663

Sklenný čím, Oko sklenné slzami. Slád.
Rich. II. 49.

Sklikatiti se. Pramen (vor) se rozlomí
a s-tí. Máj. IV. 204.

Sklo, a, n. Sr. KP. IX. 274.

Sklomený = sehnutý. Brt. Sl.

Sklonnosť, i, f. Potřásal mu ruku se
s-tí vznešenou. Zvon. VI. 51.

Sklopka u nočního stolku. KP. XI. 271.

Sklouhnout = sklouznouti. Vz Brt. Sl.

Skokanství, n. Politické s. (nestálosť).
Nár. list. 1905. 299. 1.

Skopčí. Obličej jeho nabyl s-Ôího vze-
zření. Zvon VI. 242.

Skorný = obilí. Vz Skejš, Stopka.

Skorpy = boty. V zloděj. ml. Čes. 1.
XV. 48.

Skoufky = střevíce. V zloděj. ml. Ces. 1.
XV. 48.

Skrček, čka, m. Pohřebiště skrčků. Nár.
list. 1906. 41., 13. Sr. Skrčený.

Skřipčice, druh houslí. Val. Čes. 1. XV.
262.

Skříš, e, f. = skrýš. Vz Brt. Sl.

Skřítek vyobrazený. Vz Čes. 1. XV. 128.

Skuhýňat, inten. slovesa skuhnět, sku-
hrat. Brt. Sl.

Skumelit = skučeti. Vz Brt. Sl.

Skuřit se = utéci, zmizeti. Brt Sl.

Slabý jak. S. jako pěnice. Šum. Rgl.

Sľačat nač = nedočkavě po něčem chti-
vým zrakem pohlížeti. Vz Brt. Sl.

Sládek Jos. V. Vz Zl. Pr. XXIII. 25.
s podobz. a 33 nn., Máj. IV. 97. nn.

Sladkavý = med. V zloděj. ml. Čes. 1.
XV. 47.

Sladoven, vně, f. Aby na jich s-vních
jim slady dělali. 1538. Arch. XXII. 91.

Sľepcovati se s čím = po nocích do
slepoty šiti. Brt. Sl.

Sľépčí = slepičí. Brt. Sl.

Slepice = voják. V zloděj. ml. Čes. 1.
XV. 48. Sr. Balbachara.

Slévač, e, m. = zalehlý, zalitý mlýnský
kámen = příliš hustý. Čes. 1. XV. 292.
Sleváč v III. díle oprav v: Slévač.

Sľévala, y, m. = ožralec. Brt. Sl.

Slivjé, n. = slivkové stromoví. Vz Brt. Sl.

Slivka, y, f. = hora v Těšínsku. Slám.
Put. 352.

Sloupec, pce, m. S. zdiva. Vz KP. XI.
330.

Slovo. A kteraké proneseš, takové slovo
zas na to slechneš. Škod. II². 163.

Složiti koho. Súd boží každého zlo-
činca složí (dostihne). Sb. sl. VIII. 85,

Słúpek, pku, m. = stéblo. Vz Brt. Sl.

Slušno. Že jest s., expedit. Pat. Zim.
48a. 28.

Smáti se jak: jak Filip na jelita. Us.
Rgl.

Smazné, ého, n. Po každém úroce má
dáti peniez s-ného. 1460. Arch. XXII. 16.

Smeclište, n. = smetiště. Slov. Nár. sbor.
XI. 15.

Smějenkat se = smáti se (v dětské
řeči). Brt. Slov.

Smelka, y, f. S. spodního mlýnského
kamene. Čes. 1. XV. 294.

Směscic se = směstnati se. Brt. Sl.

Směstný = kdo se všude směstí, s každým
se srovná. Brt. Sl.

Smetana Bedřich. Sr. Vstnk. XV. 283. nn.

Smetanka, y, f., taraxacum, rostl. Vz
Ott. XXV. 90.

Smetiprach, a, m. 1588. Arch. XXII. 309.

Smichlý = Němec. V zloděj. ml. Čes. 1.
XV. 48.

Smilování, n. Čeká na to jako na s.
Us. Rgl.

Smítat ve vinohradě = výplivky zulamo-
vati. Brt. Sl.

Smít se = smáti se Vz Brt. Sl.

Smldinec, nce, m., tamus, rostl. Vz Ott.
XXV. 68.

Smochlivý čas = deštivý. Brt. Sl.

Smotlacha, y, f. = ohnice, rostl. Brt. Sl.
434.

Smrda, y, m. i f. = darebák, darebnice.
Brt. Sl.

Smrdlouský. S. tělo. Čes. 1. XV. 349.

Smrečany, ves v liptovské stolici na
Slov. Vz Sb. sl. VIII. 47.

Smrečianka, y, f., potok v Liptovsku
na Slov. Mus. slov. IV. 23.

Smrť. S. zlo jest nejhorší a chce svůj
den. Slád. Rich. II. 72. Úmorník ho chytil
(umírá). Mus. slov. V. 42. — Onedlho
pojdze do hliníka (umře). Mus. slov. VII.
91. — Pôjde, kde loj kopú (umře). Mus.
slov. IV. 10. — Dostal se do hlinskýho
(zemřel). Brt. Slov. 96. Pasie morke; Škrábe
mrkvu; Mrkvu škrabe, zem hryzie (zemřel,
je pochován). Phld. XXIV. 341.

Smúh, U, m. černý pruh na bílém. Brt. Sl.

Snášelivý. Byl k jinověrcům s. Dvoř.
Mor. 191.

Sněgoň, a, m. = slivoň. Brt. Sl.

Sněhule = brambory. Čes. 1. XV. 143.

Snejna, y, f. = síra. V zloděj. ml.
Čes. 1. XV. 48.

Snímanka, y, f. = snímaná pečeně. Us

Snísti co jak. Snědl vše, jen to luplo.
Us. Rgl.

Snobistický. S. rafinovanosť. Zvon VI.
159. Sr. Snob v III. Přisp.

Snopkář, e, m. Škod. II² II. 138.

Snovadlice, e, f. S. tkadlcovského stavu
s vyobraz. Vz Brt. Sl. 397.

Snovadlo vyobraz. Vz Brt. Sl. 397.

Snovař, e, m. = tkadlec. Wtr. Řem. 434.

Snovati se. Sem tam se s. = přecházeti.
Brt. Sl.

Sobiti = sázeti; plemeniti. S. vinohrad;
králíky. Vz Brt. Sl. 388.

Socialně U nás nejen s., ale i národ-
nostně mrazí. Zvon VI. 120.

Solava, y, f. = solnice. Wtr. Řem. 917.

Solisko, a, n. = místo, kam se ovcím
sypala sůl k lízání. Čes. 1. XV. 172.

Solňák, a, m. = kdo prodává sůl. Brt. Sl.

Solokapr, a, m. = sensační zpráva v ně-
kterých novinách, která není v jiných. Máj.
IV. 93.

Soscinkovať co čím: rubáč bílými
nitěmi. Slov. Nár. sbor. XI. 13.

Sotolář, e, m. = podomní obchodník. V
Brt. Sl.