OdkladOdklad, u, m., odložení, Ablage, f. — O., průtah, odložení, die Vertagung, der Aufschub, der Verzug. Bez odkladu (hned). V. Bez od- kladu se navrátil. Kram. O. jest zlodějem času. Jg. O. práva (hojemství, lhůta). V. Stal se o., učiněn jest o.V. Stal se o. té věci do příštího soudu. Žer. Odkladu k odpovědi žádati. Schön., Žer. V rozepři o. vzíti. Schön. K odkladu povoliti. Za o. požádati. Kom. Soud brněnský postní k o-du přišel pro sněm generalní v Praze držaný, wurde vertagt. Žer. K o-du do budoucího soudu povoliti. Faukn. Pře jest na o-du, ist vertagt. Pr. O. z jednoho dne na druhý. Cf. Odkládání. Nt. O-du dojíti, nabyti, Aufschub gewinnen, Dch. Nad o-dem tímto žádné nelibosti nésti neračte. Žer. Záp. II. 165. Věc netrpí odkladu. Na odkladích státi. Šm., J. tr. Soudcové mohou stranám odkladů podlé práva příti, avšak zbytečných průtahů nemají dovolovati. Er. O., vz Řb. str. 269., Žer. Záp. I. 173., 194.; II. 38., 39., 73., 74., 164. — O., sklad, poklad. Plk. ?— O. = zadostučinění, odčinění. Všem by (hřiechóm) vzal tak plné odpuštenie, že by nebyl dlužen nic viece trpěti za ně k o-du. Št. N. kř. 188. — O., das Ersatzgeld, das Loskaufungsgeld. Lidi šacuje, aby jemu o-dy činili po jeho vůli. Půh. br. 1406 O. hlavy, das Wergeid. Gl. 190.
