dvoř. Mor. 98.

Encyklopaedista, y, f. Zvon V. 786.

Engel Eman. Dr. Sr. Zl. Pr. XXII. 23.
s podob.

Engelmüller Kar. a Ferd. Sr. ZJ. Pr.
XXI. 250., 624., Zvon IV. 322.

Eni = ani. Brt. Sl. 75.

Epidemiologický význam. Nár. list.
1905. 56. 3.

Equill, u, m. = lék proti výtoku z nozder
koňských, z lat. equus. Us.

Erb, u, m. Šak s něho e. nespadne =
neublíží si na cti nějakou prací. Brt. Sl. 75.

Erben Kar. J. Sr. Dolen. Pr. 559., Tk.
Pam. I. 477.

Změny hlásek e, é, ě v podřečí polnickém.
Vz Hoš. Pol. I. 12 nn.

Ebien = oči. V zloděj. ml. Čes. 1. XV. 46.

Eckert Jindř., spis., 1833—28. 2. 1905.
Sr. Zl. Pr. XXII. 250. s podob.

Eče = ještě (v dětské ml. ). Phľd. XXIV.
607.

Ečer Jos. Dr., spis.