Políbiti
Políbiti, polib, líbě (íc), il, en, ení; po- líbati, küssen. — co, koho (akk.). Políbil jej. Ben. P. kříž. Us. — jak: s velikou úctou kříž políbil. — koho (gt). I políbila jich. Br. P. synů. Br. Políbiv všech bratří svých. Kram. — koho kam: na tvář, na čelo, Rk., v ústa. Cyr. Chudoba cti netratí, polibte nás v kapsu bohatí. Prov., Jg. Polib mne v prdel. Us. — proč : na rozchodnou. Er. P. 104.