2. Vražba2. Vražba, J. Jir. vykládá v Rkk. = krevní msta, Blutrache, což se nehodí. Seyk. Ruk. 87., Gb. Ruk. 535. V. není vražda, nýbrž subst. verbale utvořené od slovesa příponou -ba a slovesem jest buď vražiti = vražditi
anebo vražditi = vražditi. V. od vražiti (býti, státi se nepřítelem) = vražení, nepřátelství, od vražditi = vraždení. Tedy ,vražbu nad sobú spáchámy' = sami úhlavní nepřátelství (vražbu) na sobě spácháme i. e. sami způso- bíme, že se nám stane to, co na nás spáchají nepřátelé nebo sami vraždu násobě spácháme = sami zaviníme, že budeme povraždení (ne: sami se povraždíme). Seyk. Ruk. 84.—108. Cf. Mus. 1896. 255., 380., List, fil. 1896. 333. — V., les u Hořenovsi v Hradecku. List, fil. 1896. 333.
