Braň
Braň, ě n. i (čárku za n vynech). Koř. br. (strb. brati = bojovati). Gb. Hl. 146., Mkl. Etym. 18. Braň, i. Let. 47. Zvířata svými braněmi bojují. Vodn. Žižka vozy, pušky, brané jim pobral. Dač. I. 15. Imajíce braň. Bj. Však s sebou lstivou braň nosí. Dh. 101. Světskú múdrosť v braň a v oděnie spra- vedlnosti obrátil. Hus III. 4. Katové, driev než šedli (dle Gb. v Listech filol. 1882. 321. sedli, sotva že usedli, ani neusedli totiž od poprav předešlých), už své brani s sebú vzemše vedú Porfyra. Kat. 3152. Zbrojí a braní (rovnou) pohnaného opatřiti. Ktož jsú práva zemi české ustanovili, před potka- niem a brani obnażeniem pohnanému jsú dva tarasy hojemstvie udělali. Vš. Jir. 62. Braně dobytí. Zř. Zem. Jir. Q 15., T. 40. B. při dskách kdoby obnažil. Vz Zř. zem. Jir. L. 21., T. 40. B. v šrancích se nenosila. Žer. Záp. II. 181.