2. Kot2. Kot, kůt, u, kůtek, kotek (zast
r. ), tku, kotíček, čku, m. = vydutosť, Höhlung; odtud: kot, kotec, tce = bouda, budka. Psí kot. Jg. O psí kot se hádati (o věc nepat
rnou). V. Vz Hádka (da
remná). Č. Cf. dolnoněm.
Kott = posada; Kapunen
kott. Č. — K. = nadu- tosť, odtud: kotník. — K. = vysedlá a ku- latá kosť ku př. patní k., kotník, das Fe
r- senbein,
der Kot,
der Knöchel, die Köthe. Dáti se v koty n. v nohy. Koty vzíti. B
ráti na se koty. Natahovati koty (= pospíchati). Vz (st
ran přísloví) Spěch. Č. — K. = paz- nehty, nohy, k. hovězí, telecí. Klauen; Ochsen-, Kälbe
rfüsse. Boč., v Pře
rov. Kd. Také
rosol z p
rasečích nožiček. V Pře
rov. Kd. —
Rozlož koty (= nohy =
rozvaluj se na loži). Us. Bu
deš d
ržeti koty (bu
deš lán, t
restán).
Ros., Č. Vz Domluva. — K. (kůty, kostky, kůtky), Wü
rfel von
den Thie
rknöcheln. V. Vyh
ráš co Vav
rda v kůty. D. — K., kotva. Kat. 2799.