ČechČech. Dobrovský Gesch. 65. vykládal toto jméno jako minulý čas od slovesa četi, t. j. počínati, jm. Čech tedy co počínající, jenž něco začíná nebo začátek (Mus. 1827. II. 3.). — J. Kollár od kmene těch, jako ve slo- vech potěcha, útěcha. — J. Jungmann jako snad stažené ze jména Česlav a jméno ná- roda od vůdce Čecha. — Pav. J. Šafařík od kmene čaju, odkudž čas, čáka, čakám č. čekám (Strž. II. 428., 455., 457.). — Šej- nocha od skandinavského jména skoegh n. schach, jež znamená tovaryše (lecha) pro zbojnictví ze země vypověděného. — Fr. Sasínek od slova číhati n. čichati ve smy- slu : lovec, bojovník.— Fr. Prusík od jména Časta. (Původ jm. Čech. V Praze 1885. Ze zpráv o zased. Král. čes. společn. učené. Jag. Archiv X. 1. str. 218.), Ott. V. 890.— Fr. Slavík na základě histor. pramenů jako skrácené vlastní jm. staroslovanské Česti- slav, Ctislav. (Mus. 1890. 568. nn.). — Ig. Hošek v Mtc. XV. 215. nn. ze skrácení slovu: čeledín = člen čeledi čili rodu (ro- dák). Čechové tedy = členové téhož rodu či rodáci;
anebo od čelB n. čela (rod) pří- ponou -ák n. -ín, čelák n. čelín = člen rodu či rodák. — Pl. Česi, Čechové. Št. Strž. II. 457., Šf. III. 429. Němec a Čech v 15. a 16. stol. v Čechách. Vz Wtr. Obr 136.—170. Nebude viděti Čecha. Alx. B. 87. Co Č., to hejtman. 15. stol. Cf. Mtc. XVI. 65. — Č. Jan. Cf. Tf. Mtc. 209. — Č. Svatopl. Tf. Mtc. 249., 250., Bačk. Př. 180., Pyp. K. II. 537., Ott. V. 891., Světz. 1880., Liter. listy. 1886. — Č. Adolf (Taus- sig), hud., naroz 1841. Srb. 170., Ott. V. 891. — Č. Kar., operní pěvec. Vz Ott. V. 891. — Č. Kar. Otak., spis., nar. 1842. Vz Ott. V. 891.
