Vešken
Vešken (zastr. vesken), jen v rodě muž. v nom. a akkusat. sg. = všechen, veškeren, aller, ganz. V. svět. Troj. A vešken lid při- byl k němu. Sš. J. 136. Ščepán opat i ve- šken konvent. List z r. 1456. Aby svět vešken byl podražen pod jich poslušenství. Chč. Ciesař vešken se Bohu poručil. Pass. 803. Vešken národ sě vzhrozí. Pass. 13. Slíbil mu jej vešken (dobytek) zase vrátiti a nevrátil; Ten vešken nadbyt pobrala. Půh. I. 302., II. 123., 260., 497. (Tč. ). Vešken den nedělní má ztráven býti v duši....; Byť vešken svět lidí svědčil a tak by ne- bylo, tehdy všech svědectvie jest křivé; Však viem, že zmaže sě vešken v hovnách vědomě, nesměl by před krále, aby jemu nesmrděl; Na túto dvú přikázanie vešken zákon visí i proroci (Mat. 22. 40. ). Hus II. 366. (Tč. ). Vešken plod země. Ž. wit. 104. 35. — Dal.